Za robotu na žebrotu


gumaguarxO násilně zlikvidované výstavě proti násilí, zmanipulované „alternativní" mládeži, antikomerčním umění a vyhazovu kvůli angažované tvorbě jsme si povídali s kurátorem a členem skupiny Guma guar Milanem Mikuláštíkem.

 

 

Skandál, který nedávno rozpoutala výstava polského umělce Petera Fusse v galerii NoD, kde jste pracoval jako kurátor, rozčeřil hladinu české výtvarné scény a nakonec vás stál místo. Jak to všechno začalo a za jakým účelem jste Petera Fusse oslovil?
Peter Fuss je umělec, jehož tvorbu sleduji už delší dobu, je to mimořádně zajímavá postava, v současné době asi nejkontroverznější výtvarník v Polsku. Oslovil jsem ho mailem a nabídl mu samostatnou výstavu v Praze. On nadšeně souhlasil, ovšem dal najevo obavy, že bude cenzurován. V Polsku je totiž situace taková, že na téměř každou jeho výstavu někdo útočí nebo se ji snaží zakázat.

Co jste mu na to řekl?
Zaručil jsem se, že na sebe beru zodpovědnost a v žádném případě ho cenzurovat nebudu. Mimo jiné i proto, že kromě kurátorství sám vystavuji se skupinou Guma guar a s cenzurou mám vlastní neblahé zkušenosti.

Konzultovali jste spolu dopředu, o čem by, alespoň rámcově, měla jeho pražská výstava vypovídat?
Ne, to mi nepříslušelo. V rámci zachování umělecké svobody si přece může každý vybrat téma, jaké chce. Potom mi jednou, asi po třech měsících, kdy jsme spolu komunikovali, opatrně naznačil, že se výstava bude věnovat historii symbolů ve 20. Století. To bylo všechno. Více mi odmítal říct. Až těsně před výstavou mi poslal její název: „Achtung".

 

To už jste tušil, že bude zle?
Trochu mě to znejistělo. Řekl jsem si Pozor! Jen aby v tom nebyly nějaké hákové kříže, to by byl určitě problém. Tím spíš, že dům, v němž galerie sídlí, patří  Židovské obci, která jej pronajímá Linhartově nadaci.

Proč jste se ho nesnažil nějak varovat?
To už nešlo. Zaručil jsem mu neomezenou svobodu, tak jsem přece najednou nemohl otočit a začít mu dávat mantinely. A tak jsem s napětím očekával, co přiveze a doufal, že to budeme schopni obhájit. Ale především jsem si samozřejmě byl jistý, že ten člověk není ¨žádný nacista. Vším, co dělá, proti nacismu a násilí obecně naopak intenzivně brojí.

Co jste si tak v duchu myslel, že přiveze?
To jsem netušil, říkal jsem si, že třeba spojí Havla s hákovým křížem nebo něco podobného... Jenomže když přijel, začal se chovat dosti podivným způsobem.


Můžete být konkrétní?
Nejdříve jsem se mu nabídl, že pro něj zarezervuji hotel. Na to mi odpověděl, že děkuje, ale že si ho rezervuje sám. Tak jsem si začal říkat, jestli náhodou není trochu paranoidní. Jenomže s odstupem času vidím, že se vlastně choval docela rozumně. Přijel do Prahy jiný den, než jsme se dohodli, a dal si se mnou sraz před jedním hotelem, o němž si myslím, že v něm stejně nebydlel a byl to jen další zastírací manévr. A když jsme pak spolu nesli jeho tisky sem, do galerie, tak jsem se ho v žertu zeptal, kolik tam bude těch hákových křížů? A on mi řekl, že ani jeden. Tak jsem si trochu oddechl. Jenomže předčasně. Když jsme to rozbalili, tak jsem si uvědomil, že je to možná ještě větší kontroverze, než hákové kříže.

Na velkoplošné fotografii byli nacističtí vojáci, kteří měli na uniformách místo hákových křížů židovské hvězdy. V doprovodném textu stálo vysvětlení, že tak autor protestuje proti teroru izraelských vojáků vůči palestinským civilistům. Co jste mu na to řekl?
Cítil jsem, že je to horší, než jsem si myslel. Upozornil jsem ho, že ten dům patří Židovské obci. Jemu klesla čelist, protože mu asi došlo, že to nebude jen tak, a navíc během dne přišel s tím, že viděl ve městě plakáty, na kterých stálo, že ten samý den je ještě ke všemu výročí povstání Židů proti nacistům ve varšavském ghettu.

