V Trafo Gallery a areálu Pražské tržnice se od 12. června do 19. července uskuteční výstava RE_FORM sochařských prací 16 autorů několika generací: Eliáše Dolejšího, Pavly Dundálkové, Ondřeje Filípky, Matouše Hášy, Jana Hendrycha, Anny Hulačové, Miriam Kaminské, Kryštofa Kaplana, Pavlíny Kvita, Martina Malého, Vojtěcha Míči, Aleše Nováka, Lukáše Rittsteina, Jaroslava Róny, Martina Skalického a Jindřicha Zeithammla. Venkovní sochy zůstanou v areálu tržnice dokonce až do poloviny listopadu.

Šestnáct sochařek a sochařů se setkává na jedné výstavě, rozdělené do dvou míst – venkovní část je umístěna do jedné ze dvou hlavních tříd areálu Pražské tržnice a druhá, vnitřní, v Hale 14 Trafo Gallery. Výběr autorů a jejich děl vypovídá o momentálním stavu českého sochařství, jeho některých podobách a osobních pozicích v rámci prostorového vyjadřování. Podnětem ke vzniku výstavy byla nejen snaha upozornit na výjimečně silnou vlnu mladých sochařů a jejich práci, která je stále zřetelnější, ale stejně tak naznačit vzájemný kontext a mezigenerační souvislosti.

„Výstava představuje individuální autorské postupy, inspirace, tvarosloví, materiálovou podstatu či tématiku, nicméně i tak je ale možné najít určité momenty, které lze jednoznačně vnímat jako dominantní nebo dokonce téměř jako univerzální princip,” říká kurátor výstavy Radek Wohlmuth.

Jedním z nich je figura, lidská postava, která často zůstává mnohem víc než v jiných oblastech výtvarného umění primární a určující optikou, jazykem i měřítkem hodnot. Sama figurace reprezentuje svět zřetelně vztažený k člověku. Skrze člověka tak sochařství své teritorium rozšiřuje nejen o svět vnější, ale také vnitřní – emoce, psychologické stavy, sociální otázky nebo problematiku identity. Tělo mnohem víc funguje jako otevřený symbol – jako platforma pomocí níž lze definovat objektivní skutečnost.

Dalším pravidelně se opakujícím faktorem je předmětnost a spolu s ní principy fragmentace a skladebnosti, které se do způsobů sochařského vyjádření promítají. Jestliže figurace v sobě už z podstaty zahrnuje prvek určité nedefinitivní živosti, na okamžik zachyceného okamžiku a s ním i očekávané proměny, předmětné tvarosloví často pracuje naopak se stabilitou a hmotnou věcností ve smyslu zprostředkovaného svědectví, případně materiálové metafory, zbavené rukodělné modelace v tradičním slova smyslu přidávání hmoty.

K výstavě vychází publikace v grafickém provedení Ondřeje Šorma, která obsahuje stručný výběr z děl všech vystavených autorů spolu s doprovodným textem kurátora Radka Wohlmutha.

„Dva měsíce jsme byli zamčení doma, proto všichni potřebujeme duševní očistu a vzpruhu, vidět inspiraci, vidět krásu. Ostatně pohled na krásné výtvarné umění má mimo jiné i terapeutický účinek. A v neposlední řadě chceme, aby soukromé galerie přežily,“ konstatuje Jan Blaško ze společnosti Canadian Medical, díky které je výstava přístupná všem návštěvníkům zdarma.


Share on Myspace

Kultura