Ve věku 89 zemřel v pondělí 11. května po dlouhé nemoci známý spisovatel, cestovatel a etnograf Miloslav Stingl. „Neběhal s batohem po kopcích jako většina cestovatelů, ale vždycky jezdil jako gentleman s motýlkem, kravatou, v obleku šitém na míru, s cestovatelskými kufry a igelitovými taškami, takzvanými stinglovkami,“ napsal o něm jeho životopisec Adam Chroust.

Celkem 152 navštívených zemí, 14 cest kolem světa, 43 knih ve 240 vydáních, 17 milionů prodaných knih a desítky tisíc dokumentů, fotografií a archiválií... Tak lze v maximální zkratce vystihnout život Miloslava Stingla. Život, který je opředen mnoha dohady a tajemstvími... Jak je možné, že v době neprodyšně uzavřených hranic procestoval tolik zemí světa? 

"Měl jsem velké štěstí, když se v Akademii věd v roce 1962 uvolnilo místo a vyhlásili konkurz, který jsem vyhrál. Měl jsem na starosti původní obyvatelstvo Ameriky a Oceánie, což mi během let poskytlo neocenitelné alibi při cestách do zahraničí. Zpočátku mě totiž ven vůbec nechtěli pouštět, ale já jim vždycky říkal, že když studuju indiány, tak za nimi musím i jezdit, že je to stejné, jako kdyby gynekologovi zakázali podívat se na nahou ženskou," řekl o tom před osmi lety.

Na cestách byl Američany považován za agenta Sovětů a Sověty za agenta Američanů. Posléze jej měla tajná policie za tak trochu podivína, ne-li tichého blázna. Třeba i proto, že cestoval výhradně na vlastní náklady. Právě takový obraz sebe samého chtěl ovšem Stingl asi podat a smířil se dokonce s tím, že mu socialistická vlast bere třicet procent honorářů za jeho knižní bestsellery.

I díky svým diplomatickým schopnostem si dokázal zachovat apolitičnost. Nikdy nevstoupil do KSČ a v 50. letech spolupráci s československou vojenskou zpravodajskou službou. „Byl jsem pro každého více méně přijatelný. Neaspiroval jsem na žádné ministerské místo, profesorské nebo docentské na Karlově univerzitě, já vlastně nic nechtěl. Stačilo mi v klidu psát…,“ vzpomínal v životopise napsaném Adamem Chroustem.


Share on Myspace

Literatura