V současné celoroční diskusi o nepodmíněném základním příjmu napříč všemi zeměmi Evropské unie jsou často slyšet názory ekonomů, kteří si jsou vědomi jeho přínosu. Relativně málo jsou však známy historické zdroje těchto názorů.

Jedním z proslulých ekonomů, který byl významným zdrojem debat o základním příjmu, byl věhlasný Angličan, který od čtrnácti let obchodoval na burze a již v pětadvaceti letech se stal milionářem. Řeč je o Davidu Ricardovi, který se díky rychle nabytému bohatství mohl plně věnovat svým zálibám, a jenž se kromě jiného věnoval i otázkám ozdravění peněžního oběhu v Anglii a otázkám daní. Ve svém stěžejním spisu Zásady politické ekonomie a zdanění vymezil tři třídy ve společnosti neboli buržoazii, dělníky a pozemkové vlastníky. Zkoumal, jak se mezi tyto třídy rozděluje společenský produkt, tedy zda mzdu je možné považovat za cenu práce. Její výše se mění podle nabídky a poptávky na trhu práce.

Podle Ricarda „přirozená cena práce“ je dána hodnotou životních prostředků nezbytně nutných k zajištění dělníka a jeho rodiny, tím je regulován i populační vývoj a zisk se navyšuje se zvýšením mzdy. Dále rozpracoval myšlenku tzv. přelévání kapitálu z odvětví do odvětví. Když se například přelije kapitál prudce do tkalcovství, roste objem výroby a ceny výrobků se snižují. Stejně velké kapitály přinášejí přibližně stejný zisk, ať působí v kterémkoli odvětví.

Ricardo se také zabýval chudinskou dávkou, což představuje daň, která v sobě spojuje vlastnosti různých daní, a za různých okolností dopadá na spotřebitele zemědělských plodin a zboží, na zisky z kapitálu a na pozemkovou rentu. Jedná se o daň doléhající na zisk nájemce, a proto je možné ji považovat za daň, která působí na cenu zemědělských plodin. Je to všeobecná daň ze zisku z kapitálu vyvolávající cenové změny zemědělských plodin a průmyslového zboží podle stupně, ve kterém rovnou měrou doléhá na zisk ve zpracovávajícím průmyslu a v zemědělství.

Ricardo chtěl, aby chudinská dávka přinášela skutečný prospěch a přínos chudým a potřebným, nesnažil se tedy jen o utopické a idealistické teorie. Proto potřeboval zjistit, zda zisk nájemce zasahuje ve stejném nebo v jiném stupni a zda různé okolnosti nájemci umožňují zvýšit cenu zemědělských produktů. Ricardo si byl vědom toho, že daň ve prospěch chudých se nevybírá podle renty, kterou nájemník platí majiteli půdy, ale že je úměrná roční hodnotě půdy, a to jak v případě, že je tato roční hodnota dávána kapitálem majitele půdy, tak v případě, že je dávána nájemcem.

Při analýzách zdrojů, jak financovat nepodmíněný základní příjem, který v současnosti prosazuje iniciativa evropských občanů za nepodmíněný základní příjem, je možné se inspirovat v historických debatách a analýzách. Inspirace neznamená, že je nutné jít stejnou cestou jako předchůdci. Je však dobré jejich rozbory zvážit a vzít si z nich to, co je stále aktuální.

 

Autorka je doktorandka historické sociologie na Univerzitě Karlově.


Share on Myspace

Civilizace