Marie Vaculíková, známá především pod jménem Madla, byla manželkou spisovatele Ludvíka Vaculíka, a jako postava se objevuje v mnoha jeho knihách, především v Českém snáři. Vyšly jí dvě knihy dopisů českému básníkovi a výtvarníkovi Jiřímu Kolářovi. O její smrti informoval jako první server Lidovky.cz.

Narodila se v roce 1925, v roce 1949 si vzala za muže Ludvíka Vaculíka, se kterým měla tři syny: Martina, Ondřeje a Jana. Pracovala v Českém rozhlase, kde se spolupodílela na zavedení pořadu o antické knihovně. Stála u zrodu Klubu spřízněných duší při divadle Semafor, který musela z politických důvodů opustit v roce 1972. Poté až do důchodu pracovala v manželské poradně.

Se svým mužem se nerozvedla i přes jeho časté nevěry.Já ho milovala víc než on mě, ale časem se to obrátilo. Začal být na mně závislý. Třeba když jsem šla nakoupit, seděl přede dveřma a čekal na mě. Vlastně o tom napsal i jeden z posledních fejetonů. Dokonce zanevřel na ženské, a aby z toho vyšel líp, vykládal, že za ním v mládí samy lezly,“ řekla před pěti lety v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes.

Jejím hlavním dílem z hlediska literatury jsou dvě knihy korespondence s básníkem a výtvarníkem Jiřím Kolářem nazvané Drahý pane Kolář... "Když jsme se s panem Kolářem z dopisů lépe poznali, zjistili jsme myslím oba, že nás sbližují naše mravní postoje. Jednoduchost, pravdivost, víra… Když jsme o něčem mluvili, vlastně jsme ani mluvit nemuseli, tak jsme si rozuměli. Mravnost pana Koláře byla v jeho pracovní a životní kázni, v tom, jak nesnášel předstírání v životě, v tvorbě, v poezii… V tom, jak věřil, že každý se má snažit tam, kde ho život postavil. Byl to dělník na všech úrovních svého života. A já jsem taky. Dělník," řekla o své korespondenci v rozhovorové knize Já jsem oves, kterou s ní udělal Pavel Kosatík.


Share on Myspace

Literatura