V soudcokratickém státě nejsou vyloučena žádná překvapení ze strany soudců, jistých si beztrestností, čehož důkazem je následující příběh.

Žije mezi námi slušný člověk, z dopuštění osudu odsouzený k nepodmíněnému trestu, dočasně propuštěný z vězení soudním rozhodnutím o přerušení výkonu trestu ze zdravotních důvodů do 30. září letošního roku. Protože lékaři mu rozplánovali léčebné úkony až do listopadu, požádal o prodloužení přerušení.

Předseda senátu přibral znalce, který koncem srpna dodal znalecký posudek, z něhož vyplývá, že pan odsouzený je způsobilý k výkonu trestu za předpokladu dodržování celé řady omezení, z nichž aspoň části nelze ve vězení dbát.

Pan odsouzený žil stále dál klidně. Očekával, že předseda senátu nařídí ještě před koncem září veřejné zasedání k jeho žádosti o prodloužení přerušení výkonu. Domníval se, že s žádostí přece jen uspěje, protože nástup trestu v této době by znemožnil dokončení léčby.

Zažil ale šok. Do jeho datové schránky dorazila 4. září výzva vyšší soudní úřednice, aby se do pěti dnů vrátil do věznice. Odesilatelka si tím vysloužila stížnost předsedovi soudu, protože rozhodování v této věci přísluší pouze předsedovi senátu, o němž v jejím přípisu není ani slůvko. Ale její nadřízený ji zakryl (jak jinak): rozhodl předseda senátu a úřednice pouze provedla jeho rozhodnutí. Teprve pak se ozval předseda senátu dopisem obhájci, v němž se odvolal na své právo dle ustanovení trestního řádu rušit rozhodnutí o přerušení výkonu trestu. Potvrdil, že na nástupu jeho klienta trvá.

V příslušném paragrafu trestního řádu se skutečně píše, že „je-li obava, že odsouzený uprchne, nebo zneužívá-li povoleného přerušení, předseda senátu přerušení výkonu trestu odvolá“ a proti této větě není stanovena možnost stížnosti (přeloženo do lidštiny: odvolání). Nutno připustit, že „náš“ předseda senátu si může myslet, že takto vydaná výzva k nástupu do výkonu trestu je v souladu se zákonem, tedy lege artis. Na druhé straně je neprosto nezpochybnitelné tvrzení, že daným postupem znemožnil panu obžalovanému bránit se proti zvůli zákonnou cestou. Jako laik soudím, že jej připravil o přístup k soudní ochraně, zajištěný Listinou základních práv a svobod, která je nedílnou součástí Ústavy.

Z dopisu není zřejmé, zda se předsedovi senátu dostalo varování, že pan odsouzený balí kufry a chystá se zmizet do Burkiny Faso, či zda zjistil, že se místo předepsaných léčebných zákroků osvěžuje s lehkými ženami v místním hampejzu. A zejména: jako laik neznám procesní nástroj, jímž by bylo možné bránit se proti soudnímu rozhodnutí, provedenému pouhým dopisem, a možná přece jen ne tak úplně lege artis.

Zdá se mi navíc nepochopitelné, proč předsedovi senátu tolik záleželo na tom, aby se pan odsouzený vrátil rychle za mříže, že k vynucení návratu použil nestandardní postup. Má snad k němu zvláštní osobní vztah? Vzhledem k tomu, že termín přerušení výkonu trestu je 30. září, současně je podaná žádost o prodloužení přerušení a je již k disposici čerstvý znalecký posudek, je těžké pochopit, proč předseda senátu nenařídil ještě před koncem září veřejné zasedání k projednání žádosti o prodloužení přerušení výkonu trestu. Jejím zamítnutím mohl standardním postupem dosáhnout téhož, o co se pokusil výše popsanou „partyzánštinou“. Přece kvůli několika dnům, o které by pan odsouzený při použití civilizovaného postupu řízení přišel později do věznice, by nepropuklo zemětřesení. Mimo to jde-li o lidské zdraví, soud by měl postupovat s nejvyšší možnou uvážlivostí.

Nicméně celý případ je názornou ukázkou toho, že díky nepřesné formulaci textu zákona může pokleslý soudce jednat sice zdánlivě lege artis, ale přesto hezky zvysoka dupat po lidských právech.

Řekl bych, že nad takovým jednáním předsedy senátu by se měl zamyslet někdo z kárných žalobců, ale jsem si jist, že se žádný nenajde. Nakládat špatně s občanskou chátrou přece není hřích.

„Firemní kultura“ daného soudu se vyznačuje častějším výskytem nesprávných úředních postupů a soudcovské svévole. Revize správních rozhodovacích procesů ministerstvem by asi přinesla zajímavé výsledky, ale ministerstvo si nemůže dovolit ji provést, protože paní ministryni by soudci uklovali kvůli domnělému porušování soudcovské nezávislosti.

 

Zamyslet by se měli i zákonodárci, protože malá úprava textu příslušného paragrafu by znemožnila opakování popsaného svévolného postupu soudu.


Share on Myspace

Civilizace