Prolhaný život dospělých od Eleny Ferrante byste měli číst jen tehdy, nemáte-li nic jiného na práci. Konec starých časů od Carmen Kornová je německé Vyprávěj! A čtení Felix Austria od Sofije Andruchovyč nemusí být marně prožitým časem.
Elena Ferrante: Prolhaný život dospělých (Prostor 2020/ překlad Sarah Baroni)
Kromě jejích sloupků z Guardianu jsem od Ferrante nic nečetl. Ale když jsem chtěl pochopit, v čem spočívá fenomén, který její knihy vyvolaly nejen u nás, musel jsem se do téhle novinky pustit. Odkud tedy po mém soudu pramení to, čím je text pro mnohé tak lepivý? Přehledné, chronologicky zřetelné vyprávění příběhu. Konfrontace životního stylu vyšších a nižších vrstev současné neapolské společnosti. Erotika a sex dávkované tak, aby nepobuřovaly extrémy. Životní horizont vypravěčky na prahu dospívání neobtěžuje čtenáře přílišnými intelektuálními nároky ani psychologickou komplikovaností. Věty plynou bez poskoku. Děj se odvíjí bez autorských komentářů a neopouští pásmo pravděpodobnosti. Postavy patří do jasných rámců svých širších rodin a kniha tak nabízí něco jako pohled klíčovou dírkou do obvykle skrývaného soukromí. A celé to zastřešuje nápadný morální apel vyjádřený nedvojznačně už titulem. Placatý román bez přesahu. Číst jenom když nemáte nic jiného na práci!
Carmen Kornová: Konec starých časů (Prostor 2020/ překlad Zlata Kufnerová)
Prý se jí říká „německá Ferrante“. Její Sága jednoho století bude mít tři díly. Po vloni česky vydaných Dcerách nové doby vychází u nás tento druhý díl. Kornová (1952) je zkušená novinářka a autorka řady knih. Ve svém aktuálním projektu se rozhodla rozvinout před svými krajany pásmo pokreslené ději odehrávajícími se většinou v Hamburku během dvacátého století. Technikou nekonečného televizního seriálu sází jednu epizodu za druhou, přičemž ústředním příběhovým krystalem je kvarteto přítelkyň narozených zhruba kolem roku 1900. Ve většině scén navlečených na nit času hrdinové konzumují jídlo nebo nápoje a nechybí u toho informace, jaké jsou kvality a jakého druhu. Postavy nejezdí v autech, ale vždy třeba v mercedesu nebo alfě romeo. Reálie jsou autorce zkrátka velmi drahé, takže druhý díl ságy se mění v nostalgické preludium o poválečném znovuzrození Německa a jeho hospodářském boomu. Tohle německé Vyprávěj! se ovšem pohybuje v prostředí náležitě atraktivním, kde jednu z klíčových rolí plní známá porodnice, kromě zazobaného porodníka čtenář na stránkách může potkat i světovou modelku nebo populárního jazzmena či rozhlasového moderátora. Na návštěvu vstupují do autorčiny fikce skutečné historické události, jako je třeba atentát na Kennedyho či pražské jaro. Kornová se nezdržuje psychologií, pustí-li se do ní, je trapná. Kdo se zajímá o to, jak se žilo v západním Německu tře desetiletí po druhé světové válce, má to zde v zábavné formě. Kdo má rád literaturu, měl by jít jinam.
Sofija Andruchovyč: Felix Austria (Větrné mlýny 2017/ překlad Petr Ch. Kalina)
Ukrajinská autorka (1982) vstoupila do řeky, která má mnoho literárních pramenů a možná ten nejvydatnější se jmenuje Pochod Radeckého. Joseph Roth dal v tomto románu průchod židovské nostalgii za rozpadlou rakousko-uherskou monarchií a Andruchovyč zahrála své rekviem za starým mocnářstvím na západoukrajinskou notu s příměsí huculskou, německou i židovskou. Ocitáme se v roce 1900 ve městě Stanislavov, což je dnešní Ivano-Frankivsk, a sledujeme pokojné, až idylické soužití různých etnik pod licousy císařovými a kocháme se rozlohou říše sahající téměř od jednoho oceánu ke druhému. Náruč Evropy nechce nic slyšet o světě na východě a žije si v unikátní náboženské toleranci. Nostalgii v měřítku společenském ovšem autorka destruuje v rovině psychologie postav. Záludnosti falešné harmonie není její hrdinka schopna zvládat a její osud končí neodvratným požárem. V současné nevlídné ukrajinské každodennosti vibrují významové vlny tohoto románu nepochybně citelněji než v našem kontextu, nicméně kultivované připomenutí světa, ke kterému kdysi patřila i naše země, nemusí být marně prožitým časem.
