Ať už byl maršál Koněv jakkoli „kontroverzní“, byl to osobně nepochybně velmi statečný člověk. Ten, kdo nechal odstranit jeho sochu v době karantény, kdy se lidí nesmí shromažďovat k protestům, je naopak velmi zbabělý.

Dnešním dnem pro mě skončilo mládí. Vím, zní to podivně, protože se blížím šedesátce. Jsem narozená v květnu a asi proto jsem vždy měla období svých narozenin a oslav spojené i s oslavami konce války a osvobození Československa. V předvečer narozenin jsem pravidelně vídala filmy jako Májové hvězdy či Němá barikáda. Slavil se konec okupace, ve které existence českého národa visela na vlásku. A která byla ukončena heroickým bojem americké, francouzské a britské, ale hlavně Rudé armády proti nacistickému Německu a také osvobozením Prahy Rudou armádou.

Dodnes si pamatuji poslední scénu z filmu Májové hvězdy podle povídek Ludvíka Aškenazyho, ve které mladý rudoarmějec zastřelí německého odstřelovače, ukrytého v jednom z pražských domů, a se zapálením poslední cigarety zemře. Takových chlapců v Praze v posledních dnech války zemřelo mnoho. Nechci dnes hledat ve Wikipedii jejich počty, to přenechám šťouralům.

Nechci spekulovat o podílu Vlasovců na osvobození Prahy a nepochybuji o tom, že i tam zemřelo mnoho mladých chlapců, jak mi vyprávěla babička, která poslední dny války strávila s mou maminkou a tetou sama v pražském bytě, protože děda byl na barikádách Pražského povstání.

Dnes jsem si definitivně uvědomila, že v televizi už Májové hvězdy neuvidím nikdy. Nikdy už neuvidím milostný příběh ztvárněný mladičkou Janou Brejchovou a stejně mladým Vjačeslavem Tichonovem. Že nastoupili lidé, kteří budou chtít definitivně přepsat historii tak, aby Sovětský svaz byl ten, kdo válku rozpoutal a Německo tím státem, který válkou nejvíc utrpěl.

Jistě mi mnozí budou namítat, že podobné filmy byly pustá propaganda a že je načase otevřít pravdu. Nezlobte se, ale pravdu, která začíná odstraněním pomníku osvoboditele od nacistů, znát nechci. Pomníky Rudé armádě jsou ostatně i ve Vídni a Berlíně. Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář tedy jen potvrzuje platnost přísloví, že poturčenec horší Turka.

Nemám s Německem problém – koneckonců mě němčina živí. Často ostatně zjišťuji, že mnozí zapálení obdivovatelé německé politiky ani německy neumí. Nemám ale problém ani s Ruskem. A nebudu se ztrapňovat tím, že budu vykřikovat jako mnozí módní cenzoři, že nás Rusové 20 let okupovali. A to jsem tu okupaci, opět na rozdíl od starosty Prahy 6, zažila, a nic pěkného to nebylo.

Byla to změna režimu, jakých nejen Sovětský svaz, ale i Spojené státy provedly od války nespočet, a ani z desetiny tak krvavá změna, jako byly puče USA loajálních vojenských junt v jižní Americe, například v Chile. Pro mě budou Rusové už navždy ti, kteří svým nasazením a i s přispěním „kontroverzních“ maršálů zabránili „konečnému řešení české otázky“, které by bylo následovalo krátce po „konečném vyřešení židovské otázky“ a v podobném duchu. Plány byly hotové.

Dnešní den bych klidně nazvala Dnem zrady.