Útočník z Paříže prý už dříve připoutával pozornost svých kolegů. Například měl pochválit vyvraždění redakce Charlie Hebdo.

Způsob, jakým se dozvídáme nové detaily o případu policejního IT administrátora, který zabil čtyři svoje kolegy v Paříži, připomíná krájení šunky. Nebo sojového salámu, podle toho, čemu dáváte přednost. Nemyslím si, že je to úmysl; ono to tak u vyšetřování bývá, že zpočátku nikdo nic pořádně neví. (Ale ta tvrzení o psychických potížích by si snad v redakcích mohli odpustit, začíná to působit poněkud divně.)

Poslední plátky poznatků, které nám přináší Die Welt, ovšem naznačují, že „nikdo nic neví“ mohlo být systémovým selháním, protože se hromadí informace, podle kterých vlastně budoucího pachatele měli dávno identifikovat jako problémový případ. Přitom ministr vnitra Christophe Castaner ujišťoval novináře, že to přesně tak nebylo a že pachatel neprojevil sebemenší odchylku od normálního chování.

Nuže, co tvrdí ve svém článku Die Welt:

  • Po atentátu na redakci časopisu Charlie Hebdo řekl prý Harpon svému kolegovi „Dobře to udělali“.
  • Na sociálních sítích sdílel video s kázáním a dopsal k němu: „To, na čem záleží, je zemřít pro islám.“
  • Podle vrchního vyšetřovatele Jeana-Françoise Ricarda udržoval kontakt s domnělými(?) salafisty.
  • Analýza dat z jeho mobilního telefonu ukázala na tom, že byl ve styku s extremistickým imámem mešity v místě svého bydliště.
  • Francouzský deník Le Parisien tvrdí, že na některé policisty měl být ze strany nadřízených vyvíjen nátlak, aby o svých podezřeních vůči Harponovi nemluvili.

K té poslední položce. Našel jsem na Parisienu rozhovor s představitelem francouzských policejních odborů Jean-Paul Mégretem. K věci radikalizace říká, že policie má podezření na pár desítek zradikalizovaných lidí ve svých řadách, ale dokud nic neudělají, maximálně je přesune na méně důležitá místa. „Dokud se nestane zločin, radikalizace není důvodem pro odvolání (patrně bezpečnostní prověrky, pozn. MK), administrativa je zablokována. Také se bojí obvinění z rasismu a islamofobie,“ řekl.

To zní o dost jinak než ministrovo tvrzení o „ráně z čistého nebe“ a upřímně mi to přijde pravděpodobnější. Málokdo je taková povaha, aby dokázal nosit koženou masku neutrality po 100 procent času, zatímco se chystá k hromadné vraždě. Nu, jsou ustaveny hned dvě vyšetřující komise, tak uvidíme, co zjistí. Kdyby se tyto informace potvrdily, byl by to solidní skandál.

Hlavní problém spočívá v tom, že Harpon byl zaměstnán na velmi citlivém místě, a tudíž měl být pod důkladným dohledem, aspoň teoreticky; skutečně také obdržel nejvyšší stupeň bezpečnostní prověrky. Ve své práci měl Harpon podle Weltu přístup k více než tisícovce počítačů, včetně těch, které patřily vyšetřovatelům pracujícím v utajení. A také k databázím. „Měl v rukou soukromé adresy úplně všech policistů,“ řekl novinářům jeden z jeho kolegů, který nechtěl být jmenován.

Kolik z těchto dat předal svým radikálním bratřím? To bude velmi těžké zjistit. Ale pro tento typ údajů by se nepochybně našli dobří zákazníci i mimo teroristické kruhy – třeba různé mafie a jiné zločinecké syndikáty.

Welt na závěr připomíná případ teroristického útoku v Magnanville (2016), kdy útočník vtrhl do domu manželů-policistů a zabil je oba před očima jejich tříletého dítěte. Patrně se přitom řídil příkazem šéfa Islámského státu Abú Bakra al-Bagdádího, který v rámci ramadánu nařídil zabíjet protivníky i s rodinami v jejich domovech.

Těžko na tuto situaci nemyslet, jste-li nyní francouzským policistou a víte-li, že ochranu vaší adresy měl na starosti jistý pan Harpon. Kdyby šlo jen o prolomená hesla, ta si změníte raz-dva, ale přestěhovat pár desítek tisíc lidí do nových bytů a domů, to nejde. Budou s tím muset nějak žít.

Ksakru, já opravdu nechci, aby se Krvavé levandule staly realitou. Ale s tímhle druhem nekompetentnosti na místech, kde jde o citlivá data celého státu, se to prostě nedá vyloučit. Ne každý infiltrátor na sebe nakonec upozorní tím, že vezme nůž a vydá se na cestu do slíbeného ráje.

 

Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.


Share on Myspace

Civilizace