Činoherní klub přichystal na 19. dubna další premiéru. Tentokrát sáhl po klasice americké dramatiky 20. století a zvolil Kočku na rozpálené plechové střeše Tennesseeho Williamse. Tragikomické drama s dokonale propracovanou psychologickou kresbou postav, za nějž dramatik získal i Pulitzerovu cenu, nastudoval v Činoherním klubu režisér Martin Čičvák v hlavních rolích s Annou Fialovou a Janem Hájkem. V dalších rolích se představí Naďa Konvalinková, Vladimír Kratina, Gabriela Míčová a Matěj Dadák.

V České republice měla Kočka na rozpálené plechové střeše premiéru v roce 1965 ve Státním divadle Ostrava. Činoherní klub ji uvádí poprvé, navazuje tím na další slavnou Williamsovu inscenaci Tramvaj do stanice touha, kterou v roce 2011 režíroval Ladislav Smoček a je stálicí na repertoáru této scény.

„Jsem nadšený; dlouho jsme o tom přemýšleli, kdo, jak a proč. Tady si myslím, že to je dream team. Ta hra se tím vyjevila. Vladimír, Honza, Anička, Naďa i Matěj s Gábinou: každý z nich má v sobě jistou nesentimentální věcnost, která je strašně důležitá proto, abychom se nepatlali v prkotinách. Nebudeme řešit psychologický ponor, ale nuance v myšlení. Každá ta věta musí být jednáním. A tím myslím Tennesseeho Williamse rehabilitujeme jako autora, který nepíše psychologická dramata. Všechno, co píše, jsou vlastně antická dramata. Velké konflikty. Vždycky je to ponor do duše, ale ti lidé se brání. Jako když se stáhne mořský ježek – nebo právě kočka na rozpálené střeše. Lekne se a stáhne a začne kolem sebe prskat. To nás na tom nejvíc vzrušuje: jestli v tom není obsažena esence dnešní doby. Člověk přešlapuje na místě a neví,“ přibližuje režisér Martin Čičvák své inscenační uchopení slavného dramatu.

Děj se odehrává na největší bavlníkové plantáži v Mississippské deltě, jejíž majitel, pan Pollitt alias „taťka”, slaví 65. narozeniny. Na opulentní oslavu přijíždějí jeho dva synové, Gooper a Brick, s manželkami, Mae a Margaret. Starší Gooper, úspěšný advokát, přiváží také svých pět dětí; šesté je na cestě. Oproti tomu Brick a Maggie, stále bezdětní, řeší manželskou krizi. Narozeninovou slávu provází napjatá atmosféra a neustálé mikrokonflikty. Peníze, majetek, alkohol, sex, láska, každý chce něco jiného. Všichni jsou nervózní. Ve vzduchu visí nevyřčená tajemství. Williamsovo drama je sondou do vztahů jedné rodiny a především do srdcí a mozků nejednoho z nás.

Co považuje Martin Čičvák za největší inscenační výzvu? „Udržet to v napětí – thrilling – po celou dobu. Nechci používat slova jako „psychologická hra“; ona to není psychologická hra. Jsou tam velké situace. Zároveň Tennessee Williams tam má obrovský humor, ironii a paradox. A o paradox, o kontrast, o konflikt nám má jít nejvíc.“

Tennessee Williams (1911 – 1983), vlastním jménem Thomas Lanier Williams III., byl americký dramatik a scenárista. Je považován za jednoho z největších amerických dramatiků 20. století. Na českých jevištích se Williamsovy hry začaly objevovat až na počátku 60. let 20. století. V Československu došlo k rozvolnění poměrů, ale především Williamsova kritika americké společnosti byla z pohledu režimu dostatečná. Prvními inscenacemi byly v roce 1960 Skleněný zvěřinec v režii Oty Ornesta v pražském Komorním divadle, Sestup Orfeův v režii Jiřího Svobody v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci a Tramvaj do stanice touha v režii Jana Kačera (a s Ninou Divíškovou jako Blanche) v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Postupně vzniklo v českém kontextu na 183 inscenací Williamsových her. Nejčastěji uváděnými jsou Tramvaj do stanice touha a Skleněný zvěřinec; před rokem 1989 měl bohatou inscenační tradici Sestup Orfeův (v 60. a 70. letech byl u nás uváděn vůbec nejčastěji).

V Činoherním klubu se v roce 1997 nejprve objevil Skleněný zvěřinec v režii Vladimíra Strniska s Věrou Galatíkovou, Petrou Špalkovou, Ivanem Řezáčem a Tomášem Pavelkou. V roce 2011 pak měla premiéru inscenace Ladislava Smočka Tramvaj do stanice touha s Lucií Žáčkovou a Janem Hájkem v hlavních rolích.  

Tennessee Williams je autorem více než 35 divadelních her; kromě toho psal scénáře, eseje a básně a také obsáhlé memoáry. Jeho hry odrážejí americký jih a často se v nich objevují silné autobiografické prvky; stále živé jsou ale především díky svým tématům – střetu pravdy a iluzí, vztahům, nedorozuměním a tajemstvím mezi osamělými lidmi, které zobrazují.


Share on Myspace

Kultura