Zvládá UNESCO chránit světové památky?


uneskoMěl to být zlatý standard památkové ochrany. Neohrožuje však seznam světových památek UNESCO samotné pamětihodnosti, které se snaží zachránit?

V roce 1991 se stal Dubrovník cílem ostřelování srbských a černohorských jednotek. Mezinárodní společenství zděšené obléháním města, jemuž dal lord Byron přívlastek „perla Jadranu", podniklo prostřednictvím UNESCO kroky k jeho záchraně.

Od svého založení před sedmatřiceti lety se Seznam světového dědictví UNESCO stal globální značkou, která je spojována s těmi nejpozoruhodnějšími místy planety. Na seznamu je Tádž Mahál, pyramidy v Gíze i Velký kaňon. Patří sem lidské i přírodní výtvory, které mají mít pro lidstvo takovou hodnotu, že jejich význam překračuje hranice, politické rozdíly a dokonce i ekonomické zájmy. Údajně si zaslouží nejvyšší míru ochrany, tj. stát mimo dosah znečišťovatelů životního prostředí, developerů, lupičů a zubu času. Dnes ale mnozí památkáři docházejí k závěru, že UNESCO ve svém úsilí selhává. Emblém Seznamu světového dědictví UNESCO se stal významným marketingovým nástrojem - zdrojem materiálu pro obrázkové knihy „o věcech, které by měl člověk spatřit, ještě než umře".

Není tomu ani týden, co propukl spor kvůli ostrůvku St. Kilda, který je součástí Vnějších Hebrid. Když byl ohlášen záměr vybudovat na nedalekém ostrově Harris návštěvnické centrum, zaleklo se sdružení místních ochránců, že příval turistů chtivých zhlédnout pamětihodnost zapsanou v posvátném seznamu UNESCO unikátní lokalitu ohrozí. Jinde na světě vedou méně skrupulózní úřady prahnoucí po dolarech z turistického ruchu kampaně za to, aby byly přijaty do elitního památkového klubu, aniž by si lámaly hlavu se zvýšeným náporem návštěvníků.

 

Ideál a marketing

Abychom pochopili, jak se mohl Seznam světového dědictví UNESCO stát tím, čím dnes je, musíme si připomenout jeho utopické počátky. V roce 1954 ohlásila Káhira záměr vybudovat Asuánskou přehradu, kvůli níž hodlala zatopit chrámový komplex Abú Simbel ze 13. století př. n. l., načež UNESCO spustilo mezinárodní kampaň za jeho rozebrání a přesun do jiné lokality. Úspěch tohoto projektu inspiroval řadu jiných projektů v zemích natolik rozdílných, jako jsou Itálie, Pákistán a Indonésie. První pamětihodnosti byly do Seznamu světového dědictví zapsány v roce 1978.

Dnes jich je 878 v celkem 145 zemích. Dubrovník je jedním z desítek úspěšných počinů tohoto programu. K dalším patří odklon plánovaných silnic kolem pyramid v Gíze a odvrácení výstavby továrny na hliník v Dillí. S nejflagrantnějším případem selhání UNESCO se naproti tomu setkáváme v Japonsku.

Stříbrný důl Iwami Ginzan se nachází v srdci kdysi prosperujícího města ležícího na jihozápadě ostrova Honšú. Když bylo stříbro z větší části vytěženo, důl byl v roce 1923 uzavřen a pohlcen přilehlými lesy. Do 70. let Iwami připomínalo město duchů a bylo by nejspíš zapomenuto, nebýt ambiciózních finančních plánů místních turistických úřadů. V roce 2007, po rozsáhlém lobování v Tokiu, tato jáma v zemi, o jejíž existenci neměla většina Japonců ani tušení, zaujala místo ve společnosti Tádž Mahálu a Velké čínské zdi, když byla zapsána do Seznamu světového dědictví UNESCO.

