Reakcí Evropské komise na rozsudek německého ústavního soudu může být i řízení pro porušení smluv.

Kauza rozsudku z Karlsruhe, o kterém pojednával minulý článek, má pokračování. Německý europoslanec za stranu Zelených, Sven Giegold, napsal při příležitosti Dne Evropy otevřený dopis předsedkyni EK Ursule von der Leyen, ve kterém vyzývá Evropskou komisi k zahájení kroků vůči Německu kvůli porušení smluv. Nesmí být pochyb, na které straně Evropská komise a všechny evropské instituce stojí. (Plný text dopisu v anglickém překladu najdete na Giegoldových stránkách.)

Předsedkyně EK na tento dopis odpověděla. Podle ní se obsah rozhodnutí analyzuje, a na základě této analýzy budou podniknuty další kroky, včetně možné procedury proti Německu, jak poslanec požadoval. Rozsudek ústavního soudu vyvolává otázky, které se dotýkají jádra evropské suverenity, píše se dále v dopise. Měnová politika unie je její výlučnou záležitostí. Evropské právo má přednost před národním právem a rozsudky Evropského soudního dvora jsou pro všechny národní soudy závazné.

Přeloženo do lidštiny, hlídači nepotřebují hlídání, zejména pak ne od členských států. Ohlídají se sami, děkujeme. (Vlastně ani to děkujeme tam není.)

Bude zajímavé sledovat, jestli tato situace skončí nějakým „tvář zachraňujícím kompromisem“, o kterém se v Giegoldově dopisu také píše, nebo jestli ECB bude požadavky z Karlsruhe prostě ignorovat a nechá tříměsíční lhůtu uplynout. Pak by bylo na německých ústavních soudcích, zda „zalezou do boudy“ nebo se pokusí „kousnout“.

Ale celá ta představa vysoce postaveného politika (Giegolda) píšícího do Bruselu žádost své krajance o podniknutí kroků vůči jejich společné vlasti za to, že ústavní soud si dovolil něco posoudit negativně, ta je tak pěkně, roztomile hnusná …

Ona je jedna cesta, jak by se tenhle problém dal řešit právnicky čistě, a Giegold o ní nepochybně ví – přetřásá se totiž občas v německém tisku coby hypotetická možnost. Šlo by navrhnout pro SRN zcela novou ústavu coby náhradu dnešního Grundgesetzu – a zakotvit v ní jasně a explicitně princip podřízení německého ústavního práva tomu evropskému. Pak už by nebylo pochyb, kdo má v tomhle sporu navrch.

Jenže taková nová ústava by musela projít celonárodním referendem, což by nejspíš neprošla. Ani řadoví Němci totiž takoví nadšenci do další evropské integrace nejsou.

Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.