Fenomén národního loutkářství připomene Česká televize v novém cyklu Česká loutka. Příběhy slavných neživých herců a jejich tvůrců natočil režisér a scenárista Pavel Jirásek. Sedmidílnou sérii odstartuje první epizoda ve čtvrtek 3. října na ČT art od 21:10. Diváky pořadem provedou bratři Petr a Matěj Formanovi.

První ze sedmi dílů začíná v době, kdy marionetáři kočovali po českém venkově. Připomene, co hráli i jakou roli sehrálo loutkové divadlo v českém obrození. „Od začátku jsme chtěli vyvážit podíl faktů, který přinášejí hlavně historici loutkového divadla, sběratelé, tvůrci, výtvarníci a další odborníci, a složky obrazové, o které jsme věděli, že bude bohatá díky archivům i jiným zdrojům. Chtěli jsme, aby se divák něco dozvěděl, uvědomil si kontexty české loutkařské tvorby, ale zároveň se na náš pořad s chutí a potěšením díval,“ říká dramaturgyně cyklu Nora Obrtelová.

Průvodci pořadu, bratři Petr a Matěj Formanovi, přiblíží divákům svět loutek ze svého pohledu. Petr jako loutkoherec a Matěj spíše jako výtvarník. Oba v pořadu vystupují jako novodobí čeští loutkáři, kteří tento svět milují a žijí ho zevnitř. Diváci jejich očima nahlédnou do života dnešních loutkářů a setkají se také se starými řezbovanými marionetami z depozitářů Národního muzea, Moravského zemského muzea, Muzea loutek v Plzni i z několika významných soukromých sbírek.

Hned druhý díl si všímá období první republiky, které je právem nazýváno zlatým věkem českého loutkářství a takzvané rodinné divadlo zažívalo pod heslem „Loutkové divadlo do každé řádné české rodiny“ neuvěřitelný rozkvět. „Loutkové divadlo se hrálo v každé sokolovně, orlovně, tělocvičně dělnických jednot, dokonce i na farách, což se neobešlo bez mohutné sériové produkce loutek a kulis,“ doplňuje režisér Pavel Jirásek, který je sám předním sběratelem a znalcem loutek. Připomíná, že v té době se loutkářství stalo prostorem pro avantgardní experimenty, a především vznikly dvě modernistické loutky, dadaističtí klauni Spejbl a Hurvínek, které díky mistrovství svého stvořitele Josefa Skupy zlidověly.

Cyklus mapuje i období po druhé světové válce, kdy byl v roce 1948 vydán Divadelní zákon, který postavil loutkové divadlo na úroveň ostatních divadelních žánrů a vedl ke vzniku profesionálních souborů. V roce 1952 pak byla založena loutková katedra DAMU a na scénu vstoupili první absolventi loutkářské katedry. Tato generace tvůrců dovedla české divadelní loutkářství v 70. a 80. letech k světovému věhlasu. Zároveň však v druhé polovině 20. století rozkvetl film s animovanou loutkou. 

„Všímáme si důkladně i vzniku loutky filmové, která se zrodila v rukách takových tvůrců, jako byli Jiří Trnka, Hermína Týrlová nebo Karel Zeman,“ říká Pavel Jirásek a zároveň zdůrazňuje význam loutkoherecké skupiny tehdejší Československé televize. Kdo by tehdy neznal Štěpánku Haničincovou a její kamarády medvídka Emánka, Kačenku nebo čertíka Bertíka, ale i Večerníčky s animovanými loutkami. Loutce v televizi je věnován také jeden z dílů cyklu, který pokračuje až do současnosti.

Poslední díl pak představuje proměny loutky po roce 2000, například v tvorbě souboru Buchty a loutky, který se také zhostil historických divadelních rekonstrukcí, stejně jako filmovou tvorbu s loutkami včetně Svěrákova Kukyho.

Cyklus je poctou významnému českému kulturnímu fenoménu, který byl v roce 2016 zapsán do Reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.


Share on Myspace