Brazílie před G20: Natěšený obr


prezident-lulaZatímco Brazilci žádají větší podíl při správě světa, vidí v nich Bílý dům nejvhodnější nástroj k oěptovnému převzetí správy nad Latinskou Amerikou.

Ze světové, dlouhodobě vymezené periférie vyšel na velkou šachovnici nový hráč, který dosud směl vystupovat pouze v roli usměvavého, vděčného a skromného trhana, nebo jakéhosi exotického politického křoví. Občas byl smířlivě a pro útěchu nazýván „spícím obrem" s důrazem na ono spaní, nyní se o něm mluví jako o „Zemi v pohybu" a „Procitnuvším obrovi", s důrazem na pohyb a obrovitost. Smí nejen vyjít z potemnělého zákoutí, ale je dokonce vyvoláván před oponu.

Přestavitel této znovuobjevené země, prezident Luiz Inácio Lula da Silva zvaný prostě jen Lula, byl na Ředitelství hemisfér Barackem Obamou dokonce prohlášen za ,,nejpopulárnějšího politika planety", což se stává málokomu. Tento kdysi zbůjný a strhující rebel si dokonce může dovolit prohlásit o silovém souručenství G8, že „ztratilo smysl existence", když nyní máme G20. Předvídá, že za „deset let bude Brazílie třetí největší světovou ekonomikou," a nikdo ho neokřikne, nikdo se mu nevysměje.

Jak se to mohlo stát a kam to povede? Zemi, která byla mimo zájmové a intelektuální kruhy v lidovém povědomí a podvědomí známa především svou kávou, fotbalem, karnevaly a modelkami, už nikdo nemůže přehlížet ani posílat za dveře. Krizí systémovou i výslednou krizí hospodářskou prochází napřímena, bez modřin a neoliberalistických střevních potíží. Ministr financí Lulovy vlády Guido Mantega hrdě prohlašuje, že „Brazílie byla poslední zemí, která upadla do krize, a první, která se z ní vyšla." A Brazilci, kteří nejedou v byznysu, navíc krizi ani nijak zvlášť nepocítili. Je asi symptomatické, že v Brazílii dopadla na severoamerické automobilky Ford a GM, ne však na automobilky neamerické.

 

"Success story"

Takřka dvousetmilionová Brazílie je rozlohou i počtem obyvatel největší zemí Jižní Ameriky a pátou největší zemí světa. Přes 81 procent obyvatel žije ve městech, přičemž největší a nejbohatší brazilské město São Paulo je současně největším v Jižní Americe a čtvrtým největším na světě. V Jižní Americe má stejný význam jako New York v Americe Severní. Heslem města je příznačně hrdé „Non ducor, duco", Nejsem veden, vedu. Zřejmě to bude dříve nebo později platit i pro Brazílii celou. Ekonomicky je dnes na 10. místě ve světě a mluví se o ní jako o „21st century success story". Je největším producentem a vývozcem kávy, totéž platí i o třtinovém cukru a pomerančovém džusu, je na druhém místě v produkci hověziho, drůbeže a soji. Patří jí druhé místo ve výrobě ethanolu, primát ve výrobě autobusů, čtvrté místo ve vývozu automobilů a oceli a podobně, přičemž Empresa Brasileira de Aeronáutica SA, neboli Embraer, se stává nezadržitelnou konkurencí světových leteckých firem, a zapomínat nelze ani brazilský vesmírný program.

Velký vnitřní trh, rostoucí střední třída, a díky zlepšující se životní úrovni i procentuálně vysoký počet obyvatel ve věku 15 až 44 let nabízí mnohé ekonomické možnosti. Prezident Lula byl navíc poslední dobou velice aktivní v navazování obchodních styků a uzavírání mezinárodních smluv. Z těchto docela jednoduchých důvodů Brazílii už prostě přehlížet nelze. Tím spíš, že byla v brazilských pobřežních vodách nalezena ropa v takovém množství, že se Brazílie dostává potencionálně snad už na třetí místo ve světovém ropném táboře.

Brazílie je členem několika ekonomických organizací jako jsou Mercosul, G8+5, G20 a především BRIC, které sdružuje Brazílii, Rusko, Indii a Čínu s do různé míry přidruženými Jižní Afrikou, Jižní Koreou a Mexikem. A zvláště BRIC se stává noční můrou pasovaných elit. Podle Vladimira Putina totiž krize ukázala, že BRIC bude „lokomotivou světové ekonomiky příštích let", ale může být nejen tím. Vzájemně se doplňující země bez mentální zátěže navrstvené jednosměrnou minulostí tzv. západní civilizace a západokřesťanské kultury a bez obav z křehkosti a slabé spojitosti jednotlivých elementů sociální stavby, mohou být jednak hospodářským hegemonem asijsko- tichomořského světa, jednak protipólem USA a globálním neutralizátorem neoimperialismu i v oblastech nepodmíněných bezprostředně ekonomikou. Podmínkou je vlastně jen jejich soudržnost a společný postup, především ve Světové obchodní organizaci, G8, G20 a OSN, byť stěžejní roli hraje Brazílie i v Unasul -- Unasur, neboli Spojených národech Jižní Ameriky.


Kdo nahradí Lulu?

A to je pro Západ významné z hlediska faktu, že se celá Jižní Amerika dává do pohybu a její směrovky blikají takřka výhradně doleva. Nezadržitelný domino efekt už postihuje dokonce i Ameriku střední a červnový pokus o zvrat v Hondurasu byl z pohledu USA silně nedostačující. Samotná integrace Jižní Ameriky v rámci Spojených národů Jižní Ameriky se sotva zastaví. Globální „megastruktura" i USA jsou postiženy bezmocí mocných a stěží nyní mohou volit zbraň či dokonce bojiště. Protivník je nezasažitelný, nenapodobitelný a mimo přehlednou kalkulaci. USA se proto snaží tento vývoj a integraci alespoň zpomalit -- rozdělit jihoamerickou Unii, vnést rozkol, neutralizovat důsledné, odbarvit a rozdrolit nová hnutí a neregulovatelnou sociokulturní resistenci, odsunout nepřizpůsobitelného Huga Cháveze do druhé ligy, přenést Latinskou Ameriku do vymezeného prostoru. A to má za úkol podle všeho dostat v budoucnu snad nejsnáze kontrolovatelná Brazílie zkorumpovaná šafářskými privilegii.

Brazilci své přehlížení nesli těžce, a tak už jen proto na ně nynější zájem mocných a nabídka spoluúčasti na řízení světa působí pochopitelně příznivě. Nezdá se však, že by širší vrstvy nad členstvím v G20 řičely nadšením stejně jako nad fotbalovým utkáním nebo brazilskou cukerínovou televizní story o indických milencích. Lulova popularita podle průzkumů prý sice značně posiluje, ale organizovaná levice je vyhraněně kritická, předvídavá a nemíní s ním kolaborovat. Optimisté a v epochách uvažující levicoví političtí stratégové a tradicionalisticky subversivní pesimisté hodně napravo hlasitě šeptají: „Není ten Lula jen jakési beranidlo nebo Trojský kůň, Kutuzov v popřítomnosti?"

Kdysirebel Lula povede na G20 do Pittsburghu delegaci, v níž bude také ministr zahraničí Celso Amorim a ministr financí Guido Mantega. Co všechno si povezou ve svých hlavách, není přesně známo, ale určitě budou spolu s ostatními zeměmi BRIC a Jižní Afrikou požadovat odpovídající -- to znamená větší -- zastoupení v Mezinárodním měnovém fondu a Světové bance. Nedávno byl kvůli obchodům se zbraněmi a technologiemi v Brazílii Nicolas Sarkozy a tvrdil, že on má před Pittsburghem v hlavě jasno. Francie přijme opatření i bez vás, vzkázal Evropě, „a vy se pak zodpovídejte svému veřejnému mínění." „Nebudu souhlasit s tím, aby ti, kdo nás uvrhli do nejhorší krize od roku 1930, měli i v budoucnu možnost provozovat stejné praktiky. Francie s tím nebude souhlasit!" prohlásil galský radikál Sarkozy a Lula mu pozorně a s potěšeným úsměvem naslouchal.

Co to bude nakonec znamenat pro výsledky summitu teprve uvidíme. V Pittsburghu se už chystají protestní akce, je otázkou, jaké budou v Brazílii. A nejdůležitější otázkou pro Brazílii a možná i celou Latinskou Ameriku bude, kdo po volbách v roce 2011 přijde na Lulovo místo.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB