Sbohem Dalimile
Ve věku 96 let zemřel A. J. Liehm
Až zpětně si uvědomuji, jaké jsem měl štěstí, že jsem – někdy kolem roku 1965 – poznal osobně A. J. Liehma. Člověka velmi vzdělaného, perfektně jazykově vybaveného, s nepředstavitelným množstvím kontaktů zejména ve filmovém světě. A navíc přímo v redakci Literárních novin, bez kterých si nelze v Československu představit umělecké vzepětí šedesátých let. Především ve filmu, což byla Liehmova dlouholetá doména jako kritika, publicisty a novináře. Učebnicí pro novinářské fakulty by mohly být jeho rozhovory s lidmi kultury z celého světa, které vyšly i knižně. Stejně jako celé Pražské jaro nedopadly i tehdejší Literární noviny dobře. A. J. Liehm skončil na dlouhá léta v emigraci. Nejprve ve své milované Francii a pak v USA. Byl stále velmi aktivní, vydával v Paříži kulturní revue Lettre internationale v několika jazykových mutacích.
Když s ním natáčel Petr Bílek, šéfredaktor nových Literárních novin, v Paříži, kde jsme ho navštívili, velký rozhovor, trápilo ho především, jak to zařídit, aby se zopakovala zlatá éra československého filmu šedesátých let. Jedinečná kombinace nadaných filmových tvůrců a politické situace, plné problémů, se nějak nedostavovala. Když se na zbývající roky svého života přece jen vrátil do Prahy, nabízeli jsme mu v Literárkách zvláštní filmovou rubriku. Už se na to necítil. Ale jeho kritickému pohledu jsme se nevyhnuli. „Máte tam moc dlouhých článků,“ opakoval mi pořád. „Myslete na čtenáře.“
Miroslav Pavel