V příštím roce se v plné fyzické a duševní svěžesti hodlám dožít pětašedesáti let a chtěl jsem ve výběrovém řízení předložit svou kandidaturu na post ředitele Galerie hlavního města Prahy. Pro výkon uvedené funkce mám celou řadu předpokladů, ale představte si – já do výběrového řízení jít nemohu.

Důvod?

Výběrového řízení na uvedenou pozici se může účastnit pouze osoba, která podá žádost o účast ve výběrovém řízení a doloží splnění níže uvedených požadavků.

Požadované předpoklady:

ukončené vysokoškolské vzdělání v souladu s § 3 odst. 3 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech …atd

A je to!

Tady to máte, černé na bílém.

V čem diskriminace spočívá?

Inu, kdo v letech sedmdesátých i pozdějších minulého století chtěl studovat vysokou školu, nota bene humanitního směru, musel mít předpoklady především politické, musel být alespoň členem SSM, a nikoho se škraloupem ke studiu zkrátka nepřijali.

Takže jsem byl diskriminován tehdy – maminka pracovala v Americké informační službě a šla po únoru sedět – a jsem diskriminován i dnes, protože se nemohu zúčastnit výběrového řízení na funkci, pro kterou bych se myslím obzvlášť hodil.

A je možné, že bychom to s Národní galerií někam dotáhli a možná by mě kolektiv jejích zaměstnanců nezklamal. Takže – jak vidíte z výše uvedeného – je moje diskriminace naprosto zřejmá, ale jde tu i o potenciální ochuzení našeho státu. Když totiž nemohu kandidovat ani já, ani řada jiných moudrých žen a mužů, kteří tehdy v tzv. normalizaci studovat nemohli, je možná možné, že ta pravá/ý pro tuto důležitou funkci nebude vybrán/a. Nebo bude vybrán kdosi s ohebnější páteří. A co potom?

Krátce jsem se svými právníky zvažoval podání žaloby k mezinárodnímu okresnímu vesmírnému soudu se sídlem v galaxii Dolánky nad Bečvou, ale protože naše vítězství by bylo naprosto evidentní, de facto bychom svou zemi možná ochudili. Zejména kdyby pokuta nebyla určena přímo do našich rukou.

Proto nezbývá než výzva. Výzva všem spravedlivým této naší země – pozvedněte svůj hlas proti diskriminaci. Dnes jsme diskriminováni my, kteří jsme v určitých letech nesměli studovat, zítra můžete být diskriminováni vy! No ano! Může se to stát i vám!

Jsem diskriminován!!! Po kolikáté už! Dneska už se tomu směju, na to jste během čtení možná přišli, ale v podstatě, v podstatě je to pravda.