Omezené možnosti výměny informací vedou k vytváření mýtů a falešných představ, což platilo před tisíciletím stejně jako dnes. A nejsou jediné skutečné dějiny, protože si je vyprávíme stále znovu a jinak.

 

Josef Kolmaš: Pojednání o věcech čínských (Vyšehrad 2015)

Bezkonkurenční náš znalec Tibetu (1933) nemohl na své vědecké cestě minout Čínu. V této publikaci se věnuje především historii evropských styků se vzdáleným čínským prostředím. Jeho znalosti jsou udivující a stojí za to překonat potíže, které čtenáři klade do cesty malá autorova schopnost strhnout písemným projevem. Protagonisty Kolmašových pojednání jsou jezuité, Marco Polo a ruští sinologové Bičurin a Kafarov, ke kterým pocítíme obdiv, když si uvědomíme obtíže, které na ně kladlo těžko dnes představitelné cestování. Už jen skutečnost, že se císař a papež korespondenčně dohadují o čínských ritech ve vztahu ke křesťanským obřadům, je fascinující. Omezené možnosti výměny informací vedou k vytváření mýtů a falešných představ, což platilo před tisíciletím stejně jako dnes. Mít vůli nechat si bourat vlastní předsudky je znakem růstu poznání.

 

Lubomír Martínek: Muškátový oříšek (Revolver revue 2012)

Nemám rád cestopisy. Autor (1954) píše o tom, jak strávil dva měsíce na Bandských ostrovech. A donutil mne změnit názor. Zaprvé jsem si užitečně ozřejmil na mapě topografii příslušného regionu, který jsem znal jen matně. Zadruhé jsem ocenil, že víc než o tom, co Martínek snídal a s kým, jsem se dověděl, co si myslí o současné naší civilizaci. Zatřetí jsem zavzpomínal, co o své cestě na Jávu napsal Konstantin Biebl, a uvědomil si, jak vzdálené mohou být spisovatelské vesmíry. Začtvrté jsem seznal, že muškátový oříšek není oříšek, a připojil ke svým chabým vědomostem o námořních objevech počátku novověku další pozoruhodné nuance. Zapáté stojí za údiv, jak autor předjímá nálady dnešních dní, kdy sledujeme zpytování bělošského svědomí a bourání soch otrokářů.

 

Dušan Třeštík: Češi a dějiny v postmoderním očistci (Lidové noviny 2005)

Tento brilantní historik (1933–2007) nejen věděl, že jednou z jeho základních povinností jako intelektuála je oslovovat současnou společnost, ale s přirozeným šarmem tak i činil. Soubor statí z odborných periodik a příležitostných článků z mainstreamových médií nabízí i vnímavému čtenáři, jenž je četl už ve své době, stále nové intelektuální inspirace a vyplatí se mít tuto knížku po ruce a čas od času si v ní zalistovat. Hlavně stojí za nepřetržitou repetici, že dějiny nejsou minulost a že nikde nejsou jediné skutečné dějiny, protože si je vyprávíme stále znovu a jinak. Kromě toho ve spodním proudu textů zaslécháme znovu a znovu hrdost na to, co Češi dokázali, a výzvu, aby se nepropadalo malomyslnosti, aby nová aktivita myšlenková rozvíjela staré činy. „Příběh je totiž vždy mnohoznačný, jinak by to nebyl příběh.“


Share on Myspace

Literatura