Věděli jste to? Že ten pán zpívá? Že hlasem vychází ze svého těla a míří k vám. Kdybyste ho měli nějak zařadit, ten zpěv, snad je to folk s různými přesahy, ale proč nenechat prostě jen písničkáře?

Protože je to i trochu jinak. Některé Bedřichovy písničky totiž nejsou "pouhými" písněmi a jsou všeobecně známé. Ještě se nechytáte? Abych přestal blbnout? Poslechnu.

Jsou to znělky. Pro každý svůj dokumentární seriál si pan režisér nařídil či doporučil napsat melodii a text, nazpíval si ji a pak šla do světa.

V jedné takové znělce se zpívá i o mně, ach! Představte si to! Jsem na to dost pyšný a musím teď na chvilku přestat psát, abych se vzpamatoval. Mám leccos za sebou, ale přece jen, když už se o vás začne i zpívat…

Tak. Už jsem zase zpátky. Nohama na zemi.  A hned mě napadá otázka, jestli totiž může blízký člověk psát o svém příteli? Odpověď? Může. Klíďo – píďo.

Některé Bedludovy písničky, nejen znělky, mají v sobě zvláštní kus tajemství. Jakoby z mužského i ženského světa.

 …a uhod bys je snad/jen kdyby Bůh byl stvořil muže/ ze žebra Evy…

(Vladimír Holan)

 Zažít to zpívání je nejlíp na živo, pamatuju jeden čas pravidelné večery B. Ludvíka (někdy s Terezou Boučkovou a dalšími hosty) v Jindřišské věži v Praze. Ale co se dá vlastně psát o tajemství?

Abych vám připomenul, co vlastně od Bedřicha všechno znáte, zmiňuji některé seriály. Tak třeba ten o rozhlednách – Rozhlédni se, člověče. Do věží, cyklus o pražských věžích, Památné stromy, Zpět k pramenům…

Julie se mě teď ptá, kterou tu píseň - znělku mám nejraději já. Tak to je jednoduché, Půjdem zpět k pramenům, k vodě a kamenům, zpět k pramenům. (Zpíváme si to i v autě, ale nikdy se nějak netrefíme – kdyby to byl někdo jiný, podezíral bych ho, že to dělá schválně, aby mě hudebně zblbl, ale Bedřich? To ne.)

Proč je na začátku titulek Zpívá Bedřich Ludvík?

Protože on toho kromě zpívání, hraní a skládání dělá ještě hodně. Kromě práce v lese a na pozemku a občasné pomoci dětem pořád točí, snímá, stříhá. Z posledního roku se mi líbil například dokument o naší hymně s kytaristou Štěpánem Rakem. Odvysílala ČT2.

Zpět k písničkám. Jednu má Bedřich zvláštní, je na cestu domů. Bývá na koncertě poslední, jenže někdy to nevyjde a lidi si vytleskají přídavek, a to je pak jiná. Nebo ji pan autor zařadí jako přídavek, a lidi zrovna dost netleskají nebo pospíchají. Ta písnička má pěknou lehkou melodii a opravdu o ničem jiném není, jen na cestu domů aby se vám dobře šlo. Až se jí naučím, budu ji zpívat vnučkám před usnutím.

Poslední proč. Proč si některé Bedřichovky zpívám? Z radosti. Třeba proto tušené tajemství, třeba proto, že můžu snít. O tom jak krásný bude svět až Bůh stvoří muže ze žebra Evy.