Je mladý, talentovaný a chtěl by se stát hercem. Podá prst ďáblovi a myslí si, že ho převeze. Jenže ten ho semele i s těmi, na kterých mu záleží. Peter Bebjak dotočil třídílné drama z 50. let o konformistovi a ceně, kterou musel zaplatit za touhu po lepším životě. V hlavních rolích minisérie Herec, která aktuálně zamířila do střižny, uvidí diváci Emílii Vášáryovou, Jana Cinu a Jenovéfu Bokovou.

Dramatický příběh je zasazen do počátku padesátých let, tedy vrcholného období komunistických represí. Stanislav Láník žije jen s babičkou a sestrou Anežkou. Otec padl ve válce ve službách západní armády, matka zemřela ve vězení jako kolaborantka. Standa a Anežka jsou odsouzeni k přežívání bez šance na vzdělání a lepší práci. Standa je talentovaným hercem v ochotnickém divadle, ale místo herecké kariéry musí střídat zaměstnání. Nastupuje jako údržbář na univerzitu. Řídící orgán StB ho nasadil na tamního profesora matematiky, kterého režim potřebuje získat pro spolupráci. A když to nejde po dobrém, půjde to po zlém. 

„V Herci sice vyprávíme příběh negativního hrdiny, ale nevyprávíme ho černobíle. Zajímají nás motivace, proč jedná, tak jak jedná a díky nim pak dokážeme jeho jednání vlastně i pochopit. Každý z nás by asi chtěl být hrdina, ale může se stát, že si najednou uvědomíme, že jsme jen obyčejnými Láníky,“ říká kreativní producentka Kateřina Ondřejková.

Mnoho mladých lidí tehdy muselo volit stejně jako on: totalitnímu režimu se postavit, přizpůsobit se mu, nebo se na něm dokonce aktivně podílet. Volba hlavní postavy minisérie Herec je přitom ještě o řád složitější. Nejen před režimem, ale i před celou společností musí skrývat svou sexuální orientaci. „Být na kluky“ bylo trestné. A když se k tomu přidá velký škraloup v kádrovém profilu kvůli provinění vlastních rodičů, nabídne se otázka, jak změnit přežívání ve strachu v plnohodnotný život.

Natáčení začalo v polovině letních prázdnin, během dvaačtyřiceti natáčecích dnů se filmaři přesouvali z několika lokalit v Praze, na Šumavu a poslední klapka padla před Vánoci v Králově Dvoře na Berounsku, kde vyrostl byt Láníkových a několik dalších dobových interiérů. Nyní tvůrci míří do střižny.

„Základní věcí každého režiséra je, aby si dobře vybral herce a štáb. Pokud tak udělá, má méně práce na place. Osobně si myslím, že jsem měl nesmírné štěstí. Všechno to jsou talentovaní lidé a pro mě je vlastně čest, že pracují na mém projektu,“ uzavírá režisér Peter Bebjak.


Share on Myspace

Kultura