Jako e-kniha vyšla teď, v rouškovém čase a taky abyste si mohli zpříjemnit případnou karanténu. Abyste se přes chřipky a krize mohli do budoucna těšit! Na co? Na báječné příběhy a knihy, co v Čítance najdete a budete si je chtít přečíst.
Může autor sám psát o své knize? Pokud tohle čtete, vidíte, že může. Ale já mám na mysli, jestli se to jaksi sluší, jestli je to vhodné. Za mých mladých let se to moc nedělalo a i v dnešní době to v některých skupinách na sítích sociálních nemají rádi. A proč vlastně? Tohle mě moc zajímá!
Přitom odpověď bych mohl shrnout do jediné věty: Copak existuje někdo, kdo ví o knize víc, než její tvůrce? Čítanku (patřičnou) jsem na podnět svého syna psal dva roky. Kdo o ní ví víc? Snad ten, kdo by ji studoval dva dny? Dva týdny? Dva měsíce? Knižní genius?
Kdo jiný může vědět o setkání s kamarádkou, které jsem Čítanku poslal uprostřed práce a ona mi řekla, že ji překvapilo, kolik jsem toho přečetl. Že se trochu stydí, že ona tak sečtělá zdaleka není. Jak to dělám, že tak o knihách přemýšlím, že jich tolik znám?
Moje ješitnost se zatetelila blahem natolik, až jsem jí málem zapomněl říct, že zatímco já jsem četl, ona ž i l a! Například měla děti a krmila, přebalovala je a pečovala o hnízdo.
Ano, polichotilo mi to, ale probůh! Proto jsem to přece nepsal! A tak jsem přišel domů, vytáhnul rukopis a škrtal a škrtal a škrtal… A znovu jsem škrtal, přepisoval, kdykoliv jsem měl pocit, že by se kniha mohla podobat nějaké nudné příručce, kterou slátal anonymní kolektiv autorů, pardon.
Kdo jiný by mohl vědět, že původně měla mít Čítanka tři díly? Nebo - kolik názvů jsme jí vymysleli a zase odmávli. A do třetice – kdo může něco hlubšího vědět o mně, autorovi, čtenáři a vypravěči, když toho moře nevím dodnes ani já sám?
Samozřejmě, že je dobrý každý pohled na knihu, který je z jiné strany, z jiné barvy očí. Když ten druhý má načteno a umí číst, těším se ještě víc na jeho názor. Reakce potřebuju a jsem rád, když se ke mně dostanou. A nemusí být právě vlídné! Bedřich Ludvík o mně napsal, že Hrabalův Pepin a Haškův Švejk by mě společně kopli do prdele a přece ho mám dál rád. Bedřicha.
Může autor sám psát o své knize?
No jistě! A jestli se to sluší, jestli je to dobré a prospívá to, je docela jedno. Zvlášť teď, kdy těch co píšou je víc, než těch kdo čtou.
A je to právě autor kdo může přidat na závěr bonus. To je z latiny, něco jako dárek, který jste nečekali. A já pro vás mám jako bonus speciální jednodenní dietu:
Dieta s Čítankou (patřičná)
K snídani si dejte podkapitolku Dětské lásky, z části Ženy a spol., str. 78. K dopolední svačině si podle pohlaví vyberte – Nejlepší mužská postava v hlavní roli, str. 182 (muži naopak).
Co oběd? Dejte si zajímavost z kapitoly Čtení o psaní, to vám půjde k duhu. Ukázky o jídle najdete na str. 142. Odpolední lehká svačina bude ve znamení podkapitoly Povídky, navrhuji str. 181.
A večeře bude báječná, přímo knižní obžerství s kapitolou Léčivé knihy, str. 62. Potěší vás a pro smích ani neuslyšíte kručení v břiše. Ledničku už před spaním neotvírejte, na dobrou noc si otevřete Čítanku na str. 223 a usínejte s Andersenem. Pokud tuto dietu držíte ve dvou, ve třech, ve čtyřech či více lidech, je váš den ještě zábavnější! Při čtení se koukejte střídat. Pohádku nechť čte ten nejmladší.
Zcela jistě zhubnete nejméně o 1,7–1,9 kg, zvlášť když mezi čtení zařadíte procházku, běh přes překážky, partii ping-pongu, sekání kosou a lukostřelbu. Zhubnete a nedosti na tom, návdavkem se budete dobře bavit. Dietka jako vystřižená. Odkud? Z Čítanky přece.
Patřičná Čítanka vyšla tištěná v roce 2014. Měl jsem zpočátku trochu problém najít nakladatele, nakonec ji vydala Eva K. (nakl. Jonathan Livingston). Redaktorem byl Ivo Železný, a díky jeho znalostem se spousta informací nemusela ověřovat dvakrát. Udělal jsem si pro knížku koláže a vtipy jako ilustrace. Obálku a sazbu dělal Milan Sládek. Máme už stovky čtenářů. Skoro třicet recenzí, desítky úsměvů a jednu radost. Velikananánskou.
