Asi se nedalo čekat nic jiného: Miloš Vystrčil, předseda Senátu, pojede na oficiální návštěvu Tchaj-wanu. Bylo docela zábavné, jak zdůrazňoval, že nám nemůže jít jen o „grošíky“, ale hlavně o principy. Budeme ve světě velkou výjimkou, protože naprostá většina států celého světa uznává politiku jedné Číny.

Včetně Spojených států amerických, které v sedmdesátých letech minulého století souhlasily s tím, že Čínská lidová republiky nahradí Tchaj-wan v Organizaci spojených národů i v Radě bezpečnosti. A jeho místo zaujala Čínská lidová republika. Architektem této operace byl Henry Kissinger. I když mu tehdy šlo spíše o možného spojence proti tehdejšímu geopolitickému a ideologickému soupeři, kterým byl Sovětský svaz, než o principy.

A Američané od té doby také tento ostrov neustále používají ke škádlení „Velké Číny“. Když jsem se před několika lety ptal jednoho čínského politologa na Tchaj-wan, odpověděl mi jednoduše: Tchaj-wan, to je Čína. A jestli se připojí zítra, za rok, nebo za sto let, je nám jedno. Do té doby bude samozřejmě nadále rozkvétat obchod i turistika Číny s ostrovem, jak Tchaj-wanu říkají Číňané.

Nemohl by někdo, pěkně prosím, panu Vystrčilovi vysvětlit, jak to všechno historicky vzniklo a jak to je? Takhle působí jako myš, která řve. Není sice v české politické krajině sám, ale to není omluva.