To byla opravdu náhoda?
Uplná. On tomu teď nikdo nevěří, ale můžu to doložit mailovou korespondencí. Vernisáž totiž byla původně plánována před velikonocemi, ale on pak nemohl a sám nabídl jiné datum po velikonocích. Já jsem mu odepsal, že to datum už je zadané pro divadlo a nabídl mu jiný termín.

Právě souběh s výročím povstání ve varšavském ghettu nicméně rozlítil kritiky výstavy z řad pražských Židů na nejvyšší míru...
To je pravda, ovšem vzhledem k tomu, že ta výstava byla kritikou teroru, který páchají izraelští vojáci v Palestině, a docházelo tam k jistému srovnání s chováním nacistů za války, takže mi to datum koneckonců nepřijde vůbec nepatřičné. Vzpomíná se na oběti jednoho zvěrstva, proč by se zrovna v tento den nemělo kritizovat zvěrstvo podobné? Jen proto, že je svátek obětí holocaustu, nesmí se říkat, že v Izraeli dochází k vraždění nevinných lidí? To datum je ale jen kouzlo nechtěného, zdůrazňuji, že to nebyl záměr.

 

Vyprovokovat diskusi se bezesporu podařilo. Nemáte ale pocit, že podstatné téma - zneužívání holocaustu k páchání dalšího zla - v ní po hříchu zapadlo pod stůl?
Bohužel je to tak. Navíc se to obrátilo proti mně a Fussovi a paradoxně je nám vyčítáno, že jsme ho zneužili my. Fuss přitom chtěl poukázat právě na to, že Izrael a jeho obhájci zneužívají holocaust jako štít vůči kritice Izraelské politiky. To je ale jen jedno z témat. Dalším z důležitých prvků té výstavy je vyprazdňování symbolů. Davidova hvězda je v euro-americkém kontextu brána jako symbol oběti a utrpení, jenomže Palestině je to úplně jinak. Toto bylo tématem té výstavy. V Palestině není židovská hvězda symbolem utrpení Židů, ale útisku a teroru páchaného pod izraelskou vlajkou.

 

Při pohledu na Fussovu fotografii, navíc s přihlédnutím k vysvětlujícímu textu, mi připadá, že je na první pohled jasné: jde o reakci na teror, který byl páchán na Palestincích a s antisemitismem to nemá nic společného. Jaké byly tedy hlavní výhrady kritiků kontroverzní výstavy?

Většina lidí, kteří byli na vernisáži, nám říkala, že jim hned na první pohled bylo jasné, o co jde, a že bychom znevažovali oběti holocaustu je ani ve snu nenapadlo . Židovští umělci, kteří žijí v Praze a nesouhlasí s politikou Izraele vůči Palestincům, nám vyčítali to, že, zvolená metafora Davidova hvězda nesymbolizuje stát Izrael, ale veškeré Židy, tedy i ty, kteří třeba Izrael nemají rádi. Autorovi šlo ale o vidění tohoto symbolu očima Palestinců.

Vernisáž se jen několik okamžiků po zahájení málem změnila v bitku. Jak k tomu došlo?

Začala vernisáž, ještě tu ani nebylo moc návštěvníků, když v tom sem vtrhla skupinka agresivně naladěných jedinců, která postupně narůstala, jak se svolávali telefony. Začali nás slovně napadat, pak požďuchovat a snažili se vyvolat jakýsi konflikt.

Jak jste reagovali?
Říkali jsme jim, že se s nimi nemíníme rvát. Nejdříve jsem chtěl zavolat ochranku z klubu Roxy, ale potom jsem si to rozmyslel, protože jsem nechtěl, aby došlo k nějaké konfrontaci. Šlo o výstavu, která kritizovala násilí, a i na vernisáži jsme se násilí snažili za každou cenu vyhnout.

 

Co se stalo potom?
Během pár okamžiků doslova roztrhali exponáty na kousky. Nešlo jim v tom zabránit, chtěli se prát. Jeden z nich chtěl dokonce cáry, které z ní zbyly, zapálit, ale v tom jsme mu naštěstí zamezili. Snažili se napadat návštěvníky, vykřikovali xenofobní hesla. Na Fusse řvali „ty polská svině", na mne „levičácká kur...", „zas... inteligenti" a tak podobně. Křičeli také, ať jim řeknu, kde autor bydlí, že si ho najdou a zabijí ho...

 

Byli útočníky zástupci židovské obce nebo náhodní chodci?

