Je zřejmé, že covidová pandemie silně otřásla celým světem, který se nyní zdá být křehčí a zranitelnější než kdykoliv předtím. Na každého z nás tato extrémně náročná doba působí jinak a je nanejvýš povzbuzující, že právě dnes žijí mezi námi jedinci, kteří dokáží depresi a frustraci dnešní doby přetavit v něco jiného, co třeba dokáže ostatní zaujmout, naladit alespoň trochu do pozitivna, dát ten správný impuls k přemýšlení a podobně.

Právě toto jsem si uvědomil, když jsem byl jeden zářijový páteční podvečer pozván na pražskou vernisáž výstavy obrazů nadějné malířky Dominiky Vyskočilové, která v současné době studuje na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze pod vedením zkušených mistrů kumštu Vladimíra Skrepla a Milana Mikuláštíka.

Zmíněná výstava má název Rozdílné až na kost a Dominika Vyskočilová na ni prezentuje své pojetí průniku dvou světů, které jsou na první pohled nepropojitelné. Tato kontrastní dualita se stala základní inspirací jejího prostoru a vedoucím principem.

Její obrazy jsou zvláštní, originální a jsou založeny na doslova sociologickém vnímání a sledování společnosti, jejich pohybů, frustrací, nadějí, nebo třeba nenaplněných vizí. První část výstavy tvoří sociálně laděné malby zaměřující se na pocit odcizení člověka ze společnosti a od sebe samého, druhá část je sestavena z maleb z fantazijního světa, který je daleko od reality. Obě části nenásilně využívají kontrast reality a fikce.

Osobně jsem nejvíce času strávil nad obrazy, které byly vytvořeny v časech pandemie, protože to byla a je doba, která Dominiku Vyskočilovou silně inspiruje a umělecky žene do další tvorby. Musím se přiznat, že některé z těchto „pandemických“ obrazů mi naháněly obavy, ať už se jednalo o celkovou kompozici obrazů, nebo výběr mnohdy sytých barev, celkové nasvícení obrazů a podobně.

Mladá malířka Dominika Vyskočilová na mě svými společenskými postřehy, výběrem slov a celkovým slovním vyjádřením dělala dojem, jako kdyby kromě AVU studovala ještě jeden obor na vysoké škole, a to sociologii. Zúčastnil jsem se totiž prohlídky autorských obrazů s osobním výkladem této umělkyně. „Lidé v dnešní společnosti nemohou být přirozeným způsobem svobodni, neboť jsou pod drtivým tlakem všeobjímající reklamy, která jim vlastně nařizuje, co si mají myslet, jak se mají chovat, nebo jak se mají cítit,“ vysvětlila Vyskočilová uprostřed svých autorských obrazů, které mnoha temnými barvami vyjadřovaly široce rozevřenou paletu strachů a obav současné české společnosti, ve kterém strach z pandemie COVID-19 pochopitelně patřil a patří k těm nejsilnějším.

Zajímavou výstavu, na které vystavují kromě Dominiky Vyskočilové také malířky Vendula Hulcová a Enisa Skoko, je možné navštívit až do 10. listopadu, a to v umělecky laděném prostředí na adrese Kafkova 18 v pražských Dejvicích. Možná vás nadchne, třeba vás i vystraší, ale dozajista nikoho nenechá lhostejným.


Share on Myspace

Literatura