Veřejná budova navržená architektem Františkem Roithem je významným dokladem architektury 30. let 20. století a je dochována v pozoruhodně autentickém stavu včetně většiny interiérového zařízení a původního mobiliáře reprezentačních prostor.
Ministerstvo kultury obdrželo od Národního památkového ústavu návrh na prohlášení budovy Ministerstva zemědělství na Praze 1 za kulturní památku. Návrh byl zpracován v rámci vyhodnocení významných, dosud neprohlášených ministerských a jiných veřejných budov v Praze, vytipovaných v souvislosti se 100. výročím vzniku ČSR 1918–2018. Během hodnocení návrhu ministerstvo kultury posoudilo památkové hodnoty stavby a konstatovalo, že se jedná o kvalitní reprezentativní architekturu, ve stylu moderního klasicismu, a spolu s pozemkem splňuje podmínky pro prohlášení za kulturní památku podle zákona o státní památkové péči. Rozhodnutí nabylo právní moci v prosinci 2021.
Stavební pozemky na někdejším Petrském nábřeží vznikly úpravou koryta Vltavy a demolicí Helmových mlýnů. Budovu navrhl architekt František Roith pro soutěž vypsanou v roce 1922. První projekt předložil v květnu 1925 a definitivní plány v květnu 1928, kdy byl také položen základní kámen dodnes viditelný v suterénu budovy. Na podzim téhož roku začaly stavební práce a v březnu 1932 byla budova zkolaudována. Řešení v duchu moderního klasicismu pojal Roith střídmě, ale velmi elegantně. Při výstavbě byl hojně využit přírodní kámen, zejména žula. V interiéru budovy byla použita bohatá škála materiálů. Jejich citlivě zvolená barevnost a nadprůměrné umělecko-řemeslné zpracování přispělo k vysoké výtvarné hodnotě budovy. Přehledný půdorys se přitom vyznačuje cennou jednoduchostí pro snadnou orientaci návštěvníků. Budova ministerstva zemědělství byla navržena v duchu uměleckého díla tzv. Gesamtkunstwerku, tedy ideálního propojení architektury, umění a řemesla.
Vynikající znalost výtvarných vlastností stavebních materiálů (kámen, dřevo, sklo, kov) umožnila Roithovi dosáhnout jednoduše a účelně výtvarného účinku, a to promyšlenou kombinací barev, struktur, hmot a forem, které volil pro jednotlivé stavební i interiérové uměleckořemeslné prvky. Jeho dílem byly i nábytkové soustavy nebo soupravy svítidel blížící se až k funkcionalistickým formám. Z dalších výtvarných umělců na stavbě působili např. sochaři K. Štípl, J. Brůha (fasáda), V. Sucharda (reliéfy, dřevořezby) nebo V. Karel (vitráže). Za pozornost stojí z veřejných prostor zejména vstupní hala s vitrážovými okny, velký přednáškový sál v podkroví a k němu vedoucí točité schodiště s elegantní křivkou.
František Roith (1876-1942) studoval u Josefa Zítka i ve Vídni u Josefa Wagnera. S vlastní tvorbou začal po roce 1905. Z Roithova ateliéru vzešla například Městská knihovna v Praze na Mariánském náměstí, ředitelství pošt a telegrafů v Brně, „Rašínův dům“ (finanční úřady) v Plzni, budovy bývalého okresního soudu s věznicí v Jilemnici a Společenský dům v Luhačovicích. František Roith byl také autorem mnoha technických staveb, především vodních děl a mostů.