Oni tvrdí, že to byli náhodní chodci, ale to je evidentní lež, protože co jim taky zbývá, když se tady opravdu chovali naprosto nepatřičným způsobem, než se od toho distancovat. Tajemník z Židovské obce mi to řekl osobně, že na nás poslal své lidi, když mi do telefonu nadával. Takže to mohou popírat, jak chtějí.

 

Na druhou stranu je třeba pochopit, že toto téma je zvláště pro starší členy židovské obce stále ještě otevřenou ránou, takže se jejich emocím není co divit, nemyslíte?

Já to samozřejmě chápu a rozhodně jim to nezazlívám, navíc se všemožně snažím proti fašismu bojovat, ale tady je přece řeč o něčem úplně jiném! Násilím zničit výstavu, která kritizuje zabíjení a násilí, to mi přijde hodně přitažené za vlasy.

 

Absurdita a nešťastná nedorozumění spojená s Fussovou výstavou tím ale zdaleka neskončily. V internetových diskuzích o skandálním průběhu vernisáže vám začali vyjadřovat podporu nacionalisté a antisemité...

To je asi největší problém a osobně mě to hodně štve. Že to totiž někdo dokázal otočit tak, že tento konflikt vlastně nahrává extrémní pravici a antisemitům.

 

Myslíte si, že by to mohla být záměrná provokace?

Těžko říct, jestli se na to prostě chytli náckové, nebo nás někdo záměrně chce poškodit. Celá kauza totiž pokračovala tím, co se stalo docela nedávno. Kamarádi nás začali upozorňovat na to, že se kolem pražských galerií začaly objevovat samolepky, které se tváří jako že jsou z naší dílny, a ty vyzývají k vyvraždění židů. To už mě tedy hodně vyvedlo z míry, začal jsem obíhat galerie a ty samolepky, které tam opravdu někdo nalepil, strhávat. Bylo na nich dokonce napsáno Guma guar 2009. Okamžitě jsme na všech komunikačních kanálech, blozích a face-booku vyvěsili striktní distanc od podobných pokusů.

 

Netušíte, kdo by mohl mít prospěch z toho vás takovým způsobem diskreditovat?

Nepřátel máme spousty, ale radši nebudu nikoho jmenovat, protože to je příliš vážná věc. Podezření samozřejmě mám, ale nechám si ho pro sebe. Teoreticky to mohli být i nacisté, ti by tím vlastně zabili dvě mouchy jednou ranou. Zaútočili by na Židy a ještě by nás znemožnili.

 

Nemohlo jít o mstu za nedávnou výstavu vaší skupiny Guma guar v Brně, kde na jedné z fotografií policista doslova dává třem hajlujícím neonacistům zelenou?

Těžko říct, třeba to časem vyjde najevo. Každopádně si myslím, že postoj policie ke konfliktům nacisté versus antifašisté volá do nebe. Souvisí to s tím, kolik nacistů je v policejních řadách. Došlo to tak daleko, že jsou do jednoho pytle strkáni lidé, kteří volají po hromadném vraždění na rasovém základě, a lidé kteří varují, že to je zlo. Je to takový paradox. Už léta se to opakuje, že náckové pochodují českými městy, policie jim dělá ochranku a ti, kteří se snaží těm náckům zabránit v jejich odporných aktivitách, jsou zatýkáni a potom někdy tajně mláceni na služebnách.

 

Policisté si možná berou příklad i z některých politiků, kteří často a rádi citují výroky nacistických pohlavárů. To by se asi v demokratické společnosti tolerovat nemělo?

Je to přinejmenším podivné. Topolánek cituje nacisty pořád a nikdo se nad tím nijak zvlášť nepozastavuje. A co mi přijde úplně absurdní, jakým způsobem se přitom utočí třeba na Paroubka. Celou dobu se mluví o tom, jak příšerně nemorálně se Paroubek chová, a přitom je proti Topolánkovi úplný Gut- Jarkovský. Osobně jsem byl na czech-teku, kde došlo k tomu střetu s policisty, takže nemám moc důvod se Paroubka zastávat. Tehdy jsme se samozřejmě účastnili všech protestů proti tomu brutálnímu zásahu, ovšem vracet se k tomu dnes už podle mě nemá moc smysl. Zatímco Topolánek ukazuje prostředníky v parlamentu, dělá ostudu v Evorpě a fyzicky napadá novináře, Paroubek se k takové ubohosti nikdy nesnížil. Že by byl pro mladé lidi Topolánek je ta lepší varianta? To snad ne!

