Respektovaný brazilský, potažmo jihoamerický a středoamerický, internetový čtrnáctideník Agulha Revista de Cultura, vydávaný v São Paulu, věnoval od ledna letošního roku devět svých čísel 100. výročí vzniku surrealismu. Mezi zúčastněnými autory a umělci, na jejichž tvorbu je přičiněn odkaz, je moravský historik umění, publicista a výtvarník Jan Dočekal (*1943), jehož články pravidelně přináší web Literárních novin.
Dle koncepce editora Floriana Martinse, výrazné osobnosti výtvarného a slovesného umění v portugalsky a španělsky mluvících zemích, magazín obsahuje sérii článků o tendencích vývoje, specifikách a přínosech surrealismu v rozličných zemích světa. Dvě z osmi tematických čísel Martins sestavil z textů a ilustrací kolektivu autorů k různým aspektům teoretické a tvůrčí existence zakladatele surrealismu André Bretona.
Četní zahraniční surrealisté byli v polovině prvního desetiletí nového věku nakloněni novým kontaktům s našimi surrealisty. Stěžejní postavou, kardinálním prostředníkem byl Arnošt Budík, z Brna pocházející český historik umění se zaměřením na surrealismus, básník a kolážista žijící v Bruselu. Z impulsu jeho blízkých styků s předními surrealisty z Francie, Belgie, Británie, Kostariky, Chile a z dalších zemí byla v roce 2006 uskutečněna velká surrealistická výstava v tehdy nové třípodlažní galerii Čertův ocas upravené v bývalém Mohelském mlýně na řece Jihlavě východně od Třebíče. Českou, respektive moravskou část nové mlýnské expozice obstarali členové severomoravsko-vysočinské surrealistické skupiny Stir up v čele s kunsthistorikem a malířem Václavem Pajurkem. Arnošt Budík je jejím zahraničním členem.
Tam, v Čertově ocasu, tehdy, 1. května 2006, počaly se brzy hojné výstavní kontakty členů skupiny Stir up s početnými evropskými, středoamerickými a jihoamerickými autory. Do popředí se záhy vysunuli skrze své výstavní popudy surrealisté z Chile, vpředu s Enrique de Santiagem, a z Kostariky, vpředu s Alfonsem Peñou a Amirah Gazelovou. V posledních deseti letech zorganizovali několik mezinárodních přehlídek, na něž pozvali, spolu s jinými surrealisty, rovněž členy skupiny Stir up.
Přátelství přes oceán, sycené valnou měrou elektronickou korespondencí a postupně rozšiřovaným vzájemným obeznamováním se s projevy umělců na druhé straně, promítlo se neformálně do letošního edičního plánu Brazilce Floriana Martinse, otce internetového měsíčníku Agulha Revista de Cultura. A zde, vyzván Martinsem, vstupuje mezi autory a rovněž mezi ty, o kterých se píše, Jan Dočekal.
V letošním březnovém čísle je první díl článků orientovaných na podoby surrealismus v různých zemích. Jan Dočekal píše o činnosti již zmíněné skupiny Stir up (text přeložil emeritní český diplomat Zdeňka Poláčka). Pod titulkem Skupina Stir up jde k 25. výročí existenceautor sumarizuje činnost skupiny od založení v roce 1995. Všímá si jejích kontaktů se zahraničními surrealisty, kteří se představili v minulých letech v galerii v Mohelském mlýně. V souvislostech je uvedeno, že důležitou součástí vstupů skupiny Stir up mezi výtvarnou veřejnost, i zahraniční, je vydávání časopisu Styxus, o něž pečují grafik Josef Bubeník a polygraf Lubomír Kerndl, který je současně kurátorem Galerie Čertův ocas.
O dva měsíce později je v Agulha Revista de Cultura série článků ponejvíce od Kostaričana Alfonso Peñi, i u nás známého výtvarníka, publicisty, editora a kurátora mezinárodních výstav. Přibližuje deset současných surrealistů. Jedním z nich je Jan Dočekal. Pod titulkem Librorum aeternum Peña píše: "Český tvůrce Jan Dočekal, vizuální umělec, básník, novinář a analytik globálního surrealizmu, je realizován ve svém blogu a v různých digitálních a tištěných médiích. Čeští surrealisté jsou pod vedením nespoutaného Arnošta Budíka seskupeni ve skupině Stir Up, dědice skupiny Lacoste (1960 -1970). Mezi její členy patří mimo jiných Linda Filipová, Václav Pajurek, Lubomír Kerndl, Josef Bubenik, Gabriela Kopcová.
Jan Dočekal je strůjcem pozdravů a bratrských přátelství. Je vždy pozorný k výměně, k uměleckému vzájemnému ovlivňování, vždy je "očním poradcem" v tom, co je nazýváno surrealistickým bratrstvím. Stejným způsobem si vyměňujeme digitální "kouřové signály" (e-maily), děláme to s materiálovými zásilkami, které jdou oběma směry (knihy poezie, katalogy, koláže).
Jeho vztah s americkými surrealistickými kolegy je relevantní a kladný. Jejich přátelské vazby jsou prostorem k vystavování v Chile, v projektech Grupo Derrame, v Mexiko City v "zákopu" pilotovaném Ricardem Echávarrim v Centru surrealistických studií, nebo nedávno v edici Triplo V / magazines Matérika (Portugalsko / Kostarika). Tam to bylo dvaadvacet tzv. surrealistických dvojčlenů, spojnic básníků a vizuálních umělců. Se solidaritou náš přítel publikuje komentáře a recenze v českých novinách a časopisech. Píše o mimořádné práci časopisu Agulha, a edice Arc Edições, o expozici a svazcích věnovaných Ludwigu Zellerovi a Susaně Waldové, přibližuje činnost editorů a kurátorů Ximena Olguína a Enrique de Santiaga, uznale hodnotí tvůrčí a organizační práci Amirah Gazelové, především v novém vydání velkolepých surrealistických básní Jezdecká želva od Césara Mora (Art Edition, Costa Rica). V doslovném a poetickém smyslu: To vše vytváří příjemný dojem, oddanost náročnému hledání a umělecké solidaritě.
Librorum aeternum byl název zatím poslední Dočekalovy výstavy. Konala se v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě v České republice. Leitmotivem inscenace byla láska, již umělec zažívá skrze psaní, a knihy. Je to poezie v plné svobodě, moudrost, znalost knihy v různých kulturách a dialog. Metoda umělce spočívá ve sbírání starých knih, volných listů, fragmentů hřbetů. Stejně tak se jeho přátelé starají o svazky, které najdou na nejneobvyklejších místech. (…) Nůžky, štětce… A uvidíte malé a střední formáty, geometrické obrazce, skvrny, abstrakce, laguny kardinálních čísel, poezie v pohybu, transparentní tahy štětcem na papíře… Texty tančí mezi symboly a grafikou. Literární návrhy, šifrovaný jazyk, hodně rytmu a ještě více rytmu, jsou to hlasy, které zpívají v souzvuku.
A stejně tak můžeme udržet dialog s černým humorem, s utopií a s rozpory skutečností. Dočekal vytváří "paralelní realitu". Používá odkazy, které odhalují jeho svět, jeho humor a také jistou skepsi."
Další velké uvedení Jana Dočekala v magazínu Agulha Revista de Cultura, tentokrát obrazové, bylo v režii Floriana Martinse v květnovém vydání. V pokračování seriálu článků k 100. výročí vzniku surrealismu, shrnujících historii surrealismu v rozličných zemích, Martins vybral pro ilustrační doprovod deseti obsáhlých textů čtyřicet šest Dočekalových koláží. Je to největší dosavadní prezentace našeho autora v jeho více než půlstoleté tvorbě, současně rovněž nejširší časopisecké uvedení současného českého výtvarníka v Brazílii.
Floriano Martins napsal v úvodu: "Tentokrát se zde setkáváme s umělcem z České republiky Janem Dočekalem (1943), jehož tvorba je pozoruhodným spojením kvašů a koláží. V našich dopisových rozhovorech mně řekl: Jako každé ovoce lidského ducha je surrealismus vyjádřením jedince. Je neopakovatelným dojmem z daru tvoření. I dílo se skrytým významem může přitahovat svou jedinečností. Žádné skutečné umění není vytvořeno dle specializovaných příruček. Samotná identita tvůrce, odvozená z jeho daru tvořivosti a z radosti ze svobodného uskutečňování myšlenek, nabízí jedinečnou poetiku. Její prezentace není měřitelná žádnou technickou normou. Je to plod spontánní moci, erupce tvořivosti. Cílem tvorby je vždy duchovní konstrukce, která poskytuje svobodu tvůrci i kritikovi."
Pestrý a obsahem interesantní publicistický program k 100. výročí vzniku surrealismu Agulha Revista de Cultura v čele s redaktorem a editorem Florianem Martinsem vyvrcholí v čase našeho léta speciálním vydáním. Stěžejní bude anketa autorů z různých koutů světa na téma Historie a přítomnost surrealismu. K účasti byl pozván také Jan Dočekal.
