Jak se správně píše datum, zda se tuleni tulí, co má společného román se Římem či kde se vzala slova přehršel, hafo a mrť. To všechno se dozvíte na twitterovém účtu Jazykovědma, jehož říjnové posty přebíráme.
Akronyma a tečka (1. 10.)
Jistě víte, že akronyma jsou typem zkratek, po kterých se nepíše tečka (nekončí-li jimi věta): EU, ČR, DIČ. Tečka se nepíše ani za kontrakčními zkratkami, které vznikají stažením (kontrakcí) slova na první a poslední písmeno: pí (paní), cca (cirka), fa (firma/faktura).
Špinavě šedý slavík (2. 10.)
Etymologie je jako život: občas je šedivá. Doslova to platí u zpěváka s nejkrásnějším hlasem, slavíka, drobného ptáka nevýrazně hnědošedé barvy. Praslovanské slovo pro slavíka, *solvьjь, pochází z indoevropského *sal-u̯o-, kde *sal- značí špinavý či špinavě šedý.
Kdo je mistr s velkým M? (3. 10.)
Jak je to s titulem Mistr/mistr a velkým počátečním písmenem? Velké písmeno se píše jen ve spojení s vynikajícími umělci: Vážený Mistře (v dopise), Mistr Karel Gott. Malé všude jinde: mistr Jan Hus (někdejší akademický titul), mistr světa (vítěz soutěže), mistr v dílně.
Tuleni se netulí (4. 10.)
Na co se ptáte: jak souvisí tuleň s tulením? Budete nejspíš zklamaní: nijak. Zatímco etymologie tulení se není jasná, název zvířete tuleň převzal náš přírodovědec Presl z ruského tjulén, které pochází patrně z laponštiny (tuĺĺa/dullja). Podoba je tedy čistě náhodná.
Podezřelá dopravní značka (7. 10.)
Zdála se vám značka MIMO DOPRAVNÍ OBSLUHY vždycky podezřelá? Máte pravdu! Předložka MIMO se totiž pojí se 4. pádem (nikoliv 2. pádem), gramaticky správně tedy je MIMO DOPRAVNÍ OBSLUHU. (Ano, teoreticky může být MIMO OBSLUHY plurál, ale pragmaticky je to spíš chyba...
Korektní kalendářní data (8. 10.)
Jak psát korektně kalendářní data:
1) Základní zápis je s mezerami za tečkou: 8. 10. 2019
2) Bez mezer je dvoumístný zápis s nulou doplněnou před jednociferné číslice: 08.10.2019
3) Při počítačovém třídění lze použít sestupný zápis se spojovníky: 2019-10-08
To a ten datum (9. 10.)
Včera jsme si zopakovali způsoby zápisu kalendářních dat, dnes si ještě připomeňme rod slova datum. Základní je rod střední: to datum bez data. Je-li nezbytně nutné rozlišit mezi kalendářními a počítačovými daty, lze tolerovat rod mužský: ten datum bez datumu.
Když Němcové Babička měla vši (10. 10.)
Pamatujete, jak Barunka vískala babičku ve vlasech? Tento výjev z Němcové možná nabude nového významu ve světle etymologie slova vískat. Původně totiž vískat (probírat se ve vlasech) označovalo hledání vší a vzniklo zúžením významu slova jískati (hledat).
Kmán a komunismus (11. 10.)
Co je to ten „kmán“ v přísloví „Co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi“? Kmán je zastaralý výraz pro prostého člověka a pochází z německého gemein (prostý). Mimochodem gemein je příbuzné s latinským commūnis (společný), stejně jako komuna či komunismus.
Šlechtická slečna (14. 10.)
Jestlipak víte, jak vzniklo oslovení slečna? Zkrácením titulu šlechtična se změnou úvodního š na s. Původně se totiž jako slečny označovaly pouze neprovdané dcery šlechty. Mimochodem podobně vzniklo slovo vašnosta – zkrácením oslovení vaše milosti/jasnosti.
Nemám, bohužel, ani stovku (15. 10.)
Jak je to s krátkými vsuvkami typu „prosím“, „bohužel“ či „mimochodem“ a psaním čárek? Je to na nás: vnímáme-li tuto vsuvku jako zásadní informaci, čárku nepíšeme. Napíšeme-li čárku, pak uprostřed věty z obou stran. Příklady: Půjč mi(,) prosím(,) stovku. Bohužel(,) sám nemám.
Podle zvonku poznáte pohlaví (16. 10.)
Máte správně jméno na zvonku? Aneb pojmenování členů rodiny příjmením a koncovka -ovi/-ovy. Pravidlo pro shodu je staré známé: je-li v rodině živ(otn)ý muž, píšu -i (1. pád), například manželé Novákovi (muž a žena). Jde-li jen o ženy a děti, píšu -y, například sestry Novákovy.
Přišli synové, nebo milenky? (17. 10.)
Pokračujeme v dilematu koncovek -ovi/-ovy, tentokrát u přídavných jmen přivlastňovacích. Pomůže nám dosazení ukazovacího zájmena to:
1. pád – přišli (ti) Petrovi synové, přišly (ty) Petrovy milenky
4. pád – vidím (ty) Petrovy syny, vidím (ty) Petrovy milenky
Moravské hafo s německými kořeny (18. 10.)
Na co se ptáte: kde se vzalo slovo hafo? Jde o expresivní slangový výraz původem z Moravy, který je odvozený od německého nářečního Hanfel, spisovně Handvoll (hrst). Příbuzné jsou i české nářeční varianty vyjadřující velké množství: hafol, hafel, hafok či hafolec.
Moci versus moct? (21. 10.)
Ať už takto v pondělí můžete či nemůžete, můžeme si posvítit na sloveso „moci“. Váháte-li nad koncovkou v infinitivu, starší -ci (moci) se považuje za spisovné, novější -ct (moct) je spíš hovorové. Spisovné jsou dále tvary mohu/mohou, podoby můžu/můžou jsou hovorové.
Kolik je přehršel? (22. 10.)
Je přehršel hodně, nebo málo? Přehršel (či přehršle) je ženského rodu a pochází z praslovanského gъrstь (hrst) a předpony per- (pře-) nebo pri- (při-). Původně přehršel označovala malé množství (kolik lze nabrat do jedné či obou hrstí), dnes je význam opačný, tj. mnoho.
Všechny romány vedou do Říma (23. 10.)
Co mají společného román, romance a romaneto? Všechno jsou to literární útvary, jejichž cesty vedou do Říma – jejich názvy jsou totiž odvozeny z latinského Rōmānicus (tj. římský, románský) a původně označovaly texty psané v národním (románském) jazyce, nikoliv v latině.
Basa je mučení (24. 10.)
Proč se říká vězení basa? Zřejmě analogicky podle francouzského mettre au violon (tj. dát do houslí), kde housle odkazují ke středověkému mučicímu nástroji podobnému houslím či base. Se zanikáním útrpného práva se význam slova rozšířil na trest vězení, tj. sezení v base.
Prča z Moravy (25. 10.)
Když je ten pátek, ať je prča... Slovo prča ve významu legrace pochází z Moravy a odvozuje se od slovesa prčiti se (tj. pářit se), které je zřejmě zvukomalebného původu.
Uklidit les do poslední mrtě (29. 10.)
Co je to ta mrť ve spojení do mrtě? Zde mrť označuje poslední nejmenší částečku. V lesnictví se mrť používá ve smyslu odumřelého listí a jehličí. Výraz mrť je odvozený z praslovanského *merti s významem mřít.
Zhůvěřilost od Karla Gotta (30. 10.)
Slovo „zhůvěřile“ znáte z Gottovy písně Trezor. Textař Rostislav Černý je dle vlastních slov použil ve smyslu „zhovadile“. Etymologové je spojují s východiskem „zhůvěřiti“, kde kořen „uvirý“ značí křivý. Doslovný význam se posunul na společensky „křivý“, tj. nevhodný, urážlivý.
Autorka je korektorka, překladatelka a copywriterka. Její profesní stránky najdete ZDE, twitterový účet Jazykovědma ZDE.
