Publikace Můj otec Kamil Lhoták (2019), jejímž autorem i vypravěčem je Kamil Lhoták mladší (*1941), má jen čtyři díly, ale ty se dostatečně věnují vztahu syna a otce-výtvarníka, partnerkám Lhotáka staršího, jeho přátelům a konečně i milovaným „strojům“. Mezi nimi nechybí ani bicykly, především však motorky. Jen syn pamatuje otcových motocyklů asi patnáct, přičemž jednou vlastnil čtyři současně.

Vztah k nim měl možná dost podobný, jako mají jiní lidé domácím zvířatům-mazlíčkům, ale do značné míry se podobal i vztahu k ženám. Ať tak či onak, rychlá a svobodná jízda otevřenou krajinou a obzvlášť přírodou (spíš než městem) naplňovala Lhotáka euforií. Vyhledával ji. Učil tomu i syna a posléze ony emoce vnucoval některým vlastním obrazům.

Oproti tomu auta tak rád neměl! A také je to znát na obsahu jeho výtvarných prací. Automobilový vývoj je jimi totiž zachycen jen do třicátých let, zatímco u motocyklů se věnoval jejich znázorňování i v čase mnoha modernějších modifikací.

Je nesporné, že byl Kamil Lhoták až jakýmsi „básníkem puberty“, a syn ho tak výslovně nazval ve zbrusu novém úvodu knihy (již jednou vyšla). Nejedná se ovšem o pubertu chlapeckou, nýbrž o globální pubertu technického vývoje počátku dvacátého století. A motocykl nikdy neztvárňoval Lhoták „jen tak“. On vždy dělal „portrét“.

Nežil samozřejmě jen technikou a měl rád i lidi. Byl družný a kupříkladu televizi vnímal jako lupiče času. To raději chodil do kaváren, například do Slavie, a měl mnoho přátel.

Od dětství znal pozdějšího skladatele Jana Rychlíka (1916–1964), který složil mimo jiné hudbu k filmu Limonádový Joe a který ovládal vícero jazyků, ba literárně tvořil, byť se ona díla nemohla za jeho života zveřejnit. Rychlíkovým koníčkem byla science fiction a Lhoták mladší doslova píše:

„Vzpomínám na jednu povídku, kterou napsal a předčítal nám na jednom z výletů, jež jsme v padesátých letech společně s otcem podnikali, tehdy na Okoř. Děj se odehrával v daleké budoucnosti – po celosvětovém vítězství komunismu – a formálně to byl dialog mezi dědečkem a vnukem. Vnuk se jmenoval Lenínek. A vzpomínám, že v příběhu šli společně po Václavském náměstí, kde lidé vylévali splašky na chodník, protože nefungovala kanalizace. Dědeček to Lenínkovi ukazoval a stýskal si, že to za starých časů tak nebývalo.

Všichni jsme se tím výborně bavili, neboť jsme nečekali světové vítězství komunismu, nýbrž jeho brzký pád,“ vzpomíná Lhoták mladší. „Nenastalo však ještě dlouho ani jedno, ani druhé.“

Až do smrti se Lhoták starší takřka každý měsíc scházel také s věrnými spolužáky z gymnázia Vnoučkem a Strnadem a od roku 1961 do smrti se přátelil manželi Lemežovými, povoláním lékaři. A měl také rád manžela sestry své první ženy, pozitivistického vědce Ivana Rubeše.

Jistěže znal i řadu figur Skupiny 42. Náležel k nim malíř František Hudeček, byť to byl permanentní morous, anebo Jan Smetana, velký obdivovatel Francie. A jistěže sem patřil autor Lhotákových monografií František Dvořák (1920–2015) s rodinou.

Jiří Kolář (1914–2002) ovšem vyvolával občas konflikty, takže proběhla období, kdy s Lhotákem nekomunikoval, dokonce v roce 1952 dostal Kamil Lhoták infarkt právě po telefonické hádce s Kolářem. K rozporům docházelo i ve vztazích s přítelem Janem Hančem (1916–1963), který měl tendenci utíkat do samoty, ale Lhoták si jej velmi vážil.

Z básníků měl Lhoták dosti rád Konstantina Biebla a také Kamila Bednáře, v sedmdesátých letech se spřátelil s mladým Karlem Sýsem, z naopak starších umělců akceptoval s úctou Zrzavého či Šímu. Také Františka Muziku, byť s výhradami k jeho práci.

Syn také zmiňuje řadu žen, které Lhoták více i méně miloval, ale podstatné byly nakonec zřejmě jen čtyři. Tou první se stala matka autora knihy Hertha, kterou si Lhoták vzal také proto, aby ji zachránil před koncentračním táborem, ve kterém nakonec zahynuli její rodiče. Po osvobození Československa se ale začali odcizovat a od svých dvanácti let už junior žil výhradně s otcem. Vše praktické v domácnosti obstarávala až do počátku let šedesátých matka Kamila Lhotáka staršího.

Hertha začala po válce trpět tím, co bylo později odborně popsáno jako syndrom z odbřemenění, a syn i manžel vnímali především její egoismus. Docházelo k hádkám a mladý Kamil ztratil k matce původní, ryzí vztah. O to výrazněji přilnul k otci. S Herthou se Lhoták starší rozvedl roku 1953, kdy už žila v Bohnicích, a navždy ji ze svého života vytěsnil. Objevil v sobě síly, aby ji podržel za války, v míru však došlo k úplnému rozvratu soucitného vztahu.

Na rozdíl od otce začal syn maminku asi po pěti letech v ústavu navštěvovat, byť i jen to se stalo až poté, co ho důtklivě přesvědčila její sestra.

Od roku 1945 byl Lhoták starší zamilován do jisté Manky, dámy o patnáct let mladší, která mu byla (poněkud nedostupnou) inspirací, a v letech 1954–55 zažil silný vztah s vdanou Květou K. z Roudnice nad Labem. Manžel této dámy vše toleroval, ale když se Květa pokusila o sebevraždu, sám Lhoták dostal strach a zvolna ze vztahu vycouval. Našel pak definitivní zakotvení u dětské lásky Anny a s ní již zůstal, zemřela roku 1989.

Také Lhoták mladší líčí své rodinné poměry a není pochyb, že se od otce odpoutával těžko. Rodinu sice nakonec založil, ale až díky inzerátu a manželství se zcela nevydařilo. V jeho šedesáti letech se ovšem stal téměř zázrak. Podobně jako kdysi otec znovu potkal svou dětskou lásku. K tomuto novému setkání došlo až po 46 letech, neboť jej poprvé omámila už v jeho čtrnácti.

Otce junior odmalička vnímal i pod vlivem okolí jako bytost takřka posvátnou. V dětství je přitom nejvíc spojila paleontologie, později vážná hudba. A otec v synovi podporoval veškeré talenty vyjma výtvarného.

Finále knihy tvoří kapitola o ilustrovaných denících a hlavní je zde reprodukce kresleného deníku Paříž 47. Lhotákovi toto město navštívili již koncem třicátých let, deník byl vytvořen deset let poté, když se tam vrátili. Jde o čtrnáct kreseb, ovšem v knize najdeme i další reprodukce Lhotákových prací. A co víc, kniha je plna úchvatných fotografií Václava Chocholy. Jde o rozšířené a upravené vydání; původní text byl knižně zveřejněn již roku 2008.

Kamil Lhoták mladší: Můj otec Kamil Lhoták. K vydání připravili Robert Hédervári a Kateřina Tučková. Vydalo nakladatelství Vltavín. Druhé, rozšířené a upravené vydání. Praha 2019. 144 stran