Vážená paní předsedkyně, nikdy jsem ani náhodou netušil, že budu psát šéfovi Akademie věd. Osud a Aktuálně.cz tomu chtěly, že teď sedím u počítače a píši. Doufám jen, že si najdete chvilku na několik mých vět.

Sleduji texty pana Valáška z Aktuálně.cz s určitým zájmem. Přece jen se týkají něčeho, co dělám. A současně s určitým pobavením, protože vydavatelskou firmu Economia, kam Aktuálně.cz patří, jsem zakládal v roce 1990 a dlouho jsem byl jejím spolumajitelem a předsedou představenstva. Mými partnery byly nejdříve české a slovenské banky a později velká západní vydavatelství – německý Handelsblatt a americký Dow Jones, vydavatel deníku Wall street Journal. Někde v šuplíku bych měl mít právě od tohoto vydavatelství děkovný dopis, podepsaný Fredem Kempem, současným šéfem Atlantic Council ve Washingtonu, se kterým jsme se docela spřátelili a trvá to až do dnešních dní. Byla to velmi zajímavá doba, kdy jsme zakládali mimo jiné Hospodářské noviny a další tituly. Naše aktivity jsem rozšiřoval i na Slovensko, Ukrajinu a Srbsko, kde jsme všude vydávali ekonomické deníky a různé časopisy.

Právě ve spolupráci se zkušenými zahraničními partnery jsme se snažili vytvořit v našich vydavatelských domech tradici vysoce kvalitní žurnalistiky, což se nám alespoň trochu podařilo. Pak ovšem majoritní vlastníci rozhodli, že střední a východní Evropu opustí. Prodal jsem také svůj podíl a majitelem Economie se stal pan Bakala.

Tehdy jsem z určitého rozmaru koupil od nadace sociální demokracie Literární noviny. Ještě jako student jsem v nich v šedesátých letech publikoval svoje první články, a tak v tom byly trochu emoce. Ale i logická úvaha. Chtěl jsem je přetvořit do podoby německého týdeníku Die Zeit. Die Zeit také patřil – podobně jako Economia – do vydavatelské skupiny Dieter von Holtzbrinck Gruppe, takže jsme se na pravidelných mítincích manažerů často setkávali. Die Zeit byl politicky i ekonomicky velmi úspěšný, oslovoval vzdělanější německé čtenáře. A já jsem propadl přesvědčení, že něco takového se podaří i na českém trhu. Nakonec je tu skoro jeden milión lidí, kteří mají vysokoškolské vzdělání a měli by tedy mít zájem o trochu strukturovanější informace.

Nepodařilo se! A mne to stálo několik desítek miliónů korun na krytí ztrát. Až jsem si jednoho dne řekl, že končím. Pokračuje jen web literarky.cz.

A jaký to má vztah k Číně? Musím se přiznat, že mne tato země zajímala už jako studenta politické ekonomie a filozofie v šedesátých letech. Dokonce jsem jednu seminární práci sepsal na téma, proč vznikla v Číně kulturní revoluce. A vytvořil jsem tehdy teorii, že vedení země chtělo rychle změnit ekonomické a sociální poměry ve společnosti a bylo příliš netrpělivé. Se všemi téměř hrůznými důsledky. Když jsem před časem připravoval interview s jedním významným čínským sociologem, nedalo mi, abych se ho nezeptal, co si o tom mém hodnocení myslí. Byl jsem mile překvapen, že s ním souhlasil.

A teď trochu obecně k Číně.

Nevím, jestli jste tu zemi někdy navštívila, ale je to zážitek, který ve mně vyvolává vždy snahu odpovědět na otázku, jak je to možné. Odkud pramení ten velký úspěch? Když mne před zhruba pěti lety oslovil šéfredaktor druhého největšího čínského deníku s nabídkou na spolupráci, nijak zvlášť jsem neváhal. Samozřejmě jsem si uvědomoval rizika takové spolupráce, ale když shrnu vše, co jsme v rámci této spolupráce vydali, tak si myslím, že převažuje zajímavá informace, ke které by se český čtenář prakticky nemohl dostat. U profesorky Lomové, dr. Klimeše a celé té party kolem webu Sinopsis to samozřejmě vyvolává záchvaty hrůzy, protože vše, co přichází z Číny, od ďábla jest. Nerozumím tomu, protože profesorka Lomová je velká znalkyně čínské kultury a měla by mít ty nejlepší předpoklady pro pochopení toho, co se v té zemi děje. Je ovšem nutné oprostit se od jednoduchých ideologických brýlí. Mimochodem: Sinopsis konečně veřejně přiznal, že jej z devadesáti procent financuje americká vláda.

Jakou roli v tom hraje docent Marek Hrubec? Seznámili jsme se před časem díky publikacím, které vydává on a členové jeho týmu, a díky konferencím a seminářům o globálních studiích, které se týkají všech oblastí světa: od Evropy přes Severní a Jižní Ameriku a Afriku, až asijským zemím, včetně Číny. Jinak totiž ani globální studia dělat nelze. Je to zcela jedinečný zdroj pro poznání filozofického, ekonomického i historického myšlení ve světě. Mimo jiné i o Číně a o Rusku. Jak jinak? Jsou to země, které už teď významně spoluurčují chod světa a ani vteřinu nepochybuji o tom, že je třeba tyto země pozorovat a analyzovat, protože pro zemi velikosti České republiky jsou taková studia životně důležitá.

Myslím si, že by nemělo být v rukou pěšáků ideologického boje – a tím mám na mysli například novináře Aktuálně.cz, aby určovali, co se smí zkoumat a co nikoliv.

Je to samozřejmě i Vaše odpovědnost, dokázat ubránit svobodu bádání před takovým poštěkáváním. Marek Hrubec a jeho výzkumný tým mají globální spolupráci s vědci po celém světě a aktuální snahy o omezování jejich svobody vědeckého bádání a jejich svobodu slova v médiích (jen pro úplnost: garantované ústavou České republiky i mezinárodními normami) vyvolávají velký nesouhlas v mnoha zemích světa, včetně vědců v USA, Brazílii, Číně a samozřejmě i zde v Česku a na Slovensku.

Můj problém je, že už jsem trochu starší ročník a mnoho jsem toho zažil. I na vlastní kůži. A vím, že se nakonec prosadí to, co bych nazval kritickým myšlením. Fakt ovšem je, že to někdy trvá.

Přeji Vám hodně úspěchů ve Vaší práci! A také odvahu!

S pozdravem

Miroslav Pavel

novinář, vydavatel a někdy také trochu politik


Share on Myspace

Civilizace