Martin Hronza (49) v sobě sdružuje arteterapeutika se surrealistou. První způsob umění, profesionální, provozuje v patřičném zdravotním zařízení, druhý, nadreálný, je de facto nadstavbou v dimenzi osobních zálib, ale s prvním se druží v těsné propojenosti. Tedy se lze v obrazném vyjádření dovolat oné stále platné výzvy: Ukaž mně své věci a já ti povím, jaký jsi.

V daném řádu profese Hronza své věci ukazuje na klinickém pracovišti, kde z tajemství obrazových jednotlivostí usuzuje na zvláštnosti psychického uspořádání svých pacientů, a onu surrealistickou nadstavbu pravidelně ukazoval jako host na výstavách moravské skupiny Stir up, od loňského jara už jako její člen. Teď, až do konce prvního zářijového týdne, má opožděnou první samostatnou výstavu. Do své zámecké galerie Tympanon ji připravilo Muzeum Vysočiny v Třebíči.

Výstava je úzkým výběrem z prací za dvě dekády. I tak ovšem dobře informuje, jak její autor došel k volnému umění a jak se v něm dosud pohyboval. Zdůrazněno je období nastalé přistoupením k technice obrazivého dekalkového akvarelu. To je metoda výtvarné práce, jejíž princip znal už Leonardo da Vinci v 15. století. Dovoluje výtvarníkův široký pohyb v poli imaginace, což je příčinou její velké obliby u surrealistů.

Nejstarší datování mají na výstavě věcné kresebné náčrty a krajinářské lepty z Hronzových výtvarných začátků. Pravděpodobně se pojí se základní uměleckou školou, s pedagogickým působením výrazné osobnosti akademického malíře Josefa Kremláčka (*1937–†2015. Jeho připomenutí je dojista náležité. Ne výlučně pro prvotní výuku Hronzovu a pro samu skutečnost, že spoluzaložil surrealistickou skupinu Stir up, na jejíchž výstavách se učitel s bývalým žákem později autorsky setkával (Kremláček byl tím, kdo Hronzu do Stir up v minulé dekádě přivedl jako hosta, jeho přijetí za člena na jaře 2018 se však nedožil.) Kremláček vštípil lásku k umění a tvořivosti mnoha mladým lidem. Autorsky činní jsou z nich dosud sice jen někteří, ale lze předpokládat, že pozitivní vybavení k celoživotnímu nacházení krásy jich získalo více.    

Na otázku, kdy byl osloven surrealismem, tímto specifickým postojem k životu a světu, Hronza odpověděl: Můj vztah k surrealismu započal v období střední školy. Dokonalou technikou a především obsahem, tedy, jestli to tak mohu říci, malováním obsahu podvědomí, mne fascinovaly obrazy Salvadora Dalího. To byl jeden z důvodů, proč jsem začal studovat arteterapii. Zajímalo mne propojení psychického stavu a výtvarného projevu. Po škole jsem našel práci v psychiatrické léčebně. Z tvorby pacientů se snažím zjistit jejich psychický stav. 

Hronza sice není vybaven takovým kreslířským talentem, jaký měl Josef Kremláček a mají současní členové Stir up Linda Filipová, Josef Bubeník, Vladimír Kubíček, Zdeněk Píža, Josef Quis a Ondřej Vorel, takže nemá předurčení k veristické surrealistické platformě opírající se o konkrétní představy snového nebo fantazijního charakteru. Zato se šťastně nachází v kreativní hlubině imaginace. Je přímo vyvolen pro dekalkomanii (decalcomanii). Ta náleží k absolutní tendenci surrealismu, s uplatněním původních principů automatismu, jež přinášejí překvapivé obrazy za přispění náhody. Nelze opomenout, že dekalk byl velmi oblíbeným výtvarným prostředkem z arzenálu Josefa Kremláčka.

V sérii imaginativních akvarelů, představujících hlavní část výstavy, je Hronza uvážlivý, snad i samotářský, vyjadřuje se malými formáty. Rozhodně však není plachý. Své kreslířsko-malířské realizace přivádí k poutavosti vystupující z obrazotvorných souvislostí obsahu a rovněž ze sdělné síly barev, které dekalkovou metodou mechanicky roztlačuje a rozmývá vodou. Nemůže být jinak, než že v procesu tvorby je sám podmaněn překvapivými kouzly náhody, která je z důležitých instrumentů nadrealismus.

Lze soudit, že Hronzova odborná arteterapeutická praxe prospívá churavým. Lze soudit i to, že volnou tvorbou poskytuje mimo jiné zdroje k privátním prověrkovým saturacím diváckých žádostí po pocitech účasti v magických hrách. Samozřejmě jen u vnímatelů, kteří k tomu mají predestinaci. Ti, co ji nemají, Hronzovy obrazy snad ani nevyhledávají. A když už se s nimi vizuálně střetnou, patrně si i všimnou, že v měkkých propojeních tvarů a barev, ve spojnicích autorovarozumu a citu, se výtvarně cosi děje.

Nenápadný arteterapeut a surrealista Martin Hronza, jakkoli dobře víme, že on je stále tím i tím nedělitelně, pro příležitost aktuální výstavy přece jen především surrealista, je z těch současných příslušníků střední tvůrčí generace, kteří by měli být dle historických náležitostí a osudů uměleckých individualit permanentními revolucionáři ducha, třímajíce přitom prapor ve znamení Změnit člověka, změnit svět. On však si odbývá, myslím si, svou revoluci v sobě. Tichou, bez vlajky, ale sytou sny. Pozorným divákům její výdobytky neunikají.

 

Martin Hronza, akvarely, kresby, grafiky. Muzeum Vysočiny Třebíč, Zámek, galerie Tympanon. Výstava je přístupná do neděle 8. září 2019, otevřena je v úterý až neděli od 9. do 12. a od 13. do 17. hodiny, o letních prázdninách v témže čase i v pondělí.

Obrázky:

1.-2. Martin Hronza: Bez názvu, dekalk a akvarel, 42 x 30 cm, 2005. Foto: Jan Dočekal

3. Martin Hronza: Výkřik, dekalk, akvarel, 42 x 30 cm, 2005. Foto: Jan Dočekal