 

Nemáte v této souvislosti pocit, že uměle vyvolaná paranoia z levice a strašení návratem komunizmu jsou vodou na mlýn ultrapravice?

Hlavně je potřeba říct, že naprosto opovrhuji takzvanou „alternativní mládeží", která útočí nesmyslně a bez rozmyslu na levicové politiky. Já jim proboha neříkám, aby volili Paroubka, ale ať jsou házet vajíčka hlavně na toho Topolánka! Nebo na oba! Ale ta vyhraněně agresivní kampaň proti levicové demokratické straně, to nemá s demokracií nic společného. A určitě není náhoda, že se zrovna právě exministr vnitra Langer snažil vždycky stavět na roveň komunismus a fašismus, že dokonce pořád mluvil o tom, že nacismus je  vlastně levicová ideologie, protože si Hitlerova strana dala do názvu slovo sociální, což je samozřejmě evidentní lež.

 

Výstava Petera Fusse s názvem Achtung a skandály s ní spojené vás nakonec stály místo. A to přesto, že jste byl jako kurátor galerie NoD profesionálně úspěšný, musíte tu proti své vůli skončit. Mohl byste shrnout, na jaké výstavy tu nejraději vzpomínáte?

Tak první byla výstava Milana Kozelky, čímž jsem mimochodem značně zvýšil věkový průměr zdejších autorů. Kozelkovi je přes 60 let a je to umělec, který byl odsunut na okraj. Přitom je to významný performer, který byl v 80. letech významnou postavou  undergroundu. Takže jsem rád, že se mohl prezentovat a vrátit do uměleckého kontextu. A pro mne to bylo důležité, protože Kozelka je radikální umělec, který přemýšlí o společenském přesahu do umění. Není to žádný estét, nebojí se radikálně věci pojmenovat a jasně se k nim vyjádřit, což je v českém kontextu vzácné.

 

Můžete popsat, v čem konkrétně se jeho radikalismust projevuje?

V  případě jeho výstavy v NoDu se vlastně jednalo o slide-show, promítání koláží. Hodně mu záleželo na tom, aby to bylo oproštěno od artefaktů, protože on je také kritikem uměleckého provozu propojeného s trhem. To je mimořádně důležité téma, protože trh umění nutně pokřivuje a sráží na úroveň spotřebního zboží. A Kozelka je příkladem umělce radikálně antikomerčního.

 

V galerii NoD jste se snažil narušovat zažitou představu o výstavách a výtvarném umění, zval jste osobité performery, představitele streetartové a komixové scény. Jaké byly reakce na váš v českých poměrech nestandardní přístup?

Mně záleží na tom, že to hodně lidí pochopilo jako osvěžení, prostě to tu vypadalo jinak než běžně v pražských galeriích, kde se vlastně neustále omílají ta samá jména.

 

Stejná jména se omílají nejen v galeriích, ale i v čele některých uměleckých institucí. Progresivní část výtvarné scény vidí žábu na prameni zejména v řediteli Národní galerie Knížákovi, proti němuž vy s Guma guar bojujete jubilejní desátý rok. Panuje už dnes mezi výtvarníky konsenzus, že už by měl odejít?

Poslední dobou se opravdu ten odpor rozšířil. Ze začátku to bylo pár lidí, především Jiří David. No a my jsme tehdy s Markem Medunou zorganizovali tu první demonstraci a byli jsme potom osočováni a pomlouváni. Teď se to opravdu změnilo a ten odpor je silnější, ale -jak vidíte- nemá to žádný dopad. Podle všeho jde o to, že Knížák má kontakty na vysoké politiky a vlastně žádný ministr kultury si nemohl dovolit ho odvolat, protože v tu chvíli by šlo o jeho vlastní křeslo. Není žádné tajemství, že Knížák je dobrým přítelem Václava Klause, takže tam zatím sedí dál.

 

Odvolat Knížáka se vám nepovedlo, ale co se týče kampaně primátora Béma a pražského magistrátu, která vešla do dějin jako „Praha olympijská", tam došlo na vaše slova, nebo přesněji na vaši kritiku...

...no tak to máte pravdu. Sedmdesát milionů nechci říct kde. A to ještě nezačali kandidovat na skutečnou olympiádu. Je vidět, že jsme měli pravdu. Teď už jen chybí, aby se nám ti páni, kteří naši pravdu tenkrát zakázali, omluvili.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB