Podle všeho, co nám předkládají mainstreamová média, jsou nepřáteli Evropy nepochybně Čína a Rusko. Čína zlovolně rozšířila po světě covid-19, lhala o počtech nakažených i mrtvých, Rusko pak svou propagandou oslabovalo víru Evropanů v jejich zdravotnický systém. Jenže skutečné nebezpečí hrozí ze strany Turecka.
O tom, jak a proč se covid-19 rozšířil zrovna z Číny, se bude spekulovat ještě dlouho. A každý bude tvrdit to své. Nepochybně tam, kde žijí lidé našlapáni na sebe, je riziko vzniku epidemie velké. Jestli vir vznikl v laboratoři či se přenesl ze zvířat, jestli byl rozšířen omylem nebo záměrně – pochybuji, že se to kdy dozvíme.
O tom, že k pochybám Evropanů a Američanů ohledně zdravotnického systému jejich zemí byla nutná ruská propaganda, lze pak s úspěchem pochybovat. Zažili to na vlastní kůži – zvládnuté situace a bohužel i ty nezvládnuté. Podotýkám, že všechny údaje jsou dosavadní a týkají se, jak předvídají mnozí virologové a imunologové, pouze první vlny pandemie.
K zemím, které to zatím zvládají dobře, patříme nepochybně i my. Až se zdá, že to některé politiky z opozice mrzí. Dále země v našem prostoru – Rakousko, Německo. Ty ovšem mají daleko vyšší kapacity v nemocnicích, než máme my. Na druhém konci škály jsou země jako Belgie, Švédsko, Velká Británie, USA. Belgie a Švédsko podle některých zvládají dobře, pouze s takovým drobným posteskem, že mezi oběťmi, kterých mají při srovnatelném počtu obyvatel násobně více než my, jsou převážně staří a nemocní. Tomu neříkám zvládnutí situace, ale obětování části populace, aby se nemusela uzavřít ekonomika.
V USA pak se takový průběh epidemie – desetitisíce mrtvých – dal při stavu jejich zdravotnictví, mimochodem nejdražším na světě, čekat. Na 30 milionů lidí tam nemá vůbec žádné zdravotní pojištění a i ti, co mají, musí při ošetření a pobytu v nemocnici stejně doplácet. Je jasné, že mnozí obyvatelé New Yorku, kde je stav nejděsivější, se při prvních příznacích k lékaři zrovna nehrnuli – a roznášeli nákazu dál. Ruská propaganda ovlivňuje po prezidentských volbách i víru ve zdravotnický systém? Opravdu tomu někdo věří?
Všechny tyto mediální hry mají zřejmě zastřít jedno skutečné nebezpečí, hrozící Evropě ze strany váženého spojence v NATO, tedy Turecka. To rozjelo nepřátelskou kampaň proti Evropě naplno na konci února, kdy otevřelo své hranice vůči Řecku a zároveň začalo vysílat lodě s migranty přímo na řecké ostrovy.
Po odmlce, draze zaplacené, shromažďuje migranty, mezi nimiž jsou i propuštění kriminální vězni a zasloužilí džihádisté, na západním pobřeží Malé Asie, dokonce si dováží další ze Somálska, kde má své výcvikové tábory. Narušování řeckých pobřežních vod a řeckého vzdušného prostoru ze strany tureckých válečných lodí a stíhaček F-16 je pak každodenní rutinou. Turecko také ve velkém pašuje zbraně a syrské džihádisty „oficiálně uznané“ vládě Libye v Tripolisu na podporu proti armádě maršála Chalífy Haftara.
To vše za situace, kdy je na dovoz zbraní do Libye vyhlášeno embargo Rady bezpečnosti OSN. Lodě EU, které ve Středozemním moři z tohoto důvodu hlídkují, jsou však vždy na turecké oko slepé. Podobně jako celá EU. Z oblastí pod tureckým „protektorátem“ v Libyi pak už také vyplouvají čluny s migranty směr Itálie. Turecko má také dohodu s Albánií, podle které tam usadí minimálně 30 tisíc „syrských uprchlíků“.
Albánii dodává Turecko i zbraně. Další útok na Řecko už tedy může být vedený ze tří stran – z moře, přes hraniční řeku Evros a ze severní hranice s Albánií, kde zatím žije převážně řecká menšina a kam se nyní svážejí uprchlíci.
Turecko je ovšem člen NATO a pro téměř všechny evropské státy významný obchodní partner. Velké evropské koncerny tam mají své pobočky, často větší než továrny na vlastním území. Turecku prochází všechno – podpora ISIS, okupování kurdských území v severní Sýrii, bombardování pozic kurdských milic v severním Iráku, vměšování v Libyi, represe vůči domácí opozici, věznění novinářů a opozičních politiků, spisovatelů, umělců a vědců, sesazování zvolených starostů kurdských měst – a nyní i přímé útoky na Evropu. Za naprostého mlčení médií.
Až to vypadá, jako by Evropa už s Řeckem ani s demokracií nepočítala. Koneckonců, na obranu evropských hranic přidělila EU Řecku dvanáctinu sumy, kterou každoročně dává tureckému prezidentu Recepu Erdoganovi na „uprchlickou politiku“. Uprchlíky před branami Evropy si tak do slova a do písmene financujeme sami.
Kdo je nepřítel Evropy, je nejen podle mě dost zjevné. Nevypadá to však, že by tato skutečnost evropské vlády až na výjimky nějak znepokojovala. Mohlo by to však znepokojovat ty, kterým vládnou, proto máme denně na talíři „ruské šváby“. Agentů turecké služby MIT si ale média nevšímají vůbec…
