Jsem velmi, velmi, velmi vzdálen show-byznysu a hrátkám kolem „hvězd“ a „hvězdiček“, kolem jejich avantýr. Mnohdy neznám ani jejich jména a co vytvořily, maximálně někdy zaznamenám nějakou písničku bez toho, že by mně zajímalo od koho je.

Jsem jejich velmi špatným příznivcem už jen proto, že nesnáším povrchnost života a hledání úspěchu za každou cenu, čímž bývají „hvězdy“ zpravidla proslulé. Pro tyto osoby je často důležitější se nechávat vidět na bujarých večírcích a prezentovat své bohatství, své róby a účesy, než se věnovat běžným lidským hodnotám. Samozřejmě, že i mezi nimi jsou osobnosti, které neztratily lidský rozměr, a i přes svou slávu zůstávají lidmi s pevnými nohami na zemi. A jsou mezi nimi i tací, kteří mají pochopení pro problémy, starosti a katastrofy obyčejných lidí, jenž nemají to jejich štěstí či jejich talent získaný od Boha, a umějí pomáhat. Jim všechna čest!

Patří k nim například Lucka Vondráčková, která stále zůstala přes své úspěchy a slávu i obyčejnou holkou, jenž se raději než v načinčaných robách toulá po lese. A to je mi velmi sympatické. Les je kolébka moudrosti, čistoty, radosti, ale i tak potřebného čistého vzduchu. Indiáni milují les a jejich obyvatele, zvířata a rostliny. Lucka mi před časem, protože má asi i dobré srdce, přispívala několik let na školné mladým indiánům z kmene Yekuana ve venezuelské Amazonii prostřednictvím mé nadace Velká Amazonie, ale nikde to ani nepotřebovala ukazovat. Občas jsem ji před lety vídával, jak si to z Flory někam peláší pěšky, a když jsem se jí zeptal kam, tak prý do Strašnic, kde bydlela s rodiči. Devět deset stanic tramvají raději pěšky, pro radost z pohybu.

Tu radost z pohybu asi její nedávný (či současný?) přítel Petr Vojnar moc nemá. On se asi po lesích a pěšky po Praze moc nepohybuje. Nechci Lucce radit, toho jsem dalek, ale on není šálek její kávy. Jeho nedávné prohlášení o cestě do Ameriky, a jak jinak v jeho branži než do Las Vegas (protože to je podle něj asi ta pravá nefalšovaná Amerika), které jsem náhodně zahlédl, mne dostalo. A znova mi tím ukázal tu prázdnotu a jistou nadutost některých slavných či spíše rádoby slavných osob, které mají v portmonce. Musel se ukázat, že neletí jako obyč lidi ekonomickou třídou, ale business třídou, že na to má. Tou třídou prostě pro lepší lidi, kteří jsou bohatí.

Ale dobře, když na to mám, tak s ní jedu, ale ty řeči kolem, to je ta hrůza. On dává tak nějak okatě najevo, že by se přece nešpinil s těmi obyč lidmi v „dobytčáku“, kterým stačí obyčejné sedačky. On přece musí ležet a spát, asi že má už své roky, a ekonomickou třídu by nepřežil. On musí dávat najevo, že je něco víc. Jo a taky píše, jak se těší na hrací mašiny. Jasně, má na to prohrávat! To je přece ten správný adrenalin s bačkorama v teple a v ruce lahváč. To je úroveň zábavy! To je úroveň „chlapa“? Stále i v pár větách dává najevo, že na to má a ostatní ať tiše sedí u „bedny“.

Zato ta Lucka najevo nedává nic. Nepotřebuje to dávat, stačí ji, že je výborná zpěvačka, že umí a lidi ji mají rádi. Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Taky ji mám rád. A tak ji přeji taky výborného partnera, který s ní bude chodit i do lesa a nebude se vytahovat, že lítá v byznys!


Share on Myspace

Kultura