Případ lodi Sea Watch 3, která přes zákaz italských úřadů přistála na Lampeduse, je sledován i v českých médiích, takže detaily se zabývat moc nemusíme. Rád bych k němu ale učinil dvě poznámky, jednu faktickou, druhou spíše filozofickou.

Nuže, poznámka první. Na obranu zatčené kapitánky Carole Racketeové povstali v SRN aktivisté, od (vcelku očekávatelných) Zelených až po evangelickou církev.

Hlavní akci vedou dva televizní moderátoři, Jan Böhmermann (to je ten, který se dostal do problémů kvůli posměšné písni na Erdogana) a Klaas Heufer-Umlauf. Oba natočili asi pětiminutové video s názvem „Kdo zachraňuje životy, není zločinec“ a vyzvali občany k zasílání příspěvků na podporu Caroly Racketeové.

V momentě, kdy toto píšu (30. června ve 12.45), se na účtu nashromáždilo již téměř 400 tisíc eur od čtrnácti tisíc podporovatelů. Je možné, že během pár dní ten milion dotáhnou. Akce běží až do konce července.

V Itálii samotné má situace spíš opačný efekt, protože kapitánka při svém přistání ohrozila malý člun finanční stráže, který blokoval přístup k molu a před podstatně větší Sea Watch 3 musel urychleně uhnout.

Jelikož na Twitteru situaci komentuje i německý ministr zahraničí Heiko Maas, může z toho být zajímavá diplomatická roztržka. (Ještě daleko ostřeji odsoudil Italy zelený politik Robert Habeck, o němž se stále častěji mluví jako o kandidátovi na kancléře. To by byl, přátelé, opravdový průšvih.)

Čímž se dostáváme ke druhé poznámce. Mantra „záchrana životů není žádný zločin“ mě neuvěřitelně dráždí.

Připadám si trochu trapně, když musím takovou samozřejmost artikulovat, ale budiž: mezinárodní normy ohledně záchrany životů na moři nebyly nikdy zamýšleny jako prostředek k ustavení masivního koridoru pro beztrestné pašování lidí mezi kontinenty. Jejich smysl je zcela jiný a dlouho fungovaly vcelku dobře podle něj. Etablování migračních mafií na jejich podkladě je nečekaný vedlejší efekt, navíc poměrně čerstvého data. Určitě existují lidé – viz třeba Böhmermann – kterým ten vedlejší efekt nevadí nebo jej dokonce vítají. Ale co ti ostatní? Ti snad nemají právo na nově vzniklou situaci reagovat?

Nečekané vedlejší efekty jsou známý problém nejen v právu, ale i např. v medicíně. Málokterý lék je nemá. Kdybych ale přeložil argumentaci výše zmíněných obhájců aktivit Caroly Racketeové do zdravotnického prostředí, vypadala by asi takto:

Pacient: „Vážený pane doktore, s těmi prášky, které jste mi předepsal na vysoký tlak, mám trochu problém.“

Lékař: „Co, nezabírají?“

Pacient: „Ale zabírají, tlak už mám v normě, jenomže mi po nich začaly růst rohy.“

Lékař: „To musíte vydržet, určitě vám budou slušet. Pokud by vám neseděla čepice, tak si do ní prostě udělejte díry. V poslední době jsou stejně slušivé, apartní rohy v módě. Na Koněvce vám je přibrousí podle současných trendů. Další!“

Takového lékaře byste asi brzy vyměnili za jiného a proto je dnes v Itálii vláda, jaká je. Leč jiní lékaři, jako třeba Maas, mají s tou změnou medikace problém.

Pokud Němci opravdu tolik stojí o dovoz lidí z Libye, nemají podle mého názoru žádné právo požadovat po Itálii, aby tomuto záměru sloužila jako tranzitní země. Dneska existují letadla, takže přímému dovozu zájemců z Tripolisu až do Berlína technicky nic nebrání. Neměli by fanoušci Jana Böhmermanna raději vybrat peníze na dedikovaný Airbus?

A pan ministr Maas by mohl čekat s kytkou na letišti na každý spoj. Bylo by to daleko poctivější, než ta současná metoda "Sahara – Libye – dřevěný člun – neziskovka, která je tam úplnou náhodou a rozhodně se s nikým nekoordinuje – hádky se Salvinim – rozdělování běženců po celé Evropě". Při které se opravdu občas někdo utopí nebo padne žízní v poušti.

Pravda, využila by toho půlka rozvojového světa, ale to už by dobré duše jistě nějak zvládly. Přemýšlet nad vedlejšími efekty spasitelských aktivit je přeci morální tabu.

 

Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.


Share on Myspace

Civilizace