Tak to máme tady! Už řadu let nás přehnaná korektnost vede do zcela nejasných světů pohádek a dávných mýtů, kdy se lidé měnili v draky a Belzebuby. Ano, nyní máme údajně přes šedesát pohlaví a čert aby se v nich vyznal, aby někde neudělal chybu a někoho neurazil.

Měl by se udělat jasný průvodce koho a jak oslovovat a taky vysvětlovat těm ještě nerozhodnutým, aby věděli, čím vlastně jsou nebo čím se mohou i stát, kým se mohou cítit. Možností je spousty. Chudáci indiáni z amazonských pralesů, kteří nemají moc na výběr. Jsou buď ženou, nebo mužem. Tedy jenom dvě možnosti. Jak ubohé! Jak nepokrokové! Jak urážející!

To já jsem jiný kabrňák! Nedávno jsem se cítil ženou, tedy MtF. Užil jsem si svou nebinární osobnost či tzv. GQ, ale možná, že jsem se spíš pohyboval/a v oblasti genderflux. Jel jsem s kamarádem z Pece pod Sněžkou do Prahy. Po dálnici. Tam není zrovna moc míst k odskočení. Když to na nás přišlo, museli jsme se v autě chvíli kroutit a přemlouvat naše nitro, aby nás nezradilo. Jistě to každý z vás zažil. Je to přece lidské! Konečně se objevila benzínka s WC. Mazali jsme jedním směrem, i když naše kroky byly tak pečlivé a uvážlivé, kdy každý musel poznat, že máme namále. S úlevou jsem vkročil do kabinky a přichystal se zasednout na mísu, ale ouvej! Můj ostrý zrak nenašel ani kousek svitku toaletního papíru a moji železnou zásobu jsem neprozřetelně nechal v ranci. Ani kamarád, který šel jen k pisoáru, neměl řešení.

Já jej měl. Díky směrování naší EU ke korektnosti, k všemožným variantám pohlaví, kdy si jeden není jist, kým vlastně je, jsem se hrdinně rozhodl. Neztrácel jsem ani vteřinu. S kalhoty na půl žerdi jsem vkráčel na ženskou toaletu, protože jsem se právě rozhodl, že se cítím ženou, že proplouvám na binární škále, jsem tedy bigender a momentálně jsem ženou. Začal jsem se pohybovat v areálu LGB, či moderněji, LGBT, či nejlépe pěkně inklusivně LGBTQ. K čertu, kdo se má v té terminologii vyznat! „Dámy, jsem žena!“ pravil jsem ledabyle na nevyslovené dotazy užaslých žen a s konečnou platností jsem se usadil v jejich kabince. Některé možná vypískly, ale já se nedal. Měl jsem namále. Představte si, že jejich kabinky jsou nemlich ty samá jako ty naše! S konečnou úlevou jsem i zjistil, že na svém místě je důležitý papír.

Pak jsem vyšel a náhle jsem opět proplul na binární škále a zase se cítil bigender mužem. Ale pozor, každopádně to neznamená to, že jsem polygender či dokonce greygender! Samozřejmě jsem aporagender! Díky eurokomisařce pro rovnost Heleně Dalliové z Malty a čtení jejích pokynů na internetu tato metamorfóza proběhla zcela zdárně.

Mé díky letí do Bruselu i za zcela jasný vzkaz, kam se řítíme zrušením názvu Vánoc. Jak by ne! Konečně je mi to jasné. Do hajzlu, odkud jsem právě vyšel. Můj přítel tomu všemu dal jednotící korunu. Navrhl, aby místo toalet určených a postupně budovaných samostatně každému z více než šedesáti pohlaví, což se zatraceně prodraží, se udělal jeden velký společný hajzl. Všichni jsme v něm přece společně! Všichni jsme přece nakonec jen obyčejní lidi, že dámy a pánové?

Prrr! Omlouvám se, i toto oslovení již není trendy gendrově vyvážené a míří na smetiště dějin. Tam se totiž sejdeme všichni a asi už brzy. Bruselská zcela genderfree či gender-less, tedy a-gendrová osoba Uršula, obyčejně česky bezpohlavní káča, totiž inkluzívně přitvrzuje a uvolňuje tak rafinovaně cestu těm jiným, třeba likvidací názvu Vánoce. Vzala si na paškál rovnou celé křesťanství se všemi jeho artefakty a fenomény. Nejdříve v první fázi vypustí do světa takový zkušební balónek, pak uskočí, ale bude to už venku. Časem si na to zvykneme a její následnice začnou vymazávat názvy a zvyky, aby časem, až získají ostruhy, došlo na likvidaci kostelů, galérií s obrazy z dob gotiky, baroka, renesance se svatými, přepisování či rovnou pálení knih, měnění jmen lidí připomínající apoštoly nebo svaté, což je přes 75 procent všech jmen. Sama Malá medvědice Uršula by se musela přejmenovat, byla přece také svatá, a to by mohlo leckoho urazit. Jak vidno úředníky a úřednice eurounijních komisí čeká pořád spousty práce! Nezávidím jim ty víc než půlmiliónové měsíční platy a doživotní posty a renty, protože na takové píčoviny bych nepřišel.

Vypadá to, že půjdeme doma do ilegality, protože Vánoce si nenecháme vzít! Vánoce s Ježíškem nepřeválcoval ani Děda Mráz ani Santa Claus, zato eurokomisní činovníci a eurokomisaři s vysokými platy, kupodivu zpravidla ženy (opravdu ženy?), se chtějí zapsat do dějin. Vyhnal bych je, aby se někde na poli nebo v dílně smysluplně živili prací a ne kecy. Všechny tyto blbosti jsou proto, že se mají moc a moc dobře, není jim nic svaté, pořádně nemakají, a navíc se jim sypou prachy doslova z nebes.

Volám: „Nebesa! Nebesa! Nebesa!“


Share on Myspace

Civilizace