Ministr vnitra Hamáček patří mezi politiky k těm opatrnějším, vyhýbá se silným slovům, raději trpělivě pracuje v zákulisí. Koncem března mu trpělivost na okamžik došla a šéfa informačního webu Sinopsis Martina Hálu označil na svém Twitteru za blba. Reagoval tím na Hálovu kritiku okolností, za nichž jsme získali z Číny zdravotnický materiál pro ochranu před koronavirem.
Ministr má na svůj hněv právo, ale mýlí se. Pan Hála ani jeho spolupracovníci netrpí nějakým deficitem inteligence. Problémy jejich webu jsou jinde. Nejmenší z nich je ten, že se výlučně věnují jednostranné kritice čehokoliv, co čínská vláda udělá. Nevyváženost by snad mohla být problémem pro novináře či akademika, ale nikoliv pro aktivistu, který se vlastní propagandou pokouší vyvažovat propagandu druhé strany. To patří do svobodné debaty.
Závažnější je skutečnost, že Sinopsis má naprosto privilegovaný přístup do médií. Její konkurence spočítala, že 60 procent všech výstupů ve veřejnoprávních médiích šlo v loňském roce na její konto. To vede k otázkám, zda u nás není debata o Číně manipulována a jakou roli v tom hraje vedení Českého rozhlasu a České televize. Za nejzávažnější však považuji fakt, že Sinopsis je z 90 procent financována z prostředků National Endowment for Democracy (NED).
Tato neblaze proslulá instituce se od osmdesátých let zaměřuje na destabilizaci režimů, které se staví proti americkým geopolitickým zájmům. Tradičně podporuje opozici vůči levicovým režimům v Latinské Americe (v posledních letech má pěkné výsledky zejména ve Venezuele), ale zajímají ji všechny regiony včetně střední a východní Evropy nebo Číny. Kdysi shrnul jeden z příznivců NED její misi slovy, „co děláme dnes, dělala před lety tajně CIA“. Americký Kongres jí každoročně uděluje štědrou dotaci „na podporu demokracie ve světě“, drobný zlomek pobírá i Sinopsis (do loňského roku něco přes dva miliony korun ročně). To dává Američanům smysl – Čína je globálním rivalem, čím horší bude ve světě její obraz, tím lépe. Dává to smysl i nám?
NED má však u nás mnohem významnějšího klienta – organizaci Člověk v tísni (26 milionů Kč od NED, rok 2018), která čistou náhodou patří i k hlavním podporovatelům Sinopsis. Tento lidskoprávní gigant (výše jeho rozpočtu odpovídá rozpočtu české kontrarozvědky) dobře slyší na americké zájmy. Od amerického ministerstva zahraničí dostává více než dvojnásobek toho, co mu dává ministerstvo české, jeho nejvýznamnější domácí zdroj (146 milionů Kč, rok 2018).
Je tu ještě jeden rozdíl. Zatímco na americké ministerstvo si ČvT pro instrukce chodí, na tom českém se je pokouší dávat. A její dobré rady často padnou na úrodnou půdu. Není se čemu divit. Pokud Američané někam investují své rozvojové a lidskoprávní prostředky, dělají to s jasným vědomím, čeho chtějí dosáhnout (což vůbec neznamená, že vždy uspějí). Česko tak činí z pocitu povinnosti, aby mělo v mezinárodních přehledech správně vyplněné kolonky. Otázku strategického cíle si většinou neklade.
Pokud sami nevíme, co chceme, druzí nám to rádi vysvětlí. Mohou to udělat napřímo na politické či pracovní úrovni, ale účinnější je zapojit místního agenta či spíše tlampače. Takovému zdánlivě nezávislému tlampači může leckdo i upřímně uvěřit. Ale pozor, když víme, co chceme! Jako třeba roušky z Číny. Tlampač se může se zlou potázat. Pokud to skončí jen u blbů, bude tlampačit dál.
