„Zemřel Josef Čermák, muž laskavé tváře a rytířského jednání, jehož přednášky z komparativní literatury by člověk na vysoké škole nevynechal, ani kdyby měl kvůli tomu odložit rande. Jeho úmrtí mi telefonem oznámil jeho syn,“ oznámil 14. ledna večer na svém fcb účtu Marek Wollner, šéfredaktor reportážní publicistiky České televize.
Josef Čermák (1928) byl mezinárodně uznávaným znalcem Kafkova díla. Přeložil několik desítek titulů z němčiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny, mimo jiné Kafkovy romány Nezvěstný a Proces, Deníky a Dopisy rodičům z let 1922 až 1924, jejichž byl prvním editorem (1990). Byl autorem publikací Franz Kafka – Výmysly a mystifikace (2005), Pražské vademecum Franze Kafky (2005), Zápas jménem psaní – o životním údělu Franze Kafky (2009), Franz Kafka v Assicurazioni Generali (2011). Byl také spoluautorem libreta expozice Město K. Franz Kafka a Praha ve Franz Kafka Museum v prostorách Hergetovy cihelny v Praze na Malé Straně.
„Byl to prvotřídní překladatel a bezkonkurenční znalec života a díla Franze Kafky, vydavatel dopisů z jeho pozůstalosti a taky autor řady jeho životopisných knih. Jako žák Václava Černého se přirozeně potuloval v končinách mnoha světových literatur, byl doma v německé, francouzské i španělské, se stejnou nevyčerpatelnou znalostí se nořil do středověku i moderních proudů. Poslouchat jeho přednášky byla ryzí radost, která mě držela ve škole, když už řada aktivnějších spolužáků běhala raději po redakcích. Vzdělanost z něj dýchala noblesou a kulturou šlechticů ducha, s jejichž světem se nám, neotesaným pasáčkům vepřů, pokoušel zprostředkovat kontakt. Ostatně jeho ženou byla dcera neméně proslulého literárněvědného barda Bedřicha Fučíka. Jsem rád, že jsem ho před pár lety ještě mohl potkat na křtu knihy sestavené z jeho statí s názvem “I do daleka vede cesta”, kam mi vepsal emotivní věnování. Ke svým nezdárným žákům se totiž vždy hlásil s láskou a až dojemnou hrdostí. Budiž mu země lehká,“ napsal o Čermákovi Wollner.
Josef Čermák vystudoval bohemistiku, romanistiku a srovnávací dějiny literatur na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zásadní pro něj bylo, že se stal žákem literárního vědce Václava Černého. Poté pracoval jako redaktor, šéfredaktor a nakonec jako hlavní lektor ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění, později přejmenovaném na Odeon. Po roce 1989 pracoval jako šéfredaktor nebo ředitel v několika nakladatelstvích (například Aventinum či Grafoprint Neubert).
V roce 2017 mu vyšla kniha I do daleka vede cesta…: Vybrané studie z literární komparatistiky a moderní německé literatury. Jde o shrnutí autorova celoživotního díla (nejstarší z uveřejněných studií je z roku 1949, nejmladší z roku 2015). Její první část je věnována studiím ze světové literatury a komparatistiky, druhý česko-německým kulturním vztahům se zvláštním důrazem na pražskou německo-židovskou literaturu a třetí životu a dílu Franze Kafky.
Na webových stráoách Českého rozhlasu si můžete poslechnout jeho desetidílné vzpomínky.
