Hlediště Činoherního klubu přivítalo diváky naposledy před pěti měsíci, jeviště této pražské divadelní scény však žije alespoň zkoušením. Během uzavření divadel se podařilo pod vedením uměleckého šéfa Martina Fingera podle původního dramaturgického plánu sezóny nazkoušet dvě inscenace, třetí je právě v procesu zrodu a čtvrtá se začne chystat v nejbližších týdnech.

Equus a Stella, to jsou nové tituly, které by za normálních okolností mohli diváci již teď Ve Smečkách pravidelně vídat. Přestože pandemická situace hrát stále nedovoluje, díky úsilí a nasazení tvůrčích týmů se inscenace podařilo alespoň úspěšně nazkoušet; první z plánu – Equuse dokonce již v loňské vlně uzavření divadel. Zkoušky inscenace Ošklivec jsou v těchto dnech za svou polovinou a v nejbližších týdnech začne poslední plánovanou inscenaci Linda Vista připravovat i režisér Ondřej Sokol.

„Bohužel chvíle, kdy k nám konečně zase budou moci přijít diváci, je stále v nedohlednu. Možná, jestli nám to povolí, odehrajeme v omezených podmínkách pár představení v květnu a červnu. Možná budeme hrát o prázdninách na letní scéně. Možná, možná, možná. Navzdory této nekončící těžké době v Činoherním klubu zkoušíme. Pro tvorbu v divadle to nejsou dobré podmínky. Nemít žádné vyhlídky na zúročení naší práce před diváky je demotivující. Zkoušení v divadle je křehká věc a tak trochu alchymie. Ladíte správnou formu, vrstvíte všechny složky inscenace v souladu s časem, který vám zbývá do premiéry,” říká umělecký šéf Martin Finger

A dodává: „Jenže takhle to teď nefunguje. Dnes to vypadá, že už jenom uvedení premiér v tomto kalendářním roce bude úspěch. Vlastně se nyní učíme novým okolnostem přizpůsobit tak, aby naše nové kusy byly nejen na světě, ale aby byly také dobré. Udržet při životě napůl narozené dítě je opravdu těžké. Ale já věřím, že naši pozitivní energii, kterou při zkouškách máme, brzy přeneseme i na diváky. A že je tak nabijeme po těch vyčerpávajících časech, které jednou skončí. Živý kontakt herců s diváky a společně strávený večer v divadelním sále se nedá žádnou přenosovou technikou nahradit.”

Činoherní klub se snaží svým divákům zprostředkovat dění v divadle alespoň v podobě doprovodných aktivit. Aktuálně je zveřejněna online vernisáž nových plakátů inscenací z dílny ilustrátorů Hynka Chmelaře st. a Hynka Chmelaře ml. Plakáty zachycují ruční kresbou herce v situaci na jevišti, výraz, neopakovatelnost divadelního okamžiku a zachovávají činoherácké černobílé ladění. Virtuální výstava je zveřejněna na webu divadla.

Z probíhajících zkoušek Činoherák připravuje v dílně kameramana Aleše Němce také dokument přibližující proces vzniku inscenace Ošklivec. Náhled pod divadelní pokličku nabídne kompletní umělecký zrod inscenace – od první čtené zkoušky až po premiéru. Chybět nebudou ani rozhovory s herci a tvůrci.  

Peter Shaffer: Equus

Stal se zločin. Mladík Alan Strang oslepil šest koní kovovým bodcem. Renomovaný psychiatr Martin Dysart je postaven před nelehký úkol pokusit se odhalit a snad i pochopit, co ho k činu vedlo. Přestože je vyhořelý Dysart zvyklý na ledacos, tento případ ho svou znepokojivostí vytrhne z každodenní rutiny a začne ho až nebezpečně zajímat. A dost možná zpochybní vše, čím si byl až dosud jistý.

Sir Peter Shaffer (1926–2016), britský dramatik a scenárista, získal za svůj život řadu ocenění. Vedle divadelních cen to byl v roce 1985 Oscar za scénář k filmu Amadeus, který režíroval Miloš Forman. Hru Equus napsal v roce 1973. Po úspěšných uvedeních v Národním divadle v Londýně a na newyorské Brodwayi, vznikla v roce 1977 filmová adaptace s Richardem Burtonem a Peterem Firthem v hlavních rolích.

„Všechny postavy a události ve hře Equus jsem si vymyslel – až na zločin samotný; a dokonce i ten jsem upravil tak, aby to bylo v divadelních rozměrech přijatelné. Nyní jsem vděčný za to, že se ke mně detaily skutečného příběhu nikdy nedostaly, jelikož jsem se ve svém bádání začal čím dál víc ubírat jiným směrem,“ řekl o své hře Shaffer.

Překlad Pavel Dominik. Hrají: Pavel Kikinčuk, Ondřej Rychlý, Lada Jelínková, Anna Kameníková, Jan Sklenář, Lenka Skopalová.

