Na rozdíl od některých knih dětské edice Pikola není ta nazvaná Vilda a pidipískové pouze další knižně zveřejněnou povídkou, ale je spíše krátkým románem. Titulní hrdina je neposlecha, který se vydá do lesa, před kterým byl varován. To, co tam objeví, je fascinující, titěrné i ohromující. Jde o svět maličkých bytostí a jejich domečků ve stromech – a není to, pěkně prosím, Disneyho sedm trpaslíků. Je to svět jiných skřítků, svět také pohádkový, ale daleko sofistikovanější a surreálnější.

Není třeba za každou cenu hledat podobnosti či asociace s jinými literárními díly, protože to bychom nikdy neskončily. Ale přesto nelze nejmenovat aspoň Tobiáše Lolnesse a Podivuhodnou cestu Nilse Holgerssona Švédskem. Není to ale hlavní lidský hrdina, nýbrž malí pidipískové, kdo využívá ptáků k přesunům. I Vilda se posléze letu účastní a je pak fintou Roalda Dahla, že nám mnohé pouze naznačuje. Vilda se například nikdy nedoví, co za bytosti žije v mracích. Avšak věrným čtenářům Dahlových knih to vysvětlovat nemusíte; ti hocha jen politují, že také více nečetl.

Dahlova kniha patří k těm, které se dětskému čtenáři doporučují samy. Je čtivá a používá k získání zájmu různé finty. Tak třeba tu s falešným koncem. Roald Dahl věděl, co dělá, když vytvářel atmosféru svého finále, aby po tomto jen zdánlivém finále ještě pokračoval s fantazií už natolik uvolněnou, jako by mu naráz napovídalo sto dětí. Jak jen příjemně se čte v momentě, kdy se malý čtenář již schlíple smiřoval s tím, že vše končí, ale tu obrátil list – a našel četné další listy a... A ten, kdo nevěří na zázraky, žádné neuvidí.

„Žádné dětí na světě nevedlo tak dobrodružný život jako Vilda a žádné dítě také nedokázalo poctivě udržet tak obrovské tajemství,“ píše Roald Dahl a ví, že není skutečného dítěte, které by netoužilo mít tajemství jen pro sebe. „I já jsem dával dobrý pozor, abych vám neprozradil, kde žijí pidipískové,“ pokračuje vypravěč, „neprozradím vám to ani teď. A pokud by se vám nějakou neuvěřitelnou shodou náhod stalo, že byste při procházce lesem nějakého pidipíska zahlédli, buďte tiše jako pěny a děkujte štěstěně, protože pokud vím, nikdo kromě Vildy zatím žádného neviděl.“

A ještě, co se píše o autorech: „Roald Dahl byl špion, válečný pilot, specialista na dějiny čokolády a v neposlední řadě vynálezce v oblasti lékařské. Ale je také autorem oblíbených příběhů Karlík a továrna na čokoládu, Matylda, Jakub a obří broskev a mnoha dalších úžasných knih. Roald Dahl je světová vypravěčská jednička.“

„Quentin Blake je úžasný výtvarník, jakého svět neviděl. Jeho obrázky vybarvily většinu charakterů a postaviček dětských knih Roalda Dahla a dnes už k nim neodmyslitelně patří. Absolvoval studia anglistiky na University of Cambridge a učitelství v tomto oboru na University of London. Maloval odjakživa a celý život ho bavila a živila ilustrace. Vyučoval ji na Royal College of Art v Londýně a kromě ilustrování je tvůrcem dlouhé řady autorských knih pro děti.“

Roald Dahl: Vilda a pidipískové. Ilustroval Quentin Blake. Z anglického originálu Billy and the Minpins (1961) přeložila Lucie Šavlíková. V edici Pikola vydala Euromedia Group. Praha 2020. 100 stran. Pro děti od šesti let.