Jak se ale Iwami mohlo do tohoto seznamu dostat? Jak se vůbec nějaké pamětihodnosti dostane této cti? Klíčovou slabinu celého procesu představuje skutečnost, že nominace podávají samotné státy. Když si tedy místní podnikatel Toiširo Nakamura předsevzal, že udělá z Iwami turistickou atrakci, vyšla mu místní prefektura ochotně vstříc. Využila svých kontaktů na diplomaty v Tokiju, aby podpořili kandidaturu Iwami v komisi UNESCO, která o zařazení do Seznamu světového dědictví rozhoduje.

Zde je na místě dodat, že UNESCO uplatňuje pro výběr nových kandidátů přísná kritéria. Nové lokality, které jsou každoročně nominovány, musí prokázat, že „reprezentují mimořádnou hodnotu pro lidstvo" tím, že odpovídají alespoň jednomu z deseti kritérií. Dané místo musí například „přinášet jedinečný doklad kulturních tradic" nebo „představovat výjimečný projev lidského kreativního génia". Japonsko argumentovalo, že Iwami vyhovuje nikoliv jedné, ale třem z těchto podmínek. Avšak podle Mezinárodního komitétu ICOMOS, který je poradním orgánem komise UNESCO, nevyhovuje Iwami ani jedné. Japonská kampaň ale pokračovala a Iwami se na seznam UNESCO dostalo. Je tedy zřejmé, proč mají lokální podnikatelské kruhy a turistické úřady takový zájem na tom, aby získaly punc UNESCO. Magická formulka „v Seznamu světového dědictví UNESCO" na stránkách turistických průvodců může závratně zvýšit počty návštěvníků.

 

UNESCO to nezvládá

Londýnský Tower je jednou z osmadvaceti britských lokalit pod ochranou UNESCO. Na silnici dlážděné oblázky mezi Temží a Traitor´s Gate, kudy byli do pevnostního vězení eskortováni Anne Boleynová a Sir Thomas More, se řadí stovky turistů. Většina z nich o patronátu UNESCO nemá tušení (nejznámější pamětihodnosti nepotřebují lákat návštěvníky), ale Jim a Rachel Smuckerovi, američtí turisté z New Jersey, se chystají odfajfkovat Tower na svém seznamu pamětihodností pod záštitou UNESCO. „Už jsme jich navštívili aspoň deset," říká Jim. „Je dobré vědět, že místo, které se chystáte navštívit, stojí za návštěvu a dostává se mu náležitá péče."

Je potěšující, když si příslušná lokalita své místo mezi památkami pod ochranou UNESCO zaslouží, ale každý Tower má nějaký ten stříbrný důl v Iwami, nebo - pokud návštěvnické centrum na Hebridách nakonec ustoupí  - nějaký ostrov St. Kilda. A s masivním přívalem turistů nezápolí jen malé lokality. Mezi nejatraktivnější pamětihodnosti zařazené do seznamu UNESCO patří Angkor. Momentálně ho navštěvují 2 miliony turistů ročně. Sousední město Siem Reap bylo přestavěno na betonovou džungli plnou hotelů a restaurací s přilehlým mezinárodním letištěm. Prastaré kameny chrámů tak berou za své pod miliony párů sandálů a turistických bot. Dokonce i UNESCO připouští, že v případě Angkoru „zaspalo". „Nikdo nevěnoval pozornost urbanistické explozi, která se odehrávala v Siem Reap," uvádí Francesco Bandarin, ředitel programu ochrany památek UNESCO. „Organizace má sice v Angkoru komisi pověřenou dohledem nad jeho ochranou, ale ta má pouze morální statut. Radíme a udělujeme doporučení, ale to jsou příliš lehké zbraně - konkrétní opatření náleží do pravomoci kambodžských úřadů."

Zmiňované „lehké zbraně" UNESCO jsou terčem značné kritiky. Organizace může v krajním případě danou pamětihodnost ze svého seznamu vyškrtnout. V uplynulých čtyřech desetiletích se však k tomuto kroku odhodlala jen jednou. Kromě tohoto krajního kroku může ještě danou lokalitu umístit na seznam „nejvíce ohrožených památek". Na tomto seznamu jsou dnes už tři desítky lokalit. Ty v Jeruzalémě, Iráku a Afghánistánu tam bezpochyby patří. Ale co říci tomu, že na seznam „nejvíce ohrožených památek" bylo zařazeno i drážďanské údolí Labe? K tomuto kroku vedla UNESCO plánovaná výstavba moderního mostu, který údajně naruší integritu údolí posetého paláci a památníky průmyslové revoluce.

Na vrcholu hory Monte Albán, která vrhá stín na historické město Oaxaca, leží jedna z nejvýznamnějších metropolí národa Zapoteků s historií starou víc než třináct století. Památka byla náležitě zakonzervována, ale nyní se ocitla v ohrožení, když nápisy přinášející svědectví o prastaré civilizaci postupně pohlcují přírodní živly. Nedávné občanské nepokoje v Oaxaku vedly k plenění a vandalismu a v roce 2006 poškodil památku kouř a popel z nedalekého požáru. Monte Albán si své místo v seznamu UNESCO, do něhož bylo zaneseno v roce 1987, bezesporu zaslouží. Navzdory výše zmíněnému poškození a hrozbě zničení však na seznamu „nejvíce ohrožených památek" nefiguruje.

A není samo. Každý rok publikuje Světový památkový fond, nevládní památkové sdružení se sídlem v New Yorku, seznam stovky nejohroženějších světových památek. Příznačně jen tři památky uvedené na seznamu „nejvíce ohroženějších památek" UNESCO se objevují rovněž na posledním seznamu zmíněného sdružení. Sedmdesát devět jím uváděných nejvíce ohrožených památek na seznamu UNESCO vůbec nefiguruje. Protože návrhy podávají samotné lokality, které usilují o zápis do seznamu, často jen proto, aby zvýšily jejich návštěvnost, UNESCO se nemůže o své vlastní vůli ujmout ochrany památek, o které nikdo nepečuje. Ale situace je ještě daleko horší. Jestliže si totiž jednotlivé země mohou pravidla ochrany památek přizpůsobovat podle své libosti, nikdo nemůže zaručit, že se jim skutečně dostane ta správná péče.

 

Chce to reformy

UNESCO trvá na tom, že všechny lokality pod jeho ochranou jsou pečlivě monitorovány, ale organizační problémy spojené s ochranou takového množství památek jsou tak četné, že jsou téměř nezvládnutelné. Podle Bandarina by řešením bylo přenesení části pravomocí na „efektivní síť lokálních památkových institucí" za současného zachování centrální komise. Jedině tak by se dala tato nesmírná agenda zvládnout.

Někteří kritici v reformu nevěří, když se domnívají, že samotná idea „světového dědictví" je filozoficky scestná. Britský architekt Robert Adam prohlašuje organizaci za „byrokratického molocha" a „kabalu". „Máme zde co činit s organizací vedenou nevolenými experty. UNESCO se dostává na tenký led byrokratických opatření uplatňovaných shora, která jsou v rozporu s přáním lokálního obyvatelstva. Kulturní dědictví je ale majetkem místních komunit."

Jeff Morgan, výkonný ředitel Světového památkového fondu, tento radikální pohled nesdílí. Má však za to, že organizace potřebuje dalekosáhlejší reformy než ty, které navrhuje Bandarin. „Je životně nezbytné navázat užší spolupráci s filantropy a korporacemi. UNESCO strádá stejně jako celá oblast památkové péče zoufalým nedostatkem financí." Dokud nebude opětovně nastolena rovnováha, mělo by UNESCO podle Morgana věnovat více zdrojů do skutečně hodnotných lokalit tím, že se vzdá své slabosti pro náboženské budovy a vysoce spektakulární místa v rozvinutém světě. Pokud UNESCO neprojde zásadní reformou, mohou být dopady jeho selhání pro světové kulturní a přírodní dědictví v konečném důsledku ničivější než bomby, které poničily Dubrovník.

 

Zkráceno z britského deníku The Independent

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB