Došlo k tomu, čeho jsem se obávala a o čem jsem již mnohokrát psala. Američané se stahují ze Sýrie. Čili děje se to, co příznivci Asada u nás dlouho požadovali. Bylo by to fajn, kdyby to nemělo hnusnou pachuť – zradu. Protože stažení US vojáků ze severní Sýrie nic jiného není. ¨

A není to ani vítězství Asada, který bude mít za sousedy místo Kurdů a koalice, která vybojovala územní vítězství ve válce proti Islámskému státu (IS), turecké džihádisty a blíže nespecifikované „syrské uprchlíky“, kteří se za žádnou cenu nechtějí vrátit na území spravovaná syrským režimem. Kolik z nich je Syřanů a kolik je bojovníků IS a nejrůznějších islamistických bojůvek, těžko říct. Sousedství nic moc.

Ze Sýrie zbyde poušť a Damašek

Na místě Asada bych si tedy vybrala Kurdy. Ale těžko říct, do jaké míry může Asad vůbec do něčeho mluvit. Na vytvoření „bezpečné zóny“ pro uprchlíky se dohodli Rusko, Turecko a Írán a v neděli 6. října po telefonátu s Erdoganem dal Turecku zelenou k vpádu do Sýrie – opět – i Trump. S notnou dávkou arogance či hlouposti, těžko říct, dodal, že Turecko přebírá „péči“ o zajaté džihádisty umístěnými v táborech pod kontrolou Kurdy vedených SDF. Zní to jako špatný vtip: IS se dostává pod komando státu, který ho stvořil, vyzbrojil a po celou dobu jeho existence jej podporoval nákupem kradené ropy a dalších cenností. Dále tento nevyzpytatelný státník pravil, že USA tureckou operaci ani nepodporují, ani se nepostaví proti ní. Kurdové nemohou očekávat vůbec žádnou pomoc.

Erdogan chce „bezpečnou zónu“ až po Deir es Zor, kde skončila bitva proti IS a kde je ropa. Pásmo kolem hranic je zdrojem vody, ropy a potravin. Ať už se Erdogan s Trumpem dohodnou při setkání o čemkoli, jakékoli hloubce zóny, ze Sýrie zbyde poušť a Damašek.

Uprchlickou vlnu, kterou obsazování severní Sýrie vyvolá, si asi neumíme představit. V „malém“ jsme to mohli vidět v Afrínu, odkud uteklo „jen“ 150 tisíc lidí, převážně Kurdů. Zbytek je neustále terorizován okupanty. Mučení a únosy žen, únosy za účelem vydírání výkupného, ale i vraždy jsou na denním pořádku, jak konstatovala i zpráva OSN. Kurdy Erdogan smrtelně nenávidí a v Rojavě jsou velká města, kam chce nastěhovat své „uprchlíky“, kteří mu doma už vadí. Jak budou proturečtí džihádisté a turecká armáda jednat s Kurdy v „bezpečné zóně“, je tedy víc než jasné. Pro ně bezpečná nebude. Slova o „vyčištění“ oblasti od teroristů znějí jednoznačně. Nedivím se tedy na rozdíl od některých komentátorů tomu, že Kurdové demonstrují proti okupaci Rojavy Turky a přejí si zůstat pod „amerikou okupací“. Asi chtějí žít.

Hloupost a bezmocnost Západu je děsivá. Na jedné straně marketér místo prezidenta, kterému jsou životy nějakých Kurdů ukradené. Hlavně když Turecko zůstane v NATO. Na druhé straně Evropa, která zná jediný prostředek, jak čelit vydírání – platit. Minulý týden byl v Turecku spolkový ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) a slíbil další peníze na „zadržování uprchlíků v Turecku“. Tedy i na invazi do Sýrie, i když takto by to jistě nikdy neřekl. Turecko požaduje od EU 28 miliard eur, abychom byli v obraze, o jaké sumy jde. Kolik půjde na péči o uprchlíky a kolik na sanaci domácí ekonomiky či přímo do kapsy Erdoganovy rozsáhlé rodiny, to se dá těžko říct. Za něco se jistě koupí i další tanky koncernu Rheinmetall, které v nejbližších hodinách podniknou agresi do severosyrské oblasti Rojava, kde nyní funguje kurdská samospráva.

Jak napsal na FB jeden můj mladý přítel, Česká republika by měla díky své historii a nesčetným zradám stát naprosto jasně na straně národa ohroženého likvidací. Ale Česká republika nemá vlastní zahraniční politiku a premiér Babiš vznik „bezpečné zóny“ dokonce výslovně podpořil. Hloupost se vrší na hloupost.

Nevím, zda se jednotky YPG/YPJ budou bránit – ale divila bych se, kdyby ne. Kdo se chce dívat například na město Kobání, které Kurdové doslova vyrvali IS ze spárů a znovu postavili, jak v něm hospodaří džihádisté? Proti druhé největší armádě NATO a bez jakékoli protivzdušné obrany ale nemají šanci.

Kdo by teď myslel na Krym?

Ocitovala bych několik vět z FB statusu svého přítele Aliho Ertana Topraka, Kurda žijícího v Německu, politika CDU, který se – většinou marně – snaží upozorňovat německé politiky na to, že sázet na slovo, které dá Erdogan, je marné, a že podpora Kurdů je podpora demokratického směřování Blízkého východu. Ale v politice, obzvláště německé, už dlouho nejde o nic jiného než o kšefty německých a nadnárodních koncernů. Demokracie není zobchodovatelná.

Ali také nastiňuje vývoj, ke kterému může v oblasti dojít:

- Západ dává v Sýrii přednost „Kurdů prosté“ zóně osídlené Araby věrnými islámu než sekulárními a západně orientovanými Kurdy.

- Západ dává nacionalistickému a islamistickému Erdoganovi bianco šek na obsazení kurdských oblastí Sýrie.

- Turecko pokračuje ve své politice anexe a nemusí se bát žádných sankcí ze Západu. Kdo by teď myslel na Krym?

- To, co se děje v Afrinu od března 2018, plánuje turecká vláda podél celé severní syrské hranice a severního Iráku do Íránu: „Kurdů prosté“ osady s věrnými islámskými Araby.

- Ani NATO, ani EU nejsou schopny hájit své vlastní hodnoty proti islamistům.

- Turecko bylo a je největším podporovatelem IS a dalších džihádistů v regionu. Více než absurdní je, že nyní má převzít odpovědnost za vězně Islámského státu, který budovalo a podporovalo celé roky. (To fakticky znamená, že džihádističtí váleční zločinci zajatí v bojích s Kurdy dostanou od Erdogana amnestii – pozn. autorky.)

- Islámský stát po léta terorizuje evropská hlavní města a brutálně zabíjí stovky lidí v Evropě.

- Desítky tisíc kurdských žen a mužů přišly o život nejen při obraně vlastního území, ale při záchraně území obývaných jinými národnostmi od okupantů džihádistického IS. Bez Kurdů a jejich místních spojenců sloužících Západu jako pozemní síly by IS nikdy nemohl být poražen. Kurdové hájili hodnoty a bezpečnost Západu. Jako poděkování jsou znovu zrazeni.

- Nyní mají Kurdové pouze dvě možnosti, vzdát se nebo přenést válku do celého Turecka.

- Zda to byla chytrá strategie Západu, dovolit člověku, který ve své vlastní zemi nastolil bezprávný a svévolný režim, dát volnou ruku, to ukáže čas.

- Prezident politicky a ekonomicky více než churavějícího Turecka Recep Erdogan potřebuje tuto válku, aby si udržel své mocenské postavení doma.

- Je také jasné, že Západ nemá v Sýrii koho co poučovat.

- A ještě jedna věc: pokud by Turecko mělo být touto válkou destabilizováno, nebude válka v Sýrii a vlna uprchlíků odtud nic ve srovnání s tím, co se bude dít v Turecku.

Zvolily hanbu. Budou mít válku

Opakuje se situace z let 1939 a 1939. V září 1938 nacistický diktátor Adolf Hitler požadoval vydání pohraničních oblastí Československa, obývaných převážně sudetskými Němci. Pro něj to byl jen předstupeň k okupaci zbytku území Čech a Moravy, které přišlo 15. března 1939. S ním spadly Německu bez boje do spárů rozsáhlé zbrojní a ostatní průmyslové kapacity sousedního vyspělého Československa. A také nemalé zdroje zemědělských produktů, které hodlal použít a – jak se krátce poté ukázalo – i použil na velkou válku, která je dnes označována jako 2. světová. Západní politici si bláhově mysleli, že nasměrovali Hitlera na Východ, zatímco on se pak dohodl s SSSR na válečném rozporcování Polska. A vzápětí vojensky vtrhl na Západ: do Belgie, Nizozemí, Dánska, Francie, Norska. Letecky útočil i na Velkou Británii. Spojenectví s Hitlerem si nepomohli ani Sověti. V roce 1941 vojensky vtrhl i do SSSR.

Z Mnichovské bezpečnostní konference v září 1938 se bristký premiér Neville Chamberlain vracel se slovy, že zachránil mír pro tehdejší generaci. Obětování zrazených Čechoslováků, kteří 20 let před tím Britům i Francouzům pomohli porazit Německo v 1. světové válce, považoval za „přijatelnou cenu“. Pozdější britský válečný premiér Winston Churchil zradu Československa komentoval slovy: „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku.“

Totéž platí i o vztahu Evropanů k Turecku a zrazeným Kurdům. Rojava není konečnou destinací Recepa Erdogana. Pro tamní Kurdy je to domov, který za cenu krvavých ztrát uhájili proti džihádistům z IS. Pro Erdogana je to jen místo, které je zdrojem nerostných surovin a potravin, které potřebuje na další válku. Veřejně vyhlásil, že jeho cílem je Turecko rozkládající se od Vídně po Perský záliv.

To by nás VŠECHNY mělo znepokojovat nejvíc...


Share on Myspace

Civilizace