Film inspirovaný disidentskými léty Václava Havla mezi roky 1968 a 1989 začal natáčet režisér Slávek Horák, který natočil snímek Domácí péče. Hlavní hrdina jeho nového filmu prochází vývojem z úspěšného dramatika šedesátých let přes bojovníka za lidská práva v letech sedmdesátých až po vůdčí osobnost sametové revoluce let osmdesátých.

Dějiny jsou ale podle režiséra až ve druhém plánu, film se snaží zachytit především život, vztahy a povahu hlavních postav. Základem filmu je pak hrdinův netradiční, ale o to silnější vztah s manželkou Olgou.

„Je to drama, ale je tam tolik vtipných a absurdních situací, že se to drama často prolíná s komedií a vzniká tak kombinace komedie a dramatu, můj nejoblíbenější žánr, označovaný „dramedy“. Do silného osobního příběhu drama i smích patří, teprve jejich kombinace pro mě vykreslují skutečnou radost i bolest života. A náš hlavní hrdina zažívá výjimečné dramatické a absurdní situace, to byla taky moje hlavní inspirace pro vznik tohoto filmu – vidět v kině strhující a přitom zábavný příběh o důležitých tématech, film plný emocí,“ přibližuje vznikající snímek režisér Slávek Horák.

V hlavní roli se představí herec Viktor Dvořák. „Všechny postavy byly obsazené a my stále neměli odpověď na otázku „Kdo ho bude hrát?,“ říká Horák „Pak přišel na casting Viktor. Věděli jsme z doslechu, že by měl být Havlovi trochu podobný, ale úplně nám vyrazil dech. Byl to prostě on! Nejen vzhledem, ale taky – a to především – chováním, ta charismatická kombinace přirozené inteligence, ohleduplné slušnosti a smyslu pro humor, to všechno Viktor má a nemusí to hrát.“

Olgu hraje Anna Geislerová, s níž tvůrci počítali už během psaní scénáře, vtipné situace filmu se opírají především o postavu „Lanďáka“ v podání Martina Hofmanna. „Kombinace zdrženlivého gentlemana Viktora a hlučného bouřliváka Martina Hofmanna funguje skvěle, jejich konflikty nás baví už při natáčení a děláme všechno proto, abychom tuhle zábavnou energii přenesli na plátno co nejlépe,“ říká režisér.

První klapka padla symbolicky v den, kdy začíná i samotný filmový příběh, v předvečer srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Natáčení začalo scénami divadelní premiéry a následného večírku, kde se začnou vyjevovat charaktery hlavních postav. Točit se bude s přestávkami až do konce října, některé záběry vzniknou i v době, kdy příběh na plátnech skončí, kolem 17. listopadu v období sametové revoluce z roku 1989.

Scénář k filmu vznikal tři roky, řada dramatických momentů vychází ze skutečných situací a faktů. Některé postavy a děj už ale vznikly v autorské licenci. „Jde o hraný film a už z podstaty hraného filmu jde o dramatizaci, převyprávění historických faktů způsobem, který má na plátně nejsilnější účinek. Fakta skutečného života nejlépe vystihují odborné publikace a dokumenty, ale v hraném filmu jde o emoce, o prožitek z příběhu, který vystihne ducha hlavních postav a hlavního děje,“ zdůrazňuje režisér Horák, jenž je společně s Rudolfem Suchánkem i autorem scénáře. „Jak říkají všichni velcí vypravěči – ‚Nikdy nenechte stát fakta v cestě dobrému příběhu‘, nebo často zjednodušeně ‚Nejdřív příběh, potom fakta‘.“

Premiéra v kinech je v plánu na léto 2020.