Už předcházející kniha Františka R. Krause Povídky ze srabové čtvrti, zmizelý svět židovské Prahy, vyvolala velký čtenářský zájem. Ediční projekt přinesl navzdory trvale nepříznivým finančním podmínkám, zejména v nakladatelské sféře, malému nakladateli Cattacan, kde kniha loni vyšla, rovněž nezanedbatelný úspěch. Následujícího roku 2021 vychází u stejného nakladatele další kniha téhož autora A přiveď zpět naše roztroušené…, název odkazuje k modlitbě, k proroctví Izaiáše, a jak ve své předmluvě píše Tomáš Kraus, který k vydání dílo svého otce připravil, není jen modlitba, je to především pomník umučeným, vlastně několik desítek pomníčků. A pokud v té modlitbě a výzvě slyšíme ozvěny raného sionismu, není to jistě náhoda.
František R. Kraus (1903–1967) byl novinář židovského původu i účastník protinacistického odboje, obě jeho knihy vyšly s velkým časovým zpožděním, původně měly vyjít hned krátce po válce, ale k tomu z nejrůznějších důvodů, především politických, nedošlo. Možná si některý z českých čtenářů vybaví i jeho povídku Profesor Robert Guttmann, malíř z Prahy, která už vyšla v Židovské ročence 1965/1966 a v reedici ve sbírce časopiseckých šoa povídek z let 1945–1989 s názvem Tobě zahynouti nedám… (Akropolis, 2017).
Geťák a berušky
Zatímco první kniha Povídky ze srabové čtvrti jsou půvabné toulky zmizelou židovskou Prahou, připomenutí jejích obyvatel, míst, kudy vedly jejich cesty i osudy, následující dílo Přiveď zpět naše roztroušené… je dílo jiné, zachycuje v krátkých příbězích tragický osud Židů, jejich každodenní život v Auchwitzu. Pro úplnost připomínám, že jde o dobu, kdy i české fašistické gardy ve svých jezdeckých pumpkách, bílých košilích a černých vázankách pochodovaly pražskými i mimopražskými ulicemi a hlasitě vyřvávaly svůj nenávistný antisemitismus; neblaze vynikali zvláště mladí vlajkaři, Gajda a nedostudovaný medik Jan Rys-Rozsévač.
Ale zpět k poslední vydané knize Františka R. Krause, která je rozdělena do čtyř velkých kapitol: Praha, Terezín, Osvětim a Domů. Zároveň je doplněna slovníčkem, výrazy koncentráčnického žargonu, uvádím jen namátkou, berušky jsou německé pracovnice v ghettu, které třídily zavazadla nově příchozích, geťák znamenal člen táborové hlídky a ghettoinsás v této mluvě byl zase obyvatel ghetta. V závěrečné části knihy je také uveden výklad k plánu terezínského ghetta. Texty, psané věcně ve stylu krátkých reportáží hluboce zasahují, cituji ze čtvrté kapitoly, z povídky Zpověď z 99 hříchů: Děti jsem vždy miloval. (…) Dnes? Na ulici mne vždy již nechávají chladným. Nevšímám si jich. Viděl jsem jich příliš mnoho batolit se do plynu. (…) Osvětimské děti! Nikdy na vás nezapomenu. (…) V Praze bylo do roku 1938 patnáct tisíc židovských dětí. Vrátilo se jich 28. (…) A poté prosba, Všemohoucí: A přiveď zpět naše roztroušené! O kousek dál píše Kraus také o malíři Adolfu Liebscherovi, který měl v ulici V Kolkovně, kde tehdy autor bydlel, svůj ateliér a který byl první, kdo mu dal do duše začátky jeho ideálů. Bylo mi šest, a již jsem celý den seděl u starého, trošku pokřiveného pána… a… maloval jsem. Hříchy začínají: umění, hudba, zpěv, divadlo, sport, příroda… a Bůh!
Ilustrace zesilují čtenářský prožitek
První i druhou knihu doprovázejí působivé ilustrace Ivana Bukovského, absolventa prestižní střední výtvarné školy na Hollarově náměstí v Praze, později Akademie výtvarných umění. Černobílé celostránkové ilustrace tvoří svébytnou součást obou knih a silně zesilují čtenářský prožitek; ilustrace jsou jakousi vlastní legendou doprovázející zmíněná literární díla. Není pochyb o tom, že Kraus a Bukovský mají k sobě blízko. Bukovský objevil svého autora sice až po jeho smrti, ale to na věci nic nemění. Jejich umělecká souhra připomíná, jak kdysi Max Jacob vydal svoji první básnickou sbírkou Kalíšek na kostky a jeho přítel Pablo Picasso ji ilustroval. Max Jacob umírá v březnu roku 1944 v koncentráku Drançy u Paříže jako oběť antisemitského běsnění.
František R. Kraus a rodiče Ivana Bukovského měli více štěstí, spřátelili se v terezínském ghettu. A zázrakem přežili i Auschwitz. A jak připomíná Tomáš Kraus, editor knihy svého otce: jejich přátelství pokračuje v osobách jejich synů.
František R. Kraus, A přiveď zpět naše roztroušené…, Cattacan, 2021
