Karel Čapek je majetek. Byl jen jeden, ale rozmnožil se. Každý z nás má svého Čapka. Může to být ten pán z knihy Olgy Scheinpflugové Český román nebo ten z knihy Moji milí bratři, kterou napsala sestra bratří Čapků, Helena. Jakého Čapka měla jedna moje známá, která jeho knihu četla nejprve v angličtině, to musím teprve zjistit.

Můj Karel Čapek je trojjediný – myslím to tak, že by mi od něho možná stačilo přečíst tři věci, jen tři, a už bych chtěl vědět, co ještě napsal jiného. Už bych se o něj nepřestal zajímat.

První je životní moudrost, možná ponaučení v knize Továrna na absolutno. Ing. Marek vynalezne stroj, který pro svůj chod potřebuje minimum paliva, ale tenhle stroj má jakési vedlejší účinky, produkuje totiž zároveň „nervový plyn“, a pod jeho vlivem se všichni hned polepší, stanou se čistými a konají jen dobro!

A v kapitole Svatá Elen jde jeden normální pán za polepšenou slečnou a líbí se mu její zadek a nohy a přemýšlí, jak vypadá zepředu, a tak ji předejde, otočí se a zjistí, že tu slečnu zná. A ona, protože mu může (jako polepšená) číst myšlenky, mu o tom vypráví a on odpovídá:

Poslyšte, Elen, protestoval Bondy, vy čtete myšlenky. To není fair. Kdyby si lidé četli myšlenky, nemohli by se slušně stýkat…

…všechno bych snesl. Miloval jsem vás, svým způsobem, Elen. Říkám to, protože to (ve mně) sama čtete. Elen, bez skrytých myšlenek není možný obchod ani společnost. A hlavně bez skrytých myšlenek není možno manželství. Trocha klamu je jediný neselhávající svazek mezi lidmi…

A pan Bondy ještě pokračuje a je to vážné a zároveň je to sranda a je to báječně napsané!

Věc druhá? To je doktor „Dětina“, doktor Galén, ze hry Bílá nemoc a jeho údiv nad tím, že o dobré věci se nepíše jen tak, že je třeba platit za uveřejnění, bez ohledu na dobro či zlo. Ti bohatí mají větší svobodu, ale taky větší zodpovědnost. Hru můžete s trochou soustředění číst a jinak občas dávají v televizi černobílý film, kde Galéna hraje Hugo Haas a Maršála Zdeněk Štěpánek. Český rozhlas má myslím ve zlatém fondu hru upravenou pro poslech, kde Galéna hraje František Smolík.

A třetí je povídka (Z jedné kapsy), která se jmenuje Poslední soud.

Vrah Kugler je četníky zastřelen a přichází k poslednímu soudu. Předseda soudu se ptá, čím se cítí vinen.

Ničím, řekl Kugler zarytě.

Přiveďte svědka, vzdychl předseda.

A víte, kdo je tím svědkem? Při jehož příchodu všichni povstali?

Sám Bůh Vševědoucí!

A když se soud později odebere k poradě, ptá se vrah Kugler Pánaboha – svědka, proč soudcem není on.

A Bůh odpovídá – Protože všechno vím. Kdyby soudcové všechno věděli, nemohli by také soudit, jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo… Soudce ví jenom o tvých zločinech, ale já o tobě vím všechno.

Ano, Bůh ví i to, kam se Kuglerovi ztratila skleněnka kulička, když byl malý.

A nakonec říká – Lidé si nezasluhují jiné spravedlnosti než lidské.

Kolikrát mi tyhle tři věci – ukázky vířily hlavou, zapalovaly nové myšlení a domýšlení, kolikrát jsem každou z nich v duchu předělal! Jenže psát jako Karel Čapek uměl, to není jen tak. Váš Čapek je jiný, jistě. A kdybyste z toho svého vybírali, co by to bylo?

Můžete třikrát.

Poznámky: Smekám čapku, pane Čapku, ale lze vlastně čepici smekat? Smeká se klobouk, že? Nevím. Móda Čapkovy doby by mě možná sváděla k trudnomyslnosti, ale třeba bych si rozvinul fantazii v touze uhadovat linie krásných těl, linie, co v těchhle robách nevidět.


Share on Myspace

Literatura

Nevyčerpané předplatné vrátíme plátcům do poloviny měsíce června, a to na účet nebo složenkou, podle toho jak bylo předplatné uhrazeno.

Děkujeme všem předplatitelům za dlouhodobou  podporu Literárních novin

Miroslav Pavel

vydavatel