Takis Würger: Stella

Jeden z mnoha příběhů roku 1942. Od Ženevského jezera přijíždí mladý Fritz, aby poznal pravdu a na vlastní oči viděl válečný Berlín. Jeho pohled je ale zkreslený (ani ne tak proto, že je barvoslepý). To, co zrovna vidí a které dveře se mu otevřou, do značné míry určuje jeho švýcarský pas a otcovy peníze. Když se seznámí s tajemnou Kristin, dostane se s ní do nespoutaného světa tajných jazzových klubů, kde se pije koňak a cucají čokoládové bonbóny s pervitinem. A on by v tu chvíli přísahal, že tuhle dívku bude následovat kamkoli. Je tomu ale skutečně tak? Co když zjistí, že její příběh není takový, jakým se zdá, a falešné jméno je ta nejmenší lež? Dramatizace kontroverzního románu nabízí kromě situací na hraně také trochu jiný pohled na válku a šrámy, které způsobila. 

Takis Würger je německý novinář a spisovatel. Pozornost čtenářů a kritiky si získal již svým debutem Klub (2017). Kolem jeho druhého románu Stella (2019), který se rovněž stal bestsellerem, se rozproudila velká debata. Takis Würger ve Stelle vychází zčásti z toho, co se skutečně stalo; textem se prolínají úryvky výpovědí ze soudního spisu vojenského tribunálu.

„Inscenace Stella není dokument, je to dramatizace románu Takise Würgera, který kolem Stellina příběhu už tak poměrně volně fabuloval. Ukazuje nám Stellu ve vztahu s mladým Švýcarem Friedrichem. Na pozadí jejich vztahu se vyjevuje Stellin pokřivený charakter. Na rozdíl od Stelly je ale Friedrich fiktivní postava, takže už i zde je vidět, že Würgerův přístup je volný. Ani nám v dramatizaci nejde o historická fakta, jde nám o obraz lidí, kteří se snaží ignorovat válečnou skutečnost tam venku, ačkoli do ní čím dál hlouběji zabředávají, a to jak spoluúčastí na zrůdném režimu, tak neschopností jednat,” říká dramaturg Karel František Tománek.

Hrají: Barbora Bočková, Vojtěch Hrabák, Honza Hájek, Gabriela Míčová, Vladimír Kratina, Pavel Kikinčuk.

Marius von Mayenburg: Ošklivec

Lette je vedoucí oddělení pro vývoj. Právě vyvinul silnoproudý modulární konektor, který je naprostou senzací. Dozví se ale, že na mezinárodní kongres pojede patent prezentovat jeho kolega. Nikdo však není příliš ochotný vysvětlit mu proč – ani jeho vlastní žena.

Co se stane, když zjistíte, že vám nikdo nikdy neřekl, že jste oškliví? Je možné zachovat si svou vlastní tvář, když si necháte změnit obličej? Ošklivec je komedie o zběsilosti společnosti, v níž víra v mládí, krásu, vědu, pokrok a nepřetržitý růst může vést ke ztrátě jedinečnosti a nakonec i identity.

Marius von Mayenburg, německý dramatik, překladatel, dramaturg a režisér je autorem celé řady úspěšných her s výraznými tématy, například Kámen, Mučedník, Mars, Živý obraz. Často a opakovaně se jeho texty objevují také na českých jevištích. Komedii Ošklivec napsal v roce 2007.

Hrají: Vojtěch Kotek, Václav Šanda, Marta Dancingerová, Martin Finger.

Tracy Letts: Linda Vista

Wheeler, který se živí opravováním foťáků, i když měl kdysi na víc, se vzpamatovává z těžkého rozchodu. Konečně se rozhoupal a odstěhoval se z dvouletého provizoria garáže své bývalé ženy do dvoupokojového bytu v komplexu s bazénem Linda Vista v San Diegu. V lehké panice středního věku se začíná poohlížet po novém vztahu. A zdá se, že mu štěstí přeje – v obchodě, kde pracuje, se objevila nová kolegyně, jeho přátelé ho chtějí seznámit s naprosto úžasnou ženskou a v baru narazí na mladou sousedku...

Linda Vista je komedie o úskalích a rozporech středního věku a o tom, že některých věcí a zkušeností, které se vám v životě nahromadily, se prostě nemůžete zbavit, ale budete je muset přijmout.

Tracy Letts je americký herec, dramatik a scenárista. V Evropě se proslavil hrou Zabiják Joe (českou premiéru měla v Činoherním klubu v roce 1996). Za drama Srpen v zemi indiánů získal Pulitzerovu cenu a cenu Tony za nejlepší hru. Komedii Linda Vista napsal v roce 2017.

Překlad Jitka Sloupová. Hrají: Vasil Fridrich, Dalibor Gondík, Ondřej Malý, Sandra Černodrinská, Lucie Žáčková, Markéta Stehlíková, Ha Thanh Špetlíková.