Krzysztofem Bortnikem a Liborem Martinken pořízený výbor z fantaskní a strašidelné polské novelistiky přelomu 19. a 20. století je poněkud pozdní a vlastně o celých třicet let opožděnou reakcí na polský výbor z české fantastiky téhož období Čas i Śmierć (Varšava, 1989). ¨Neobsahuje však ani zdaleka jen prózy inspirované Poem a překladatel a autor ediční poznámky Libor Martinek ostatně přiznává, že se do jisté míry jedná o marketingový tah, přičemž mezi inspirátory stáli zrovna tak Stanislaw Przybyszewski, E. T. A. Hoffmann, R. L. Stevenson či Joseph Sheridan Le Fanu.
„S nápadem na český výbor z polské fantastiky hrůzy či podivna přišel spisovatel a odborník na danou problematiku Krzysztof Bortnik,“ vysvětluje Martinek – a seřazení čtyřiadvaceti ukázek v jím sestavené antologii dá na chronologii podle dat narození tuctu zde zohledněných spisovatelů, každý z nich je zastoupen právě dvěma texty.
Libor Martinek předtím odmítl původní představu svého kolegy, aby byli zařazeni rovněž současní polští autoři stejného či podobného žánru, jako například Erik Fossegrim či Marian Zalicki.
Vedle klasiků Henryka Sienkiewitze (Osiridův soud, Sen), Boleslawa Pruse (Z legend starého Egypta, Obrácený) a W. S. Reymonta (V kuřárně opia, Snové příběhy) se před námi vynořují i práce teprve nově objevovaného Stefana Grabińskiho Černá Zvole a Na růžovém návrší, z jehož tvorby už Martinek připravil obsáhlý výbor V domě Sáry a jiné povídky (2012).
Od autora nejstaršího, kterým je Wlodzimierz Zagórski (Ďáblovo věno, Moje dobrodružství), narozený již roku 1834, se editoři propracovávají časem přes Zygmunta Niedžwieckiho (Noční můra, Žárlivost) až k Waclawu Wolskimu (asi 1867–1928), který v povídce Zuzka již poeovský, ale i modernistický Przybyszewskiho styl paroduje!
Pročteme se i manýristickými texty Karola Irzykowského (1873–1944, zemřel ve Varšavském povstání) a mezi dalšími „horory“ nechybí Ulice Divná a Past Franciszka Mirandoly (1871–1930). Tento absolvent Farmaceutické fakulty v Krakově se vlastně jmenoval Pik, což ho přivedlo k první části jména italského renesančního spisovatele Pico della Mirandoly, a zde zveřejněné prózy pocházejí z přesně sto let staré sbírky Tropy (1919), která se dá označit jako předzvěst surrealismu.
Už zmíněný Karol Irzykowski byl předním šachistou i teoretikem filmu a autorem jedné z prvních prací o filmové estetice Desátá múza (1924). Waclaw Wolski zase byl právník a autor Balad z Tater (1908). Zygmunt Niedźwiecki (1864–1915) se etabloval co „polský Maupassant“, překládal Poeovy povídky a taky u nás se už kdysi objevoval jako autor vícera souborů povídek. Například souboru Žena ze sádry (1917).
Wlodzimierz Zagórski byl důstojníkem rakouské armády, roku 1860 bojoval po boku Garibaldiho a mimo jiné napsal román Památník starého deštníku (1884) a roku 1996 i sci-fi Ve 20. století odehrávající se roku 1993.
V pracích Boguslawa Adamowicze (1870–1944) se občas vyskytuje nekrofilní erotika a jeho prózy Triumf žlutých a Veselý maršál byly roku 1951 vyřazeny z polských knihoven.
Přítelem Przybyszewského byl Jan Kleczyński (1875–1939), syn hudebního skladatele, jenž hrál závodně šachy, překládal Hoffmanna i Wellse a roku 1911 vydal sbírku povídek Země snu (Morana). Při bombardování Varšavy bohužel utrpěl infarkt a pár dní nato podlehl zápalu plic.
Právník a „bard Lvova“ Henryk Zbierzchowski (1881–1942) si někdy říkal Nemo; byl to jeho pseudonym. O jeho díle hovoří rozsáhlá monografie Witolda Waszczuka Spisovatel vůči konjunktuře (2000). Pravým „polským Poem“ ale byl zván pouze už zmiňovaný Stefan Grabiński (1887-1936), syn soudce a učitelky hudby, bratr tří sester. Vystudoval literaturu a klasickou filologii, učil a právě před sto lety (1919) uspěl sbírkou povídek Démon pohybu. Zajímal se o parapsychologii, magii a démonologii, o německý filmový expresionismus. O Poeovi napsal esej Kníže fantastů (1931), ale inspirovali jej i Wells či Meyrink
Vedle dvou děl známého Boleslawa Pruse (1847–1912) obsahuje kniha také práce dvou laureátů Nobelovy ceny: Henryka Sienkiewicze a W. S. Reymonta (1867–1925). Ten byl roku 1899 raněn při železničním neštěstí. Obdržel odškodnění a stálou rentu, a právě jeho fantastická vize Snové příběhy (1909) navazuje na tento traumatický zážitek. Metoda proudu vědomí nedá tu čtenáři šanci oddělit události reality a horečnatých snů.
Henryk Sienkiewicz, Boleslaw Prus, W. S. Reymont a devět dalších autorů: V duchu Edgara Allana Poea. Antologie polské fantastiky hororu. Ilustrovala Radana Přenosilová. Z polských originálů vybrali Krzysztof Bortnik a Libor Martinek, který přeložil ukázky do češtiny, vytvořil poznámkový aparát a sepsal ediční poznámku a dvanáct autorských profilů. Jako 13. svazek edice Alrúna vydal Volvox Globator. Praha 2019. 320 stran.
