Muzeum Fojtství v Kopřivnici, se sídlem v nejstarší budově ve městě, otevřelo o prvním letním dnu výstavu frenštátského malíře Zdeňka Píži (*1955), člena moravské surrealistické skupiny Stir up. Výstava má titul Iluze skutečnosti. V působivém historickém interiéru uvádí bezmála stovku děl tohoto severomoravského autora.
Divák vnímající vaše obrazy vstupuje do světa obrazivosti bohatého tvary a barvami. Ve fundamentu je vaše značná kreslířská schopnost. Říká se, že ta je darem talentu, Kdo jej nemá, v kresbě stále zápasí o formu.
Leonarda da Vinciho mínil, že talent jsou pouhé tři procenta tvorby. Zbytek je neutuchající píle dobré řemeslné práce, nekonečná inspirace živená celoživotním studiem a vnímavostí umělce vůči svému okolí. Jsem veskrze malířský typ, ale kresba je samozřejmě alfou i omegou. Na ní stojí kompozice a jiné technické náležitosti. Ale spíše mne zajímá hra s barvou, s jejími valéry, sfumaty a někdy s až rafinovanou souhrou světel a stínů, která v konečné fázi vyústí v neskutečné kreace.
Už v mladosti vás zaujal surrealismus. Byl jste členem Společnosti Karla Teiga a od poloviny 90. let náležíte k ostravské části moravské surrealistické skupiny Stir up. Surrealismus vznikl před sto lety. Jak se za ten dlouhý čas změnil?
V základech zůstává nezměněn. Před sto lety otevřel svět s nekonečným prostorem, jímž se dá kráčet celé hodiny a dny, prožívat neuvěřitelné příběhy, poznávat osoby a věci podivuhodných tvarů a vlastností. I dnes je specifičností surrealismu pohlížet na svět okolo sebe očima zázračna, uchýlit se do světa imaginace a fantasknosti. V dnešní době každý ortodoxní surrealista se samozřejmostí sobě vlastní znovu a opětovně řeší originálním způsobem všeobecně známá fakta, znamenající výzvu, jak pochopit a pojmout vyšší stadium existence novým a neotřelým způsobem.
Surrealismus však v současnosti dehonestují různí neumětelové a břídilové, kteří kopírují krásné, v minulosti vytvořené artefakty a vydávají je za vlastní nebo vytvářejí rozplizlé, banální, hloupé a nic neříkající obrazy, které se tváří jako avantgardní. Tím se ale onen pravý surrealismus, zděděný po předcích, dostává do nepěkné všednosti.
Kunsthistorik Václav Pajurek o vás napsal, že vaše práce se světlem na ploše obrazu je esoterního charakteru, obsahuje tajemství, dovoluje rozličné výklady.
Rád preferuji veristický přístup k malbě, kde jsou světlo a jemné, transparentní přechody ploch stěžejními prvky. Maluji lazurní technikou olejomalby. Je to zdlouhavý proces, který výborně zvládli staří mistři renesance a baroka. Mně je lazurní technika blízká, vyhovuje mému naturelu. Některé olejomalby ještě doplňuji reliéfní plastickou strukturou, aby dostaly jiný náboj. Mám rád v obrazech tajemno. Dává prostor pro divákovy asociace. Mnoho let jsem se věnoval studiu mystiky a sektářství, což v tvorbě hojně využívám.
Na aktuální výstavu jste snesl obrazy rozličného obsahu a v různých technikách. Jako byste řekl, že život surrealisty má vedle stěžejního proudu přítoky, které do hlavního toku přinášejí barvitost.
Je to výstava retrospektivní. Obsahuje díla od roku 1990 do současnosti. Stěžejní jsou zmíněné olejomalby. Jsou dynamickým prvkem. Nechybí pastely, jimž jsem se hojně věnoval v devadesátých letech. Zastoupeny jsou akvarely, koláže, monotypy a kombinované techniky, skládající se z pastelových a kvašových ploch, namnoze doplněných drobnou koláží.
Dovolím si zmínit i svou literární tvorbu. Na výstavě je v prosklených vitrínách. K vidění je knížka povídek Hra na sny a sbírky básní Diagonální fermentace, Zazděný trubadúr, Poutník pod povrchem, Pecky v krychli a Měděná vosa. Je zde rovněž dvojjazyčná sbírka, česko-francouzská, s titulem Rukopis nalezený v Épinay-sur-Orge, a poslední povídková bibliofilie doplněná básněmi Schválené krutosti. Obrazy a literární práce jsou neoddělitelnými částmi mé tvorby.
Zdeněk Píža, Iluze skutečnosti, obrazy, Muzeum Fojtství, Záhumenní 1/25, Kopřivnice. Výstava je přístupná do 4. srpna, otevřena je v úterý až neděli od 9. do 17. hodiny, v pondělí je zavřeno.
