Literární noviny

Bude mít budoucí prezident Ukrajiny, ať se jím stane kdokoli, odvahu řešit skutečné problémy a zabránit
propadu země do ještě hlubšího marasmu?

Ačkoliv má volební komise na vyhlášení oficiálních výsledků prvního kola ukrajinských prezidentských voleb čas do 27. ledna, už dnes je jasné, že nejvíce hlasů získal Viktor Janukovyč a do druhého kola proti Julii Tymošenkové nastoupí s náskokem 10 procent. I když premiérka zpochybnila některé dílčí výsledky ve východní Ukrajině a tvrdí, že ji Janukovyč machinacemi připravil nejméně o tři procenta, nic to nemění na skutečnosti, že favoritem pro druhé kolo je její konkurent. Teď se bude hrát o podporu hlasů 16 poražených kandidátů. Je mezi nimi i prezident Juščenko – se získanými 5 procenty prý bude chtít alespoň proklouznout do parlamentu jako lídr nové strany. Smutný úděl politika, kterému tleskal svět.<br>
Je ale málo pravděpodobné, že by se poměr hlasů ve druhém kole, které se uskuteční 7. února, nějak zásadně změnil. Podle zahraničních komentátorů to znamená vítězství proruského křídla, toto konstatování ale nestačí. Zahraniční politika totiž není tématem, které by voliče výrazně oslovilo a třeba slib Tymošenkové, že do pěti let dovede Ukrajinu do Evropské unie, je pouhou chimérou. Za prvé sama EU nepotvrdila, že by měla o Ukrajinu zájem v tak krátké době. A za druhé, zaměňuje se podstatné: orientace Ukrajiny na EU nebo na Rusko se netýká toho, zda Kyjev podpoří či nikoliv některé zahraničně politické aktivity – v případě Bruselu třeba stanovisko ke Gruzii, či v případě Kremlu názor, že Ukrajina nepatří do NATO. Podstatnější totiž je, jak se bude vytvářet sama ukrajinská společnost. Zda se bude více přibližovat ruskému modelu vlády silné ruky, nebo zda dokončí demokratizační proces podle unijních kritérií. Jádro problému je tedy v otázce, jaká má být politická a ekonomická koncepce země. Jestliže Tymošenková na prahu prvního kola slibovala, že se Ukrajina do pěti let dostane mezi třicítku nejvyspělejších mocností světa, snad to může dokázat ve výrobě oceli v přepočtu na obyvatele. To už ale dávno není rozhodujícím ukazatelem vyspělosti, která spočívá spíše v otevřenosti země investicím a novým technologiím. To ovšem souvisí s úrovní demokratizace, zákonů a jejich vymahatelnosti, vztahů státní a veřejné správy k podnikatelům a vůbec všem občanům. A těmto otázkám kandidáti nevěnovali prakticky žádnou pozornost.
Politický a ekonomický život země byl v posledním období zcela paralyzován. Průmyslová výroba klesla na čtvrtinu, zemědělství podvazuje dosud neuskutečněná agrární reforma, zatímco politici namísto utahování opasků slibovali nemožné. Euforie z oranžové revoluce v roce 2004 se proto vypařila a voliči její představitele odvrhli. Přitom ale hrozí, že tím odvrhli i skutečnou demokratizaci, protože nedůvěra v politiky, kteří je zklamali, se může změnit v nedůvěru v demokracii jako takovou. V tomto smyslu vítězí proruský proud – model Putinovy a Medveděvovy vlády.
Největší vinou vlády „oranžových“ bylo, že lidem vůbec nevysvětlila, oč v přibližování se k evropským strukturám jde. Jak by vůbec mohla Ukrajina směřovat do unijních vod, když kapitán a kormidelník – tedy prezident a premiérka – neměli jasno, jak k cíli plavby plout? Podobali se Odysseovi, který sice z Tróje plul domů, ale tak složitě, že se mu domov stále vzdaloval.
Ukrajině proto nehrozí ani tak tzv. proruská či proevropská orientace zahraniční politiky, ale to, že spadne do kategorie nerozvíjející se rozvojové země s ekonomickým a politickým marasmem. Pak by mělo být hlavním kritériem pro volbu kandidátů ve druhém kole to, kdo z nich bude mít odvahu tento problém řešit.

• Přidat Nový
• Hledat

Komentářů (0)

Přidat komentář

Your Contact Details:

Jméno:

Email:

Web:

Komentářů:

Název:

Message:

Security

Prosím, vložte text z obrázku (anti-SPAM ochrana).

Powered by !JoomlaComment 4.0 beta2