Výročí, které si nikdo nepřipomíná

Email Tisk PDF

ohioPočátek května 1970 ve Spojených státech změnil tvář demokracie i tamního protiválečného hnutí. Od vražd studentů na Kentské státní univerzitě v Ohiu uplynulo už 39 let. Krátce po poledni 4. května tehdy zůstala na trávníku před univerzitou ležet čtyři mrtvá těla studentů a dalších devět jich gardisté zranili.

Původní oficiální verze tvrdila, že se gardisté střelbou jen bránili, protože se cítili být ohrožení. Prý odkudsi zazněl blíže neidentifikovaný výstřel, jeden mladý gardista zpanikařil a... Vláda přitom opomíjela fakt, že někteří z mrtvých či zraněných byli od gardistů až sto metrů daleko, takže je nemohli nijak ohrožovat, a mlčela i k faktu, že gardisté byli v rozporu se zákonem vyzbrojeni ostrým střelivem. Dokumenty, které byly odtajněny teprve předloni, však dokazují, že pravdu měli zastánci „konspiračních teorií", podle nichž gardisté do studentů nestříleli náhodou a v sebeobraně, ale postupovali z rozkazu úřadů. Že masakr na Kentské státní nebyl o zabití, ale o chladnokrevných vraždách.

 

„Tajný plán míru"

V květnu 1970 u nás vrcholila činnost inkvizitorských prověrkových komisí, které vylučovaly ze společenského života a vyhazovaly na dlažbu všechny „nepohodlné", rozbíhal se druhý program České televize, ovšem očištěný od všech, kteří byli s to nezávisle a svobodně myslet, a podepsala se Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné hospodářské pomoci mezi ČSSR a SSSR, která měla otupující blbákov, jemuž dnes vcelku bezobsažně říkáme normalizace, vytesat do kamene na věky. Ono období dnes oprávněně považujeme za novodobou dobu temna, a nic na tom nemohla změnit ani premiéra Cimrmanova Němého Bobeše. Nejspíš proto, že byl, stejně jako drtivá většina národa, beznadějně němý.

Ve Spojených státech byla situace jiná. V roce 1968 stanul v čele nejmocnější demokracie světa Richard Nixon a hlasy získal mimo jiné i proto, že tvrdil, že má „tajný plán", který ukončí - po odhalení masakru v My Lai - už beztak velmi nepopulární a podle všeho navíc prohranou válku ve Vietnamu. O dva roky později se ale ukázalo, že plán spočívá jen v rozšíření války v jihovýchodní Asii o ilegální bombardování Kambodže. Na to ale potřeboval další a další vojáky, a tak vláda USA poprvé od druhé světové války zahájila rekrutování pomocí loterie. Univerzitní studenti i jejich profesoři začali stávkovat a pořádat demonstrace - do té doby protestovali „jen" proti válce, nyní jim hrozilo, že by sami mohli kvůli těžko uchopitelným důvodům jet zabíjet nebo kdesi v daleké Asii i zemřít. Půda pro události na Kentské státní byla připravena.

 

„Horší než komunisti"

Univerzita v Kentu ve státě Ohio se od stovek dalších univerzit v USA v té době nijak nelišila. Studenti pořádali protiválečná shromáždění a utkávali se s policií, která je jezdila pacifikovat přímo na akademickou půdu. Přesto ale byla situace v Ohiu jiná. Když se konflikty neustále vyostřovaly a vzduchem létaly kameny a lahve, přilil olej do ohně Nixonův viceprezident Spiro Agnew, který v několika vystoupeních přirovnal studenty k fašistickým hnědokošiláčům. Toho se chytil i guvernér Ohia James Rhodes. V projevu z 3. května 1970 o studentech Kentské státní prohlásil: „Je to nejsilnější a dokonale vycvičená revoluční militantní skupina v Americe... Jsou horší než hnědokošiláči a komunisti a lupiči a banditi. Jsou to ti nejhorší lidé, které v Americe máme..."

Příslušníci Národní gardy zůstanou v areálu univerzity, dokud se jich „nezbavíme", dodal Rhodes, zanícený obdivovatel Nixona a šéfa FBI Hoovera. (FBI přitom měla Rhodese také „ráda", protože si o jeho stycích s organizovaným zločinem vedla tlusté spisy). Národní garda byla v areálu univerzity od noci 2. května, kdy tam vzplála jedna k demolici určená budova. Studenti už tehdy poukazovali na to, že požár byl dílem policejního agenta, který vystupoval jako student, všechny přítomné pečlivě fotografoval a u pasu nosil plynovou masku a odtajněné dokumenty jim dnes dávají za pravdu. Pro guvernéra Rhodese se ale ničení univerzitního majetku stalo záminkou k vyslání Národní gardy a k dalšímu vystupňování napětí. To kulminovalo v poledne 4. května, kdy se před hlavní budovou univerzity shromáždilo navzdory policejním výzvám na dva tisíce studentů.

Nejprve přišel na řadu slzný plyn, ale díky „špatně" vanoucímu větru studentům nijak neublížil. Ti se navíc zmocnili několika granátů se slzným plynem a začali je gardistům házet k nohám. Těsně předtím student Terry Strubbe umístil do okna svého pokoje na koleji mikrofon. Podle agentury AP je dvacetivteřinový záznam plný hluku, protiválečného skandování a výkřiků, nicméně při vyčištění pásky jsou jasně slyšet i povely „Připravit k palbě!", „Pozor!", přičemž první výstřel zaduněl, ještě než zaznělo konečné „Pal!"

 

„To není demokracie"

Výsledkem střelby v baště demokracie byli čtyři mrtví a devět zraněných mladých lidí, z nichž jeden je dodnes upoután na invalidní vozík. Osm příslušníků Národní gardy bylo sice následně vyšetřováno pro porušení občanských práv, ale byli shledáni nevinnými, stejně jako se v této souvislosti nikdy nic nestalo ani iniciátorům masakru Nixonovi, Agnewovi či Rhodesovi. Přesto se ale Amerika otřásla. Smrt studentů vyvolala řetězovou reakci a během pár dnů bylo uzavřeno více než 450 univerzit po celých USA, ať už v důsledku studentských stávek, nebo z moci úřední. Pět dní po masakru demonstrovalo ve Washingtonu proti vládě a její politice na sto tisíc lidí. „Město připomínalo válečný tábor," vzpomíná Ray Price, který prezidentu Nixonovi psal projevy. „Dav rozbíjel okna, prořezával pneumatiky, auty blokoval křižovatky a z nadjezdů shazoval na silnice matrace. To nebyl studentský protest, to byla občanská válka." Vláda dostala strach a Richard Nixon byl na dva dny z bezpečnostních důvodů „uklizen" do sídla prezidentů v Camp Davidu. Jeho poradce Charles Colson v těch dnech navštívil velení 82. výsadkové divize, a viděl tam vojáky v plné polní připravené k zásahu. „Tohle přece nemůžou být Spojené státy americké. Tohle není největší demokracie světa. Tohle je národ, který bojuje sám se sebou," popsal své tehdejší pocity v pamětech. Bleskový dobový průzkum ukázal, že mrtví na Kentské státní se stali jediným faktorem, který vedl k celonárodní studentské stávce, jíž se zúčastnily více než čtyři miliony studentů. Přes devět set univerzit a kolejí bylo uzavřeno, přičemž Kentská státní byla otevřena znovu až po šesti týdnech. A to ještě policie stihla 14. května zastřelit dva studenty a dalších dvanáct jich zranit na Jacskonské státní univerzitě v Mississippi...

 

Opakují se dějiny?

Masakr ze 4. května 1970 dodnes nejživěji připomíná fotografie, která získala Pulitzerovu cenu. Pořídil ji student John Filo - na snímku je čtrnáctiletá účastnice protiválečných protestů Mary Ann Vecchiová zoufale plačící nad tělem Jeffreyho Millera, kterému gardistická kulka prolétla hlavou. Ten snímek je dodnes považován za jeden z nejvýmluvnějších obrazů událostí v Americe sedmdesátých let a jeden z nejvýstižnějších popisů protestů proti válce ve Vietnamu. Od té doby už ale uplynulo 39 let a je v dnešní době asi příznačné, že se o podobných věcech (nejen u nás) příliš nemluví. Nicméně některé paralely jsou dnes očividné: George Bush a po něm Barack Obama také prodlužují prohranou válku, která byla také zahájena z vylhaných důvodů, také čelí stále mohutnějším protestům, také se jim nedostává vojáků...

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz