Prestižní středoevropskou literární cenu Angelus 2019, která se v polské Vratislavi každoročně uděluje polsky napsaným prózám či do polštiny přeloženým (přičemž ocenění získává nejen autor, ale i překladatel) a do jejíhož finále se letos probojoval také polský překlad Jezera Bianky Bellové (Jezioro, přeložila Anna Radwan-Żbikowska, Wydawnictwo Afera), nakonec získal román bulharského spisovatele a dramatika Georgiho Gospodinova Fyzika smutku (Fizyka smutku, přeložila Magdalena Pytlak, Wydawnictwo Literackie).
Georgi Gospodinov (*1968) je bulharský básník, prozaik a dramatik, patří mezi nejpopulárnější a nejpřekládanější současné autory. V češtině vyšly tři jeho prózy: Přirozený román, Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény a právě Fyzika smutku. Za sbírku Lapidárium (1992) obdržel doma národní cenu za debut, za román Fyzika smutku (2012) dostal ceny za nejlepší fikci a nejlepší román roku. Švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung napsal, že Fyzikou smutku zařadil Gospodinov nejen bulharskou literaturu, ale i sám sebe do první ligy evropských spisovatelů.
Román Fyzika smutku vyšel u nás loni v překladu Davida Bernsteina v Nakladatelství Lidové noviny. V anotaci se dočteme, že „Gospodinovovu Fyziku smutku je možné zařadit k již etablovaným postmoderním románům. Ovšem kromě intelektuální hry, jež se projevuje například v mnohavrstevnatých odkazech na antickou mytologii či bulharské reálie, vykazuje také prvky lyrické prózy. Sice i v tomto případě Gospodinov tematizuje žánr románu a jeho hranice či principy, ale současně se snaží rehabilitovat klasické vyprávění. Mezi tyto snahy by se dala řadit i jedna z hlavních linií románu, jež nejen rekonstruuje mýtus o Mínótaurovi, ale zároveň se ho snaží nově nahlédnout a přehodnotit. Fyziku smutku je možné číst jako zprávu o složité románové kompozici a jejích stavebních principech, ale zároveň je možné v ní sledovat napínavé příběhy jednotlivých vypravěčů, jejichž osudy se proplétají napříč prostorem i časem.“
Šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek o oceněné knize před časem napsal: „Třetí kniha bulharského autora přeložená do češtiny by se žánrově dala charakterizovat jako esejistický román. Svorníkem drobných příběhů z bulharského malého města i ze Sofie, úvah o současné civilizaci i cestování se stává antický mýtus o Mínótaurovi stále znovu reinterpretovávaný. Českého čtenáře osloví bezprostředně doteky s obyčejným životem v zemi, o které nemá v poslední době skoro vůbec žádné informace. Čas porcovaly dějiny v Bulharsku jinak, než jak jsme zvyklí kolíkovat dvacáté století my. „Představuji si knihu, ve které budou všechny druhy a žánry. Od monologu přes Sókratův dialog po epos v hexametru, od pohádky přes traktát po seznam.“
V rozhovoru, který s autorem přinesly Literární noviny 1/2019 (ukázku z něho si můžete přečíst ZDE), Gospodinov o Fyzice smutku mimo jiné řekl: „Z velké části je to i příběh mé rodiny. Ale když byl román přeložen do italštiny, němčiny, angličtiny, když jsem se potkával se čtenáři z New Yorku, Itálie, Německa, nejhezčí rozhovory s publikem byly, když ke mně někdo přišel a chtěl vědět víc o konkrétním příběhu, který byl velice lokální. Třeba ten o pomatené ženě čekající před kinem. Protože se dotýká společných problémů. Ten smutek není jen bulharský nebo polský, ten smutek je lidský. Ale samozřejmě existují lokální specifika. Bulharský smutek může být trochu hustší, černější, polský zase více Chopinův. Každý spisovatel musí vyprávět, co sám prožil. Bez přemýšlení o tom, zda příběh bude univerzální nebo ne. Pokud je převyprávěn autenticky, vždycky bude univerzální.“
Finalisté ceny Angelus 2019
Bianca Bellová, Jezioro, přeložila Anna Radwan-Żbikowska, Wydawnictwo Afera (Česká republika)
Georgi Gospodinow, Fizyka smutku, přeložila Magdalena Pytlak, Wydawnictwo Literackie (Bulharsko)
Siergiej Lebiediew, Granica zapomnienia, přeložil Grzegorz Szymczak, Wydawnictwo Claroscuro (Rusko)
Christoph Ransmayr, Cesarski zegarmistrz, přeložil Jacek St. Buras, Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego (Rakousko)
Sasha Marianna Salzmann, Poza siebie, přeložila Agnieszka Walczy, Prószyński i s-ka (Německo, nar. Rusko)
Jurij Wynnyczuk, Tango śmierci, přeložil Bohdan Zadura, Kolegium Europy Wschodniej im. Jana Nowaka Jeziorańskiego (Ukrajina)
Polina Żerebcowa, Mrówka w słoiku. Dzienniki czeczeńskie 1994–2004, přeložili Agnieszka Knyt, Michał B. Jagiełło, Fundacja Ośrodka KARTA (Rusko)
