Ve věku 87 let zemřel Luboš Dobrovský (1932–2020), novinář, disident a politik, překladatel z ruštiny a polštiny, v letech 1990–1992 československý ministr obrany, později kancléř prezidenta Václava Havla. V šedesátých letech přispíval mimo jiné i do Literárních novin. Jeho smrt oznámila Knihovna Václava Havla.
Luboš Dobrovský byl v šedesátých letech redaktorem zahraniční redakce Československého rozhlasu a dva roky (1967–1968) dopisovatelem v Moskvě. V srpnu 1968 se podílel na podzemním vysíláni rozhlasu, což ho stálo místo a do roku 1989 pak pracoval v dělnických profesích, mimo jiné jako skladník v Památníku písemnictví.
V šedesátých letech se také souběžně věnoval literární činnosti, publikoval v periodikách Plamen, Reportér, Literární noviny, v roce 1969 byl redaktorem časopisu Listy, v letech 1969–1970 časopisu Plamen.
"V rozhovoru s mými studenty Luboš Dobrovský barvitě líčil, jak jej Milan Jungmann obešel coby editora první stránky Listů a bez jeho vědomí zde dal otisknout Kunderovu stať Český úděl. Věděl, že Dobrovský by s jejím obsahem jen stěží souhlasil, a chtěl tak zabránit redakčnímu sporu. Marně, Václav Havel viděl věci podobně jako Dobrovský a spor s Kunderou byl na světě," připomněl jeho tehdejší působení předseda Společnosti Ferdinanda Peroutky Martin Groman.
V samizdatu spoluredigoval časopis Kritický sborník a podílel se na vydávání Lidových novin. Kromě článků a překladů pro samizdatová periodika mu také vyšlo několik překladů z ruské literatury a literární vědy, svým jménem je ovšem musel pokrýt literární vědec a rusista Jiří Honzík.
Z polštiny přeložil mimo jiné Malou apokalypsu od Tadeusze Konwického či básně Czesława Miłosze.
Po listopadu 1989 se věnoval politice. Nejprve byl mluvčím Občanského fóra, pak náměstkem ministra zahraničí a do voleb v roce 1992 i ministrem obrany. Poté byl kancléřem prezidenta Václava Havla, v letech 1996 až 2000 působil jako velvyslanec v Rusku.
