Je to celkem nudná zpráva, protože takových již bylo hodně: V Turecku se utopilo nejméně 54 migrantů putujících do Evropy po východotureckém jezeře Van. Loď, na které se plavilo 55 až 60 migrantů, skončila v hloubce 107 metrů, uvedla agentura AFP. Jezero Van leží nedaleko hranice s Íránem, kterou migranti přecházejí ve snaze dostat se do Evropy. Migrační trasu využívají kromě Íránců hlavně lidé z Afghánistánu, Pákistánu a Bangladéše.

Bídou a všelijakými úmysly motivovaní lidé se snaží nelegálně proklouznout do EU. S jistým nadhledem lze říci, že jde o trest za to, jak se europolitici s nadšením vrhali do podivných válečných experimentů amerických politiků. Nejedná se jenom o Irák, ale dnes hlavně o Afghánistán. EU doplatí na americkou invazi do Afghánistánu z konce roku 2001. V příštích několika letech můžeme očekávat příchod nejméně jednoho až dvou milionů Afghánců. Jak si s nimi asi poradí neschopní evropští politici?

Počátek vlnobití

Existuje mnoho knih o tom, jak naivně začali Severoameričané tažení do Afghánistánu, aby se pomstili vůdcům Al-Kaidy za zbourání dvou mrakodrapů 11. září 2001. V roce 2020 již víme, že veškerá severoamerická předsevzetí se obrátila v prach. Původně vyhnaný a poražený Talibán se opět vrací k moci a čekáme další afghánskou migrační vlnu.

Afghánský novinář v rozhovoru v britském televizním seriálu z roku 2013 Ross Kemp: Zpátky na frontě o situaci v Afghánistánu, řekl, že pokud se vrátí k moci Taliban, většina mladých Afghánců odejde ze země do zahraničí, i do Evropy. Ve stejném seriálu si také jeden britský velvyslanec povzdychl, že poté, co koalice (tedy USA s Velkou Británií) vstoupila v roce 2003 do Iráku, zájem o Afghánistán opadl. Toho využil Talibán a situaci začaly napravovat síly NATO až v roce 2008. Ale to již bylo pozdě.

Politické halucinace jako pravda

Na Afghánce se nemůžeme zlobit. Všichni jdeme za lepším. Vedoucí úředníci USA a fiškuntálové v NATO neměli mentálně na to pochopit tehdejší situaci v Afghánistánu. Reprezentanty tohoto ducha geniální neschopnosti bylo vidět i mezi komentátory, mezi které patří například i Tomáš Klvaňa. Je reprezentantem iluzí a chyb, kterých se dopouštějí bossové atlantského společenství.

Před deseti lety zveřejnil stať Irák je důležitější než Afghánistán, ve které mimo jiné uvedl: „Na rozdíl od Iráku je vliv Afghánistánu na region dnes téměř nulový. Afghánistán je kromě Kábulu, kdysi kosmopolitní enklávy, polofeudální společností. Tamní strategií musí být zadržování (čili starý dobrý containment) vlivu Tálibánu v rámci vybraných provincií. Na rozdíl od roku 2002 není Afghánistán pro Al-Káidu základnou. Kvůli nehostinnému terénu a tamní kultuře, stejně jako kvůli nedostatku politické vůle a materiálních zdrojů na Západě, je téměř nemožné se v dohledné době pokusit o jeho modernizaci.

Není to ani zapotřebí. Naopak, čím „úspěšnější“ bude tažení proti afghánským extrémistům, tím víc hrozí pouhé „přelití“ napětí do Pákistánu, kde jde o mnohem víc. Ostatně už dnes je na pomezí Afghánistánu a Pákistánu čilý extrémistický provoz.

V této věci má pravdu americký viceprezident Joe Biden, který pro Afghánistán obhajuje minimalistickou strategii. Američané a spojenci odtud pochopitelně hned odejít nemohou, avšak doufat v cokoli jiného než v rozumné uklidnění situace, by bylo naivní. Teherán, Bagdád a Islámabád, to je, oč tu běží...“

Lidé jako Klvaňa nebyli schopni pochopit, že dnes již neexistuje podružné bojiště. Pokud Afghánistán opět ovládnou muslimští extrémisté s jejich právem šária:

a) Bude to důvod k další vlně islámských utečenců do Evropy.

b) Bude to signál porážky Západu a další motivace k posilování výbojů džihádu.

c) Uvolní se tím tisíce bojovníků pro přesun do dalších bojových oblastí k podpoře a rozšiřování islámského terorismu.

Smutek přítomnosti

Ke cti severoamerické federální společnosti nazývané USA je třeba uznat, že tam existují i oficiální instituce (viz SIGAR, Special Inspector General for Afghanistan Reconstruction) kritizující jak politici a velitelé USA nezvládli misi v Afghánistánu, a jak úporně to tajili.

Skutečnosti, že po americké prohře v Afghánistánu budeme muset přijmout afghánskou utečeneckou vlnu napovídá třeba čerstvé vyjádření politického a vojenského analytika Aliho Ahmada Jalaliho, že z neustále odkládaných jednání s afghánskou vládou může těžit pouze Talibán. Jalali, který působil jako ministr vnitra za bývalého prezidenta Hamida Karzáího, kritizoval americký odsun: USA snížily na základ únorové dohody s Talibánem počet svých vojáků z dvanácti na osm tisíc a americká vojska opustila pět základen v zemi.

Suma sumárum: Do roka a do dne bude Taliban ještě silnější, doslova státotvorný. Migrační vlně se nevyhneme nejen kvůli netolerantnímu Talibánu, ale i proto, že (jak uvedl afghánský prezident Ashraf Ghani) 90 procent populace v zemi žije pod hranicí chudoby s příjmem sotva ve výši dva dolary denně. A lépe nebude, protože kdo z Afghánistánu uteče, vyhraje. Neboť „žije“ jenom ten, kdo maže: Korupce v Afghánistánu zakořenila do té míry, že dokonce došlo k zneužití fondů na pomoc proti koronaviru. Samozřejmě přitom byly potichu pod rukou prodávány plicní ventilátory určené pro těžce nemocné.


Share on Myspace

Civilizace