Lee Fang pracuje jako reportér pro online magazín The Intercept. Politicky je spíš doleva, jenže v tom „spíš“ se skrývá nepříliš kladný vztah k dnešní fixaci levice na rasové a jiné identity. Ve svých třiatřiceti už za sebou má úspěchy, z nichž asi největším je odhalení nezákonného financování kampaně Jeba Bushe v primárkách roku 2016. To loni skončilo vysokou pokutou pro republikánský Politický akční výbor (PAC). Vlastně by levice měla být ráda, že tak schopného člověka má.
Jenže Fang se dopustil masivní hereze tím, že na Twitteru zveřejnil dvouminutový rozhovor s jedním černochem z Kalifornie. (Zpovídaný muž jménem Max vlastně není 100% černoch, sám říká, že je míšenec, ale že vypadá jako černoch.)
Kamenem úrazu je to, že si dotyčný pán stěžuje na vysoké násilí uvnitř černošských komunit, na to, že mu zavraždili dva bratrance, a že Black Lives Matter (BLM) toto téma naprosto ignoruje a soustřeďuje se jen na policejní násilí. Proč na černých životech záleží, jen když je vezme běloch? ... Kdyby mě dnes večer zabil běloch, bylo by to v celostátních zprávách, ale pokud mě zabije černoch, nebude se o tom vůbec mluvit.
Prásk! Twitterová sféra věčně podrážděných progresivců explodovala zuřivostí na adresu svého kolegy.
Obrovská kriminalita v černošských čtvrtích, jejíž míra drasticky přesahuje cokoliv, co dokáže provést americká policie (rok 2016: 2570 vražd mezi černochy, policie za rok 2017 zabila 223 černochů) se nedá označit za fake news, na to je až moc dobře zdokumentovaná. Jenže ve valné většině velkých měst s těmi nejnotoričtějšími ghetty vládnou už léta demokrati a připoutávat pozornost na to, že pod jejich vládou kriminalita jen kvete, je ze strany progresivců považováno za hate fact. Také Leemu Fangovi vzápětí začali řádně mýt hlavu na sociálních sítích, jak už to bývá v poslední době zvykem. A tu hlavu také požadovali.
Fang si nakonec dokázal uhájit svoje pracovní místo dlouhou a poníženou omluvou, ve které vysvětluje, že vyrůstal v problémové čtvrti a otázka endemického násilí v ghettech se jej osobně dotýká. Z tónu téhle omluvy trochu zamrazí, člověk z ní má pocit, jako by ji diktoval rukojmí, kterému někde v jeskyni pod Hindúkušem talibanci míří na hlavu samopalem a filmují jej u toho.
Matt Taibbi, jiný prominentní komentátor, použil Fangův příběh coby základní motiv článku Americký tisk ničí sám sebe. Cituje v něm i Maxe, toho černocha, jehož výpověď celý skandál odstartovala: „Nechápu, že ho chtěli vyhodit z práce kvůli něčemu, co jsem řekl. Vždyť to ani nebyl Leeův názor. Byl to můj názor.“
Inu, takhle, pane Maxi, fungují lidé, kteří vědí všechno nejlíp. Včetně toho, jaké máte mít coby černoch názory a kdy je máte říkat nahlas a kdy ne.
Bojují za vaši rovnoprávnost přesně tak, jak si ji definovali na vysoké škole v protirasistickém klubu. A vy jim to svojí svéhlavostí kazíte. Ale ještě víc jim to kazí Lee Fang, protože ten jeho Twitter sleduje 167 tisíc lidí, kteří ty vaše reakcionářské projevy měli možnost slyšet.
Tak pěkně mlčte a nechte lepší lidi dělat Dobro, oni tomu rozumí víc než vy a jednoho dne vás toho rasismu určitě zbaví.
Konec sarkasmu, kdyby to někdo nepochopil.
Výprask, který od svých vlastních soukmenovců utrpěl Lee Fang, je další ilustrací pseudonáboženského charakteru moderního pokrokového hnutí. K sektám patří obvykle i pronásledování odpadlíků a kacířů (heretiků), kteří ohrozili čistotu ideologické linie. Nesouhlas, nebo i jen drobná myšlenková odchylka, je v takovém vidění světa druhem zrady. A zrádci jsou odedávna nenáviděni více než pouhý řadový nepřítel.
Pokud jste rozumným člověkem v čím dál více se fanatizující skupině, vaše postavení je nezáviděníhodné. Vaše sociální vazby, i kdyby to nebyla úplná bublina, jsou vesměs zakotveny mezi lidmi, kteří budou mít strach se vás tváří v tvář takovému útoku zastat, aby podezření z rasismu neulpělo i na nich. To musí bolet dvojnásob, je to podraz od přátel, kterým jste věřil.
Citát z rozhovoru v podobné kauze, který vyšel na blogu Legal Insurrection a v němž profesor William A. Jacobson popisuje poměry na Cornellově univerzitě: „Něco takového jsem nikdy neviděl. Chci říci, tohle je tak daleko od politické korektnosti, to je skoro totalitní mentalita, ve které všechno, co řeknete, a všechno, co uděláte, je sledováno. A pokud se nedržíte stranické linie naprosto přesně, budete ostrakizován a budou na vás útočit. Což je přesně to, co se stalo.“
A na otázku, zda se ještě najdou klasičtí liberálové, kteří hájí právo profesora Jacobsona na svobodu projevu: „No, ještě jich zbylo docela dost, ale vždycky mluví velmi tiše. Hovoří s vámi tlumeným tónem a za zavřenými dveřmi. Na kampusech panuje velmi represivní atmosféra… Bývalo to tak, že dokud člověk sklonil hlavu a řešil jenom svoje věci, mohl jaksi ujít pozornosti davu. To už ale není pravda. Ta studentská skupina, která po mně jde, má na svých Facebookových stránkách “Ticho je násilí”. To je naprosto šílené.”
Je to naprosto šílené, je.
Ale na druhou stranu, to jsou přesně ta semínka zkázy celého systému šílenství. Vsadil bych se, že i Lee Fang už si připravil plán B v podobě kariéry nezávislého žurnalisty. A ani slavný Cornell si nebude moci získat dobré mozky, pokud tam natrvalo zavládne inkviziční atmosféra. Být mladým odborníkem, stokrát si rozmyslím, než nastoupím do instituce, jež se takhle zvrhla. Bylo by to jako dobrovolný nástup do vězeňské cely.
A propos … trocha britského humoru: „Dobrý den, my jsme vaše popravčí četa!“
Jenže popravčí čety z Twitteru smích neznají. Základním vybavením moderního online pokrokového válečníka je obličej sešklebený neléčitelným vztekem. A křeč ve zpocených prstech, které vyťukávají na klávesnici další požadavek ke společenské likvidaci osoby X či Y.
Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
