Jediné dílo Václava Havla napsané na cizí námět bude mít v režii Davida Radoka premiéru v pražském Divadle ABC v sobotu 19. října.

Proslulý příběh o zločineckých ganzích v londýnském podsvětí napsal Havel v roce 1972 a věnoval jej svému příteli Andreji Krobovi. Prvního veřejného uvedení se hra dočkala až o tři roky později v ochotnické produkci spolku Divadla na tahu v sále hospody v Horních Počernicích. První oficiální uvedení na profesionální scéně se uskutečnilo až v roce 1990 v Činoherním klubu, na jehož objednávku text původně vznikl.

Hra o 14 obrazech vycházející z předlohy Johna Gaye podle režiséra Radoka pravdivě popisuje základní lidské vlastnosti a chování: „Když ji Havel v době normalizace adaptoval, tak velmi přesně vystihovala morální devastaci, kde si mnoho lidí šikovně ospravedlňovalo svoje amorální chování.“

„Žijeme ve světě, v němž každý nesmysl má vědeckou podobu a v němž žvanění nahrazuje řeč,“ napsal Václav Havel v dopise věnovaném Žebrácké opeře Alfrédu Radokovi před téměř padesáti lety. V jeho Žebrácké opeře jsou zloději morálně integrovaní, kurtizány čtou Descarta, zločin a zákon se bratrsky podpírají a zrada má erotický náboj. Slétněte na zem, zbavte se iluzí a svých abstraktních zásad, radí Peachum zloději Filchovi. 

„Havel převrací význam pojmů lež, pravda, morálka. Staví lidské jednání do vyhrocených situací, které jsou komické, smějeme se jim, ale zároveň nám kladou trochu nepříjemné otázky o našem vlastním chování. Pokusím se vyprávět o vlastnostech lidí, kteří jsou kolem nás, kteří nás obklopují. Myslím, že v dnešní době, stejně jako v normalizaci, lze nalézt mnoho bezcharakterních obracečů pravdy,“ zdůrazňuje David Radok.

Uvedením Žebrácké opery se Václav Havel symbolicky vrátí do divadla, kde jako kulisák začínal a kde asistoval režisérovi Alfrédu Radokovi, o jehož inscenaci „Žebrandy“ tehdy velmi stál. Normalizace jeho přání zmařila stejně jako osud velkého režiséra. Symbolicky je naplní po padesáti letech právě inscenace režisérova syna Davida Radoka.