Mé děti chodívají do knihovny a je víceméně na nich, jaké knihy si půjčí – já a moje žena jim to pak, víceméně poslušně, čteme.

Před pár dny si děti v knihovně vybraly mezi jinými i knihu nazvanou Káťa Líbezná: Tančící princezna. Ta pohádka vypráví příběh Káti Líbezné, holky, která žije v americkém Texasu. Je hezká (maminka jí to říká), je šťastná, když vypadá jako princezna (maminka jí s tím, aby tak vypadala, přeochotně pomáhá). Miluje růžovou barvu (koneckonců i kniha je růžová) a jejím největším snem je, že se stane královnou krásy (ví, že je hezká už teď, „Líbezná“ se nejmenuje pro nic za nic, ale chce být ještě hezčí, až bude nejhezčí na celém světě).

Kniha má jednu velkou nevýhodu (má sto stran) a jednu o něco menší výhodu (těch sto stran je popsáno velkými písmeny).

Nejzajímavější na dívce jménem Káťa Líbezná není to, že si ze všeho nejvíc přeje stát se královnou krásy (atd.), ale to, že knihu o dívce, která si ze všeho nejvíc přeje stát se královnou krásy (atd.), napsala žena – Marci Bales Peschke či chcete-li Peschkeová.

Nejzajímavější je to proto, že občas vzniká dojem (podle mě špatný), že za porobu ženy (já to jinak nemohu popsat) mohou výhradně muži, kteří z nich dělají objekty své touhy a nic víc (jistě znáte všechny ty věty).

Podle mě je třeba říci něco mnohem horšího a beznadějnějšího – za porobu žen a za to, že z nich jsou dělány objekty mužské touhy, nemohou zdaleka jen muži, mohou si za ni i samy ženy (třeba i v příběhu o Kátě Líbezné zmiňované maminky). Jak jinak rozumět tomu, že tak pitomý příběh je schopna napsat žena? A jak je možné, že ho jiná žena ilustruje? A jak je možné, že ho jiná žena přeloží do češtiny? Není jim to hloupé?

Některé feministky říkají, že je třeba zaměřit se na pornografii nebo třeba na film a reklamu, obecně řečeno, na ty oblasti, kde je žena zobrazována jako již zmiňovaný objekt mužské touhy. Já bych navrhoval něco jiného (byť nemám nic proti tomu podívat se i na reklamu atd.): Zaměřme se na výchovu malých holek (a chlapců) a snažme se, aby se co nejméně mohly (mohli) dostávat do styku s takovými blbostmi, jako je Káťa Líbezná, která si ze všeho nejvíc přeje stát se královnou krásy (atd.).

Na světě by bylo o něco